Tak se dnes obyvatelům nejsevernějšího finského městečka Utsjoki ukázalo na obloze sluníčko poprvé od toho, co 25. listopadu zapadlo za obzor. Jee! Vydrželo na obloze skoro hodinu! Takže dobré ráno, Utsjoki! Tím máte polární noc za sebou 🙂
A i nám zde v Helsinkách už toho slunečního „svitu“ přibývá, slunce dnes vyšlo v 9:07 a zapadlo v 15:53. A zítra bude východ o minutu dřív v 9:06 a západ o tři později v 15:56, takže je to na dobré cestě 😀
… je zde (tak jako spousta jiných věcí) poměrně drahé. A ještě se během kulturního zážitku občerstvit alkoholem, to už výdaje začínají dosahovat do astronomických výšin. Při ceně pivečka v hospodě kolem 7-8 eur si člověk třikrát rozmyslí, jestli se zajde provětrat do města „na jedno“, nebo si radši koupí lahváče a vyžahne ho u sledování filmu doma.
Naštěstí pro nás chudé a prozatím nezaměstnané existují např. na sociálních sítích různé skupiny, které se snaží informovat o tom, kde se v Helsinkách dá za málo peněz utržit hodně muziky. Toho jsme využili ve čtvrtek, a vydali se přímo do centra do hospody Henry´s Pub Helsinki, kde se každý čtvrtek konají koncerty se vstupným ZDARMA. A co víc, tahákem v tento den je i levný chlast po celou otvírací dobu. Pivo si tak můžete dát za lidových 3,9 e! Takže usrkáváte nějakou tu klasiku jako Koff nebo Karhu bez pěny, v pohárku o objemu 0,4 l, kterému se krýgl moc říct nedá, ale máte super pocit, že jste i při ceně kolem 110 Kč za kousek úžasně ušetřili 😉
No ale hlavně jsme si poslechli trochu toho kvalitního finského punku, který je v této zemi hluboce zakořeněn. Ještě teď mi v hlavě zní kapela ze 70. let Kollaa kestää, se kterou nás, studenty brněnské baltistiky, seznámil hned během první hodin výuky finštiny náš drahý vyučující J.T. 🙂 (pro zájemce ochutnávka zde https://www.youtube.com/watch?v=al25nHa7sOs)
V Henry´s pubu byly na programu kapely tři. Jako první se slova ujali Paska sakki (přeložit toto nějak kulantně a výstižně je výzva, paska znamená hovno a sakki je označení skupiny lidí, bandy. Takže Zasraná banda? Hovňouskové? ehm..) Jejich produkci si můžete vyhledat i na internetu:
https://www.youtube.com/watch?v=yf0Z1PZu0ZE
Dalšími hvězdami večera byli Päivän leike a především Wasted z Helsinek/Tampere, kteří letos slaví 20 výročí své existence. Ke vší smůle stiženi únavou a vidinou pracovního dne a pohovoru na druhý den jsme však tohle promeškali, což bylo možná škoda, protože Wasted zas tak špatně nezní. Jedno z alb zde:
https://www.youtube.com/watch?v=plqUzUoFOKE
No příště se musíme trochu pochlapit a vytrvat dýl než do půl 11 😀
Moje stěhování do Finska vyvolalo u značného množství známých dost podobné reakce typu „zmrzneš“ nebo „do takové zimy by mě nikdo nedostal“. Nepopírám, občas je tu dost čerstvo:
Ovšem právě takové podmínky přímo vybízejí k tomu, jít se nahřát do sauny, kterých je prý ve Finsku půldruhého milionu. I my jsme proto vyrazili na Tři krále (finsky Loppiainen, je tu státní svátek) udělat něco pro svůj krevní oběh a fyzickou i psychickou pohodu. Cílem zájezdu se stala sauna v Kuusijärvi:
Na místě se nachází saun hned několik, z toho čtyři elektrické a dvě kouřové. Ty fungují tak, že se v nich několik hodin topí, aniž by měl kouř kudy utíkat. Kouřová sauna totiž nemá komín. Až je v ní dost horko, přebytečný kouř se vypustí okýnkem a sauna je připravena ke klasickému použití (kotel s prohřátými kameny se polévá vodou, vzniká pára, která zvlhčuje prostor). Kouřová sauna je ve Finsku poměrně vzácná a kromě výjimečného zážitku si člověk odnese s sebou i nezaměnitelné uzené aroma na pokožce a ve vlasech 🙂 Pro ochranu hlavy před horkem se používá speciální čapka, kterou taktéž vlastním. V zimních podmínkách přeborníci dále využijí ochranu nohou v podobě neoprenových bot či vlněných ponožek. Popravdě bych je v osmnáctistupňovém mraze ocenila víc než pokrývku hlavy. Pohybovat se po venku pouze v žabkách bylo pro mé prsty na nohou celkem hardcore. Zde má saunovací výbava v celé kráse:
Po nahřátí v sauně následuje zchlazení různými způsoby. Někomu stačí pouze pobývat mimo saunu, někdo si dá vlažnou, studenou nebo ledovou sprchu. Skutečný požitek však přináší osvěžující koupel v jezeře. Mohlo by se zdát, že tato varianta v tuhých mrazech odpadá. Jezero je přece zamrzlé a jen blázen by lezl do vody, když pobyt venku normálně vyžaduje několik vrstev oblečení. Tady jsme ale ve Finsku, čili na tohle tady nehrajeme. Do ledu se udělá a následně udržuje díra zvaná avanto a tradá do vody.
Přiznám se, moc jsem si tentokrát nezaplavala, napoprvé jsem otužování pojala decentně. Jiní se ovšem nenechali zahanbit:
Všem, kdo v této chvíli vykřikují něco o bláznech, můžu říct, že je to skvělý pocit. Ale to musíte zkusit sami, těžko se to vysvětluje. Pro doplnění atmosféry pár obrázků ze saunovacího areálu:
Wellness pobyt jsme završili lososovou polévkou a vydatným salátem v doprovodu českého pivečka. Příště zas!
P.S. Komu vrtá hlavou, jak to vlastně je s tou saunovací nahotou, tak ano, do sauny se tady chodí tak, jak člověka pánbů stvořil. Ovšem zároveň také platí dosti striktně, že se muži a ženy saunují vždy zvlášť. Například doma se saunují napřed ženy z rodiny a pak po nich chlapi. Nebo pokud se jedná o saunu veřejnou, kde se platí vstupné, tak může být sauna zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Pokud to takto nejde zařídit a musí se saunovat obě pohlaví dohromady, tak je vždy přikázáno mít u toho na sobě plavky. To byl i náš případ v Kuusijärvi, jak je patrné z fotek. Jó v Česku je to jiný kalibr. Ve veřejných saunách, které jsem navštívila v Praze, seděli chlapi i ženské spolu jen v rouše adamově. To by ve Finsku asi neprošlo. Takže, kdo je potom národ naháčů…? 😀
A že ten rok 2017 začal v pompézním stylu! Pro svůj příjezd jsem si vybrala skvělé načasování. Přílet na letiště ve Vantaa v pátek 30.12.2016 ještě skýtal dostatek času na vyrovnání se s časovým posunem, otevření uvítací lahvinky šumivého vína a povečeření pizzy z restaurace hned naproti bytu. Tak jsme načerpali potřebné síly na silvestrovskou veselici odehrávající se následující den na náměstí Kansalaistori přímo před finským parlamentem.
Už odpoledne při cestě tramvají kolem se na něm tyčilo mohutné pódium jako předzvěst bujarých oslav přivítání roku 2017, kdy Finsko oslaví stoleté výročí své nezávislosti. V 9 hodin večer začal koncert, během kterého vystoupilo množství představitelů současné finské hudby různých stylů, každý většinou odehrál jednu skladbu. Nechyběl ani můj oblíbenec Samuli Edelmann, kterého jsem tak měla možnost spatřit na vzdálenost pouhých asi 200 metrů a přes hlavy tisíců návštěvníků. Ovšem i to se počítá 🙂
Koncert se naživo vysílal v televizi a na internetu, kde jsme ho nejprve sledovali z tepla a pohodlí u přátel na domácím posezení (pro doplnění silvestrovské pohoštění obsahovalo párečky, hranolky z trouby, bramborový salát, další salát z čerstvých listů, ořechů a kozího sýra, vše zalito alkoholem nejrůznějších druhů, nechyběla ani slivovice. I když, ta od Jelínka se zas moc nepočítá 😉
Před půlnocí jsme se vydali nasát atmosféru venku. Před pódiem bylo v tu chvíli už dost husto a na nás zbyla místa hodně vzadu, ale i tak bylo ozvučení fajn a díky velké obrazovce jsme dokázali i rozpoznat, co se na pódiu děje. O půlnoci párty došla svého vrcholu, kdy spustil svoji nejznámější skladbu DJ Darude, což stotisícový dav uvedlo do euforie a radostného odpočítání zbývajících vteřin do příchodu nového roku, vše doplněno monstrózní světelnou show a ohňostrojem. Dle informací ve zprávách byl počet návštěvníků opravdu sto tisíc. Inu, pokud toto byl začátek stoletého jubilea, jsem velmi zvědavá, co se přichystá na letošní den nezávislosti 6. prosince 😀
P.S. Firma mého drahého pro tuto příležitost vyrobila speciální šumivý nápoj z borůvek a bílého rybízu. Jmenuje se Valkia a jde na dračku, v obchodě bylo skoro vyprodáno.
Pod Severkou 