Hotelová porodnice

Zdá se mi to nějaké divné, jak můžou být Emilkovi tento týden už dva měsíce? Nevím, kam se ty týdny poděly. Teda vlastně vím, nové zkušenosti, zážitky a výlety by vydaly za několik příspěvků, takže se není čemu divit. A jelikož náš potomek teď už vydrží trávit drahné chvíle povalováním na gauči a zíráním do stěny bez doprovodu rodičů, možná se dokopu k nějaké reportáži z letních kratochvil s miminkem v Helsinkách. Ještě jsem ale chtěla trochu sesumírovat porod, když už jsem minule nakousla tu prenatální péči. I když jsme se už posunuli hodně dopředu a pryč jsou doby, kdy jsem se v hormonální bouři snažila pochopit, jak někdo může nazývat kojení příjemnou aktivitou, vyvrcholením vztahu mezi matkou a dítětem, blablabla… 😉, tak přesto by byla škoda opomenout některé zážitky z finské porodnice 😉

Emilek se na svět vydral (slovo vyklubal mi přijde pro popis oné akce příliš jemnocitné haha) po jedenácti hodinách od pověstného prasknutí vody. To si tak jdete lehnout v pátek večer po nacpání se pizzou a nějak nemůžete usnout, což je na konci těhotenství celkem běžný stav.. Pak vstanete na záchod a hle, na podlahu se valí potopa světa.

Takže začnete volat do porodnice. Žádné jezdění na místo činu, pěkně z pohodlí domova voláte několikrát porodním asistentkám, jestli už se můžete přijet ukázat. Rada z poradny a předporodního kurzu zní: hlavně zůstaňte doma co nejdéle to jde, přece nebudete v porodnici zbytečně zabíjet případné nudné hodiny, než se něco skutečně začne dít 😉 Já jsem volala celkem třikrát, než jsem se po čtyřech hodinách rozhodla, že už je čas (kontrakce co dvě minuty se mi už zdály být celkem pádným důvodem).

Další věc, co tu celkem frčí, je tzv. TENS přístroj na tlumení bolesti. Takové udělátko se čtyřmi elektrodami, které si přilepíte na záda, až to na vás půjde, ještě v klidu doma, a pak si v průběhu kontrakce dopřejete mírný elektrický impuls, který zaprvé uvolňuje v těle endorfiny a za druhé odvádí myšlenky pryč od kontrakční bolesti jako takové. Já si přístroj pronajala v půjčovně zdravotnických a jiných zařízení. Hodnotím to tak, že v prvních hodinách bolestí vám to jakž takž od bolesti uleví, ale jak se porod pořádně rozjede, už od tohoto přístroje moc nečekejte 😀

dav

Takže vzhůru do porodnice. Vzhledem k její poloze asi 10 minut chůze od našeho bytu jsem si před porodem občas pohrávala s myšlenkou tam normálně DOJÍT, až to bude potřeba, nicméně jsem pak přece jen souhlasila s odvozem taxíkem 😀  Takže dvě minuty jízdy a vcházíme na recepci, po nahlášení jména už si mě pěkně najdou v databázi, ahá, to jste vy co jste sem už několikrát volala, oukej, jdem se na to podívat. Porodní sál je dost velký pokoj se sprchou a záchodem, kam se kromě lůžka pro výkon samotný vejde i postel pro znaveného otce či jiného porodního partnera, a různé zařízení pro úlevy od bolesti, jako jsou gymnastické míče, žebřiny na protažení či závěsné sítě, jaké se používají pro akrobatickou jógu či jak se tomu říká..no zkrátka pokud se na to cítíte, můžete tu v porodnici absolvovat zajímavou gymnastickou rozcvičku, po které budete zajisté rodit jako po másle. Jinak pro úlevu od bolesti nabízejí i všelijaké další vynálezy, jako jsou aplikace horké vody pod kůži na záda (vytvoří vám to tam malý puchýřky, což taky bolí, takže opět na kontrakční bolest prý zapomenete.. poněkud těžké uvěřit, nevyzkoušela jsem😉) či porod do vody. Nevím, nemůžu posoudit, já se spokojila se svým elektrošokovým přístrojem a pak už se jen snažila vydržet, než dorazí anesteziolog a píchne mi konečně ten slavný epidurál do páteře. Řeknu vám, takovou úlevu jsem od toho nečekala ani v nejdivočejších snech. Málem jsem si tam na dvě hoďky dala pořádného šlofíka, kdybych jen o trochu líp uměla usínat za světla a ve vyhrocených situacích, do jakých se snad porod dá započítat. Ville se ovšem s ničím nepáral a za chvilku už na lůžku pro otce spokojeně oddychoval, aby se připravil na závěrečný boj 😉  Rajský plyn jsem pro tentokrát odmítla, tak ani otec nemohl okoštovat, jaká škoda 😀

20190427_050411

20190427_060121

No a pak už to šlo ráz na ráz, pár zatlačení a byl na světě. (Heh, toto berte samozřejmě s rezervou. Zatlačení bylo na můj vkus až až, když to bylo za mnou, byla nejsilnějším pocitem asi úleva, všecko ostatní včetně mateřské lásky muselo přijít až krapet později.) Vedle sedící Ville si uchoval po celou dobu svoje typicky železné nervy a uklidňující pohled, za což mu patří obdiv a velké díky, páč jeho klid je vždy nakažlivý 😊

20190427_122330

No a jak Emilek vyšel na svět, tak nám ho tam nechali v náručí po dobu následujících 6 hodin.  Žádné odnášení, koupání, měření či vážení, to všechno se udělalo až na konec, kdy se čerstvá matka dohrabala do sprchy, takže u zmíněných aktivit asistoval novopečený tatínek.  Miminko bylo celou dobu u mě a Villeho a nacvičovalo si sání mléka. K opravdové akci se ale samozřejmě dostalo až o pár dnů později, kdy se kouhouty pořádně naplnily 😉 Ale zkrátka tohle je tu k nezaplacení, miminku i rodičům se poskytne dostatek času a klidu, aby se spolu navzájem seznámili. Samozřejmě v případě, že nenastaly žádné jiné komplikace, kvůli kterým by novorozence či matku bylo potřeba přesunout na jednotku intenzivní péče apod.

Po šesti hodinách do porodu proběhnou další rutinní vyšetření a nastane přesun buď na poporodní oddělení, a nebo pokud je všechno v pořádku a nenastaly žádné komplikace, existuje tady v Helsinkách možnost odebrat se do tzv. porodnického hotelu, což byl náš případ. To je normální hotel stojící naproti porodnice, z něhož jedno patro je přizpůsobené potřebám novopečených rodičů. Tam můžou následující noc až dvě strávit všichni tři pohromadě a na patře jsou k dispozici porodní asistentky a pediatr, se kterými jsme měli domluvenou schůzku každých osm hodin. V případě nouze je však může člověk vždy na pokoj přivolat. Pokoj to byl klasický hotelový pokoj vytuněný novorozeneckou postýlkou na kolečkách a zásobou plenek a poporodních potřeb pro matku. V ceně třikrát denně teplé jídlo z hotelové restaurace pro rodičku (slanina, vejce a párečky na snídani, no neber to), otec si platí jídlo sám, ale pobyt v hotelu má zase zadarmo.

dav

K těm cenám ještě: Pobyt v nemocnici obecně, včetně porodnice, stojí 38 euro za osobu a noc. Stejná cena platí i pro pobyt v tomto hotelu, nejedná se tedy o službu za nadstandardní příplatek.  Za porod jako takový vám naúčtují 49 euro za den. Takže oučtíček za celou tuto záležitost u nás činil 123 eur (dvě noci v hotelu + porod). Shrnutí: něco se tu sice za pobyt platí, ale zase vám tam všecko dají, žádné plenky, vložky, kalhotky ani ručníky nemusíte mít svoje. Plus přístup personálu je prostě báječný, berou v potaz všechny vaše názory a požadavky, pokud nejsou v rozporu s tím, co lékařsky vyžaduje daná situace. U porodu jsou dvě porodní asistentky (ty, co mají zrovna službu, nejsou dopředu domluvené s rodičkou, jako je tomu zvykem v některých jiných zemích) a pro konečnou fázi přivolali ještě třetí asistentku. Lékařku jsem pak viděla jednou, když přišla zkontrolovat, jestli je všecko po výkonu ok. K nezaplacení byla přítomnost porodních asistentek na hotelu, které vždy ochotně pomáhaly s kojením a hlavně na nás měly dostatek času.

Po dvou nocích strávených na hotelu nás pak propustili domů. To už jsme dokráčeli s kočárkem, těch 700 metrů jsem už taxíkem jet odmítla 😉 Zkušenost z finské porodnice dostává deset bodů z deseti.

Dodatek: Ve Finsku je zvykem oznámit jméno miminka všem, včetně nejbližších příbuzných, až při křtu či oslavě na tuto počest uspořádané. Dítě tak vesele třeba dva měsíce „běhá“ po světě bez jména a nikoho ani moc nenapadne dopředu vyzvídat, jak se bude jmenovat. Na rozdíl od Česka, kde je jméno napsané hned v porodnici všem na očích a zmíněná finská praktika zní dosti nezvykle. Nakonec jsme tuto polízanici vyřešili více méně v českém stylu, kdy jsme nejbližším jméno oznámili hned, širšímu okruhu přátel na finské straně krapet později. Oficiálně ale jméno zapsané nikde ještě není a na magistrát ho teprve musíme oznámit ve lhůtě tří měsíců od porodu 😊

 

 

Prenatální péče ve Finsku

Tadaaaa! Jak už asi téměř všichni víte, od sedmadvacátého dubna jsme oficiálně rodiči 😊 Čáp nám přinesl Emila Matiase v sobotu dopoledne v mimořádně teplý a slunečný den, takže za mě rozhodně příhodný okamžik vykročit do života 😊

dav

dav

Emilek je roztomiloučký a prozatím velkou část dne a menší část noci prospí. Je to kliďas po tátovi, ale po mamce zdědil neblahou vlastnost hlasitě a nekompromisně se dožadovat jídla při sebemenších známkách hladu. Zpravodajství ze života čerstvých rodičů si dáme až jindy, ale teď jsem se ještě chtěla vrátit k tématu z období, kdy jsem ještě byla 2v1.

Takže jak to funguje ve Finsku s tou prenatální péčí. Zde jsou mé zkušenosti a postřehy z finské prenatální poradny, která může být rozličná v závislosti na místě a člověku, na kterého v poradně narazíte. Ale v zásadě se věci mají takto:

  • Žena, která zjistí, že je těhotná, se objedná do poradny. To je zařízení spadající pod veřejný zdravotnický systém, návštěvy v něm jsou bezplatné. K první návštěvě dochází přibližně kolem 9 týdne těhotenství a jedná se o čistě rozhovor se zdravotní sestrou, která poradnu vede. Celou dobu tedy navštěvujete zdravotní sestru, která má vyškolení v prenatální problematice. Nejedná se o porodní asistentku jako takovou, ty jsou pracují přímo v porodnici a vedou porod. Zdravotní sestra se při první návštěvě poradny zajímá o životosprávu matky i otce, vztah ke sportu a alkoholu, anamnézu v rodině apod. Vždy měří tlak a váhu matky, od 12. týdne poslouchá srdce plodu.
  • Návštěv v poradně je celkem přibližně 8. Otec dítěte/ partner je srdečně zván na všechna setkání.
  • První skutečné vyšetření následuje kolem 12. týdne a jedná se o vyšetření ultrazvukem + screening pro zjištění genetických vad + krevní testy. Takže až prakticky do konce prvního trimestru matka žije z faktu, že má pozitivní těhotenský test. Dost mi v této fázi vadilo, že neproběhlo žádné jiné bližší vyšetření např. k vyloučení mimoděložního těhotenství, což se v Česku dělá hned při první návštěvě u gynekologa. No whatever, zřejmě riziko mimoděložního těhotenství (život matky ohrožující stav) se tu považuje za tak malé, že mu není potřeba věnovat zvláštní pozornost (!?)
  • Vyšetření ultrazvukem jsou za celé těhotenství celkem dvě. První v 12 týdnu a druhé okolo 22. týdne, kdy se v případě zájmu rodičů zkoumá i pohlaví dítěte.
  • Vyšetření přímo u lékaře jsou taky dvě. První kolem 17. týdne a druhé kolem 36. týdne. Obě vyšetření proběhly v mém případě naprosto stejně jako návštěva poradny – rozhovor na téma, jak se cítím, měření tlaku, váhy a poslech srdce miminka. U druhé návštěvy teda následovalo vyšetření děložního čípku pohmatem – poprvé za celou dobu jsem se musela obnažit. Jinak pokud u vás vše probíhá v normě, tak tu celé těhotenství zvládnete bez toho, aniž byste komukoli museli ukazovat své intimní partie 😉 Navíc doktor, který toto vyšetření dělá, není gynekolog, ale praktický lékař. Gynekolog ve Finsku má tak trochu status jakéhosi fantoma, ke kterému se dostat je nadlidský úkol. Potřebujete buď papír se závažným důvodem od normálního doktora, nebo vždy můžete jít k soukromému gynekologovi za tučný poplatek. Tady si taky neodpustím poznámku, že např. screening rakoviny děložního čípku se aspoň v Helsinkách v současnosti dělá u žen mezi 25-65 rokem jednou ZA PĚT LET, což mi dovolte, abych se nahlas zasmála. Zlaté Česko a vyšetření každý rok.
  • No ale zpět k těhotným. Na začátku dostanete sáhodlouhý seznam toho, co nemáte jíst 😊 Jde mimo jiné o: syrové ryby (sbohem nasolený losose a sushi ☹) a syrové maso obecně (i stejky si dávejte pořádně propečené), vakuově balené uzené ryby (přijatelné jen za důkladného zahřátí nad 70 stupňů), některé druhy ryb obecně (štika nepřipadá v úvahu kvůli obsahu rtuti, s rybami ulovenými v Baltském moři velmi opatrně, páč to je dost znečištěné). Dále žádná játra kvůli vysokému obsahu vitamínu A, nepasterizované mléko a výrobky z něj kvůli riziku listérie (kupodivu o syrových vejcích jsem nikde žádnou informaci nenašla, Finové spoléhají, že ve finských vejcích salmonela být nemůže), žádná semínka (dýňová, slunečnicová, lněná atd- kvůli obsahu těžkých kovů), bobule ze zahraničí (borůvky, maliny apod) napřed převařit (kvůli listerii, finské plody jezte kolik chcete 😉. A dále tu máme kávu – olalá, té se Finové naopak nezřeknou i kdyby co bylo, tudíž dva šálky denně prej můžete. Alkohol je pochopitelně vyloučen. Dále se těhotným nedoporučují bylinkové čaje, zázvor a zakázaný je salmiak a lékořice, ou nou 😀 Tak to mi naštěstí neva, ale pro finské ženy je toto častokrát velký kámen úrazu 😉
  • Dále vám budou v poradně furt opakovat, jak moc je pro těhotné důležitý pohyb. Pokud sportujete před otěhotněním, směle s tím dál pokračujte, akorát se vyvarujte pádů a skoků či zvedání těžkých závaží. Kdo předtím nesportoval, měl by se zaměřit aspoň na tu chůzi. Vřele se doporučuje těhotenská jóga či pilates a plavání, na což jsem se já tak trochu vyprdla. V mém případě jsem běhala do šestého měsíce a po celou dobu až do 35. týdne chodila do posilovny, v poslední fázi pak už spíše na procházky.
  • Na mou otázku, zda je sauna pro těhotné oukej, se sestra v poradně tvářila dost pobaveně. Je to prý samozřejmě naprosto v pořádku, pokud to nastávající matce vyloženě nedělá špatně. Tudíž do sauny jsem chodila minimálně jednou týdně po celou dobu. Co sem se neodvážila, bylo lézt po sauně do studené jezerní vody či díry v ledu – přece jen to už mi přišlo jako celkem hardcore 😀
  • Navzdory mému očekávání byly návštěvy v posledním trimestru ještě řidší než dříve. Např. mezi 30. a 35 týdnem jsem v poradně nebyla vůbec. Takže na zvídavé dotazy kamarádek v Česku, jestli taky furt musím chodit na ty otravné kontroly, monitory srdce atd – byla jediná odpověď: ne, nemusím 😛
  • Břicho vám měří starým dobrým krejčovským metrem. Odhad váhy miminka se nedělá, pokud k tomu není vysloveně nějaký důvod.
  • Suma sumárum, pokud vaše těhotenství probíhá v pohodě a nejsou žádné zjevné potíže, vystačíte si celou dobu s povídáním ze zdravotní sestrou. Což byl můj případ. Netrpěla jsem žádnými nevolnostmi, bolestmi, nic mi neotékalo, žáha mě nepálila, cítila jsem se furt normálně. Takže těžko říct, co a jak, pokud máte pocit, že věci se nevyvíjejí tak, jak mají. Z doslechu vím, že pokud v poradně uděláte scénu a trváte na podrobnějších vyšetřeních, zřejmě vám vyhoví. Ale kdo ví. Přijde mi, že tento systém sice neplýtvá lidskými zdroji na zbytečné vyšetřování pořád dokola, ale na druhou stranu jsem při své hypochondrické nátuře měla kolikrát pocit, že by těch vyšetřeních „pro jistotu“ mělo být víc. Ale co, jasně že těhotenství není nemoc, takže možná mám jen z Česka zafixovánu tu představu, že ke všemu se má vyjádřit DOKTOR, a ne „jen“ zdravotní sestra.

Takže tak. Možná příště nějaké povídání o porodu? 😀 Uvidíme. Ted se loučím a odebírám se do svého kojícího koutku na gauči obloženém polštáři. Paaa

dav

bty

dav

dav

 

Na pivní téma

Minulý týden se mě jedna kamarádka při posezení na kafi ptala, co mi během mého očekávání chybí a co beru jako věci, kterých jsem se musela vzdát. Nad odpovědí jsem se musela pořádně zamyslet. Nepřijde mi totiž, že bych se něčeho vysloveně musela vzdát. Možná se s pár věcmi na chvíli rozloučit. Samozřejmě že jsem se před pár týdny musela „vzdát“ práce, což je změna mega velká, ale víte jak, to mi až tak žíly netrhalo 😀 Pak je tu běhání, to jsem od šestého měsíce pověsila na hřebík a čau snad někdy brzy zase na viděnou.

No a pak teda ta věc, která vás napadla určitě jako první: alkohol. Sklenka červeného mi u dobrého oběda občas chybí dosti výrazně, ale už to nebude dlouho trvat;) Ale co pivečko? Orosená sklenice s bohatou pěnou, cvrkot na jarních zahrádkách zalitých sluncem, jedno posaunové za tmavých zimních večerů? Ani to mi nechybí? Kupodivu ani ne. Páč už naštěstí dávno pominuly doby, kdy dát si nealko pivo znamenalo vypít jednoho zteplalého birrela za nejapných poznámek spolusedících u hospodského stolu a poté se raději z podniku odebrat domů. Ležákům už neholduju ani normálně (s výjimkou Plzničky samozřejmě), proto s velkým uspokojením sleduji, že boom minipivovarů a svrchně kvašených piv na nás, těhotné ženy odmítající se vzdát sociálního kontaktu s přáteli v útulných hospůdkách, nezapomněl. Existují piva přímo s nulovým obsahem alkoholu a čas od času si dát takové, ve kterém je půl procenta – na tom nevidím nic špatného.

Letošní jaro přišlo do Helsinek nezvykle brzy, a tak bylo nutné zahájit sezonu na naší oblíbené zahrádce restaurace Viisi Penniä.

IMG-20190423-WA0002

dav

Břicho se sice pod stolem výrazně dme, ale zatím mě ani ve Finsku proslulém rozporuplným přístupem k alkoholu nikdo nenapomenul. Naopak, minule mi můj oblíbený číšník gratuloval k přírůstku do rodiny, správně odhadl pohlaví dítěte podle tvaru pupku a doporučil mi zakoupit budoucímu novopečenému otci vítězný doutníček, až bude po porodu :D.

Takže zpět k těm pivům. Mezi mé top tři produkty se během devítiměsíčního testování dostali tito vyvolení:

První místo: Skotský pivovar Brew Dog: Nanny State. Nachmelený Ale, u kterého fakt téměř nepoznáte, že v něm není alkohol. Teda je, ale jen půl procenta. Fotku zrovna nemám, ale bližší info zde:

https://www.beershop.cz/brewdog-nanny-state

Druhé místo: Švédský pivovar Gotlands Bryggeri: Easy Rider Bulldog, Nealkoholická IPA. Na druhém místě skončila jen o fous a vlastně bych Easy Ridera mohla šoupnout přímo na špici, dvě piva se tam určitě vejdou. Obsah alkoholu je 0,4 %.

dav

Třetí místo: Pivovar The Flying Dutchman: Freak Kriek Merry Cherry Beer čili třešňový Kriek. Geografické zařazení je těžké určit. Zakladatel Ronald de Waal pochází z Nizozemí, ale piva vaří tam, kde se právě vyskytuje. Obsah alkoholu je 0,0 %.

dav

No a pak mám v lednici nachystanou tuhle novinku Racing Beer od dánského pivovaru Mikkeler, která se holedbá vysokým obsahem B vitamínů 😀 Uvidíme, zda na něj dnes po sauně dojde řada.

dav

dav

Z finských produktů se sice do první trojice nedostal žádný, ale Crisp ležák od Koffu celkem ujde, když už není nic jiného po ruce. Ale finské pivovary by na nabídce nealkopiv měly ještě rozhodně zapracovat. No a když máte pozorné kolegy, občas vám v práci na stol přistane i nějaký ten nulový Staropramen 😀

dav

Tak na zdraví!

 

Baby box po finsku

Heipparallaa! Po dlouhé odmlce je čas zpravit vás o událostech posledních měsíců. Z této fotografie pořízené na začátku února je totiž patrné, že jsem se buď a) na Vánoce opravdu hodně přejedla smaženého kapra, nebo b) přiletí k nám čáp.

dav

Druhá varianta je samozřejmě správná, i když ta první není daleko od pravdy. V mém břichu se ale začaly dít věci už mnohem dřív než na Vánoce, inu horké loňské léto dělalo divy 😊 A než jsme se nadáli, začala mi tento týden mateřská a čápa tak očekáváme někdy přibližně za měsíc. Není žádným tajemstvím, že potomek má být mužského rodu, a pas bude mít český po mamince a finský po tatínkovi 😊 Vyrůstat prozatím bude zde na severu, ale kdo ví, třeba se zas jednou ocitneme na nějaký čas v české domovině. Každopádně se velmi těšíme a jsme celí zvědaví, jak to všechno bude. Ale o tom až pak, až to bude aktuální. Teď si ještě můžu užívat mamadovolené a s klidným svědomím se flákat po městě či válet na gauči. Kdyby tak šel natankovat spánek a lelkování do zásoby!

No ale teď k věci. Můj aktuální „jiný“ stav přímo vybízí obeznámit vás s některými záležitostmi těhotenství ve Finsku. Mamablog se z této stránky stane asi stěží.. nebo to aspoň v této chvíli není záměrem. Ale kdo ví, co se stane, až mi hormony zatemní mozek a uzavřu se do své baby bubliny, kam ostatní smrtelníci nechtějí zabloudit ani omylem? Inu, vždy je zde dole pod článkem možnost poslat mi zpětnou vazbu, že dost už bylo tlachání o plenkách a prdících.

dav
My dva a toaleťák

Každopádně si tu ale neodpustím jedno téma, a to je slavný finský äitiyspakkaus, alias baby box, čili krabice plná věcí pro miminko a mámu. Jeho existenci jsem tu zmiňovala už dřív, ale teď se mu podíváme na zoubek podrobněji. Jedná se o vynález, na který jsou Finové pyšní až do nebes, a jehož historie sahá až do roku 1937. Tehdy se totiž odhlasoval ve Finsku zákon o sociální pomoci nastávajícím matkám a od roku 1938 začaly matky v obtížné finanční situaci od státu dostávat balík s potřebami pro dítě. Doba to byla nelehká a na tenhle typ podpory prý dostáhly dvě třetiny rodiček. Hlavním motivem pro spuštění projektu byla snaha snížit novorozeneckou úmrtnost a také přimět nastávající matky k návštěvám u lékaře, což bylo jednou z podmínek pro získání balíku.

 Od roku 1949 byl pak baby box přiznán všem matkám bez ohledu na jejich finanční situaci. A tak je to dodnes. Finská správa sociálního zabezpečení (KELA) těchto krabic posílá ročně kolem 40 000. Pro úplnost ještě dodám, že každá matka si může vybrat, jestli chce balík s oblečením či fixní sumu 170 eur. Naprostá většina prvorodiček si ale volí právě krabici. Aby to bylo teda úplně jasné, tento typ podpory je jakýsi druh porodného, určeného všem nastávajícím matkám. Podmínkou pro její získání je pět ukončených měsíců těhotenství a absolvování určitých vyšetření u lékaře a v poradně.  Kromě toho tu samozřejmě funguje finanční podpora na mateřské, rodičovský příspěvek, příspěvky na dítě apod. K tomu třeba někdy příště zase 😊

dav

A co teda kouzelná krabice obsahuje?  Její obsah se měnil v průběhu desetiletí. Na začátku obsahovala spíše látky, aby si mámy ušily a uštrikovaly oblečky pro děťátka samy. Látky byly převážně čistě bílé. Od 70. let přišly hotové oblečky, a to už v barvách. K nim ještě poznámka – barvy jsou v současnosti vždy neutrální, aby se hodily pro kluky i holky. V 70. letech se do krabice dostaly také jednorázové pleny, které však před deseti lety byly v ekologickém duchu opět nahrazeny plenami látkovými.

Naši ”krabičku” jsme si vyzvedli na začátku února. Hrdý nastávající otec ji vlastníma rukama přepravil v šalině z pošty domů.

dav

Jasně, věděla jsem dopředu o krabici dost faktů a měla nějakou představu o tom, co všechno v ní najdu. Realita mě však naprosto ohromila. Krabice obsahovala 64 položek: v první řadě oblečení – body, kalhotky, dupačky, overal, zimní kombinézu, čepičky, ponožky, rukavice, punčošky, potom ručník, povlečení a přikrývku do postýlky, deku a spací pytel do kočárku. A pak tam bylo spoustu dalšího – dudlík, bryndáčky, dětský kartáček na vlasy i na zuby, nůžky na nehty, teploměr, hračka a knížka pro první ”čtení” (ke vší smůle jen ve finštině a švédštině, safra safra, tady malý tip pro návštěvy z českých luhů a hájů, knížky pro nejmenší v češtině bereme všemi deseti 😉). A pak tu bylo taky něco pro mámu, například vložky, kondomy a lubrikační gel, no žůžo prostě 😀  Zlatým hřebem je pak krabice samotná, která obsahuje matraci a neprosakující prostěradlo, aby v ní mimi mohlo první měsíce spát. Fakt husté tohle všechno teda. Na první pohled je patrné, že hodnota balíku je mnohem větší než zmiňovaných 170 eur.

dav

dav

dav

dav

dav

Tak co říkáte? Brali bychom něco takového v Česku? Původní cíle se Finům rozhodně naplnit podařilo. Ženy se v mnohem aktivněji začaly účastnit zdravotních prohlídek v těhotenství a úmrtnost novorozenců se (samozřejmě nejen zásluhou boxů) podařilo snížit na naprosté minimum. Na druhou stranu i Česko patří ke špičce států s nejnižší úmrtností novorozenců na světě, a to i bez zázračných krabic. Na kvalitu porodnictví Češi mohou být právem pyšní a jak tady sleduju ty kontroly ve finských poradnách, asi budu muset o rozdílech v prenatální péči ve Finsku a Česku napsat samostatný článek 😉  Každopádně v sobě finský baby box nese další skvělou myšlenku – všechny děti ve Finsku, ať už pocházejí z jakýchkoli poměrů, mají díky krabici stejnou startovací čáru, aspoň co se výbavičky týče. V posledních letech je důležitý také aspekt ekologické udržitelnosti. V případě nejnovějšího boxu se KELA nechala slyšet, že vybírá dodavatele pro oblečení s mnohem větším důrazem na udržitelnost a obstojné pracovní podmínky zaměstnanců než kdy dřív. Na druhou stranu samozřejmě i krabice je v tomto ohledu napadnutelná. Nač vyrábět každý rok spoustu nových oblečků v desítkách tisíc kusů, když se planeta topí v tunách dětského oblečení, ze kterých prcek vyroste během několika týdnů? Vše má své pro a proti, ale jak znám Finy, tohle jim jedno není. Obsah krabice se mírně mění každý rok a je dost pravděpodobné, že v příštích letech se ekologie zde dostane ke slovu víc a víc.

IMG_2360

Tak se zatím mějte a smějte a zůstaňte naladěni, další info o tom, jaké je být mámou ve Finsku, bude následovat. A pokud máte nějaké dotazy k babyboxovskému či jinému tématu, nechte mi komentář pod článkem. Paaaa

P.S. Fotky boxů za posledních 25 let si můžete prohlédnout zde: https://www.kela.fi/edelliset-aitiyspakkaukset

Štědrý večer opět nastal

A ten letošní připadl po dvouleté pauze na moji rodnou domovinu. Aby však náhodou nikdo nepřišel o tradiční finské vánoční dobroty, Joulupukki se v Taavetti zastavil už o týden dřív a naježil toho spousty hlavně na vánoční stůl. Zachránil nás tak před nutností pašovat do Česka x-kilový kus prasete a soleného lososa, bez čehož by se můj drahý asi na Štědrý den obešel jen horko těžko 😉 Hlasuji pro tento systém i v příštích letech, na pořadí až tak nesejde: nejprve finské Vánoce, sauna, sníh, jídlo po kilech a pak o týden později tradá na kapra a lavory bramborového salátku 😊

dav

Letošní vánoční dovolená byla opět tradičně nabitá k prasknutí dobrůtkami, koledami, pivem a slivovicí, ale hlavně příjemnými setkáními. S bravurou se nám podařilo seskupit ke štědrovečerní večeři příbuzenstvo žijící v Brumově, Praze i Brně. Nechyběly klevety s kamarády ze školy a seznamování s nově přibyvší drobotinou. Abyste nemuseli číst sáhodlouhou litanii, vybírám ty nejvíc top momenty z vánoční veselice.

  1. Už jste slyšeli o tom, že se v pražském Karlíně otevřel nový pivovar Dva Kohouti? Kdo si rádi přihnete piva od Matušky, zakousnete utopence a pozorujete cvrkot štamgastů přímo obklopených pivovarskými kotly a nádobíčkem – rozhodně zajděte. Opět jsme museli obdivovat, jak se v českých hospodách setkávají lidi napříč generacemi, kočárky, kojenci a psi a jiná zvířena, všichni pod jednou střechou. Ve Finsku tohle teda trochu postrádáme. Navíc už jsem asi odvykla typickému českému hospodskému hlaholu, nějak mi všechny podniky připadaly po té finské umírněnosti nějak moc hlasité :Ddav
  2. Po pražském víkendu nastal čas na přesun na milované Valašsko. Sjezd celé rodinky se pochopitelně musel zahájit úvodním kurzem valašštiny, a to v tekuté podobě. Villemu byl uspořádán ochutnávkový seminář v zastoupení slivovice, jablkovice, meruňkovice a třešňovice, po čemž následoval ostrý (doslova) test, kterým můj milý prošel s bravurou sobě vlastní. Prej slivovice jasně vede, ale meruňky jí dost šlapou na paty 😉dav
  3. Na Štědrý den jsme nevynechali tradiční procházku na brumovský hrad se svařákem a dechovkou. Počasí nebylo příliš vánoční, ale to nám nemohlo zkazit náladu. I bez sněhové pokrývky Brumov při pohledu z hradeb poskytnul jistou pastvu pro oko, nemyslíte? Ať máme v Helsinkách moře a lesa kolik chceme, tyto kopečky tam budou vždycky chybět 😊dav
  4. davdav
  5. Co se týče vánočního jídla, Villeho poprvé s kaprem bylo ohodnoceno jako ”ucházející”, ale prej že těch kostí v něm bylo trochu příliš 😀 Chápu, když vyrostete na lososovi, kapří titěrné a zrádné kostičky vám můžou kazit kulinářský zážitek. Mému bramborovému salátu se však nedalo prý vytknout nic a v chuti kapra rozhodně převálcoval. Aby ne, však jsem mu s pomocí švagrové a sestry věnovala náležitou péči a lásku. Jinak ale můj muž konstatoval, že ve Finsku se teda jí na Vánoce mnohem víc. Hmmm snad teda u čtyř dvoukilových kaprů, pěti kil salátu, kotle polévky, hory cukroví a na Štěpána pečené kachny se zelím a pětima netrpěl hlady :Ddav

dav

dav

dav

dav

dav

  1. Jak je vidno, český Ježíšek už dobře ví, čím udělá finské návštěvě radost. HC Brumov-Bylnice má nového fanouška a Prazdroji taky přibyla na výkazu zisku a ztrát nějaká ta koruna (tímto zdravím Lucku B. :D)dav

Zároveň však Ježíšek projevil notnou dávku humoru, když mi nadělil tento stylový set z pravé lišky a doutníčky k tomu!!?? 😀 Tento look a lá ruská panička v letech myslím dost vede v žebříčku mých outfitů of the day za loňský rok!img-20181224-wa0007

  1. Zlatým hřebem vánoční dovolené se ale stal den v bylnické pálenici. Nám Valachům to asi přijde jako dobře známá věc, ale mám dojem, že hned pár kilometrů dál už lidi úplně tak neví, co výroba slivovice obnáší. Natož v dálné Finlandii. Budíček v pět ráno, přeprava kvasu, destilační kotle, slivovice tekoucí proudem z kohoutku a to množství, ve kterém by se dalo pomalu vykoupat. Skutečný wtf moment v pozitivním slova smyslu.Mám dojem, že Ville chvíli dokonce vážně zvažoval poslat životopis na otevřenou pozici bylnického páleničáře. Můj výraz ze švestkového odéru a pouhé představy, že bych štamprli měla skutečně vypít, však hovoří za vše, ehm.dav.dav
  2. img-20181227-wa0000
  3. Tradiční vánoční besídka na Vsetíně, alias sraz těhotných a kojících a závidějících těm, kdo si můžou hodit nohy na stůl a objednat dvě dvojky bílého (😉) byla příjemným zpestřením sezení doma u televizních pohádek. Ráda jsem vás zas po delší době viděla :)dav
  4. A pak už následovala opět Praha a „povinná“ návštěva nově otevřeného Národního muzea, kde jsme teda museli stát ve frontě „jen“ asi 20 minut. Výstava ke stoletému výročí Československa byla zajímavá, ale člověk by si na ni musel vyhradit x hodin času a energie, aby stihl vše pročíst a vstřebat. V onu chvíli se mi tak nějak zdál zajímavější interiér budovy samotné.dav

Ani jsme se nenadáli a už jsme se zase brodili helsinskou tmou a fujavicí. Tak na ten nový rok 2019, čin čin, kippis a na zdraví a brzy zase na viděnou 😊dav

dav