Trajektem do Tallinnu

Víte, co dělají Finové, když si chtějí o víkendu trochu odfrknout?  No přece vyrazí trajektem do Tallinnu 😎 Za dvě a půl hodinky jste na místě, to se stihnete po cestě pořádně poveselit na palubě, nakoupíte nějaké ty estonské sýry, kančí klobásy a pořádnou dávku alkoholu a můžete odpoledním spojem zase zpátky. Nebo se pořádně rozšoupnete, zabookujete hotel na pevnině, či vyrazíte večer a noc strávíte na lodi. Shodou okolností se mi v poslední době podařilo navštívit Tallinn hned dvakrát, takže se můžu podělat o čerstvé zážitky.

Minulý víkend jsme do Tallinnu vyrazili očekovat oslavy stoletého výročí estonské nezávislosti. Po loňském humbuku Suomi100 byli teď na řadě Estonci a tento rok se asi máme na co těšit i v jiných evropských zemích 😉 Estonským oslavám ale věnuju samostatný příspěvek později.

Naše loď Finlandia společnosti Eckerö Line od břehu odrazila v sobotu v devět ráno. Do jednoho takového trajektu se lehce vejde dva tisíce cestujících a přes šest set aut. I když cesta trvá jen něco přes dvě hodiny (záleží na konkrétním spoji a velikosti lodi, některé jedou tři hodiny, některé hodinu a půl), nenecháte samozřejmě cestující jen tak sedět a pozorovat vlny na Baltském moři. Takže současně se zvednutím kotvy začíná na palubě pré. Káva teče proudem, lahve perlivého vína bouchají, plechovky s pivem se vyprazdňují rychlým tempem, krevetové chlebíčky mizí v lačných ústech. Netrvá dlouho a z několika pódií se začíná linout živá hudba. S rostoucí hladinou alkoholu v krvi někteří jedinci vyrážejí na taneční parket, další zazpívat si karaoke, jiní se vydávají rozmnožit své jmění na hracích automatech. Ve Finsku mimochodem najdete automaty na každém kroku, jsou například téměř ve všech supermarketech… Maty v sámošce, to by jim tu šlo, ale protlačit do obchodů krapet silnější pivo, to už vyžaduje téměř nadlidské úsilí, aneb vítejte ve Finsku :D.

Osazenstvu sobotní dopolední plavby dominovala hlavně postarší generace. Nedokážu říct, jaká část z našich spolucestujících zůstala na noc v Tallinnu, ale tipuju, že málo jich nebylo. Lodní společnosti nabízí k palubním lístkům i výhodné hotelové balíčky, takže už si rovnou dopřejeme, když se zvedneme z gauče, no ne? Estonsko je pro Finy lákavé nejen díky levnějšímu jídlu a alkoholu, ale i například i wellness procedurám. A jo, Finky si do Estonska jezdí nechat udělat nové prsa 😉.  Co se týče ceny přepravy, jedna cesta trajektem stojí kolem pětadvaceti eur na osobu (bez auta), ale v akci můžete jízdenky pořídit i mnohem levněji. Údaje za rok 2017 uvádějí, že denně se mezi Helsinkami a Tallinnem lodí přepraví téměř 25 tisíc cestujících a 5 tisíc aut.  To dělá ročně přes 9 milionů lidí. Čile kvetou i obchody, zejména s alkoholem: z Estonska do Finska ho cestující denně přepraví 170 000 litrů, a to hlavně vína a tvrdého.

Druhou kapitolou je pak ona noční plavba. Říkáte si jaká noční plavba, když za tři hoďky jste v cíli? Snadná pomoc: loď vyrazí z Helsinek v sedm večer, v deset je v Tallinnu, ale svoje brány otevře až ráno, kdy mají cestující možnost navštívit pevninu, než se trajekt vydá zase zpátky. Měla jsem to štěstí, že na trajektu se v prosinci konal náš firemní vánoční večírek, navíc příhodně v noci z pátku na sobotu, což je vynikající příležitost poznat i druhou, už zdaleka ne tolik zdrženlivou a stydlivou tvář jindy seriózních Finů.

Vidím to před sebou, jako by to bylo včera. Úderem sedmé večerní loď vyráží z přístavu a zároveň se otevírají brány duty free shopu. Kvanta žíznivců bere regály s pitivem útokem, u kas se tvoří dlouhé fronty. Strategie je jasná – kdo nechce utratit za nápoje v lodních barech, nakoupí několik kartonů piv či jiného tekutého občerstvení a kajutní párty může začít. V osm večer je před výtahem nablito. Osazenstvo lodi je o poznání mladší než při sobotní plavbě. Někteří týpci vypadají, že jim osmnáct ještě rozhodně nebylo. Jejich krok je dosti vratký a nemyslím si, že na tom má podíl mírné kýváním lodi na otevřeném moři.

Kdo si chce pořádně nacpat břicho, nenechá si ujít tradiční lodní raut. Švédské stoly od zdi ke zdi, sněz a vypij co můžeš. Už půl hodiny před otevřením restaurace je před vchodem hustá tlačenice, je totiž potřeba zajistit si výhodné startovací pozice, aby vám náhodou někdo nevyžral kaviár a nasoleného lososa, než se k nim dostanete. Jídlo fakt stálo za to, spousta všelijakých ryb, mas, klobás, salátů a dezertů, uff.  Následuje párty až do rána, případně návštěva lodní sauny, kadeřnictví nebo kina. Ráno jdou odváženější jedinci rozchodit kocovinu do Tallinnu, jiní si naordinují jinou medicínu – pár piveček nebo siderů to spraví a po přistání v přístavu můžete rovnou pokračovat někam na další mejdlo.

Takový trajekt je zkrátka svět sám pro sebe a určitě plavbu doporučuji všem zájemcům o sondu do života Seveřanů. Je na tom něco fascinujícího, hlavně pro nás Čechy bez přístupu k moři 🙂   A příště si řekneme něco víc o tom Estonsku, takže zůstaňte připojeni 😊

Z politického a jiného života

Jak jsem slíbila minule, zaměřím se více na dění ve Finsku. Takže slyšte mé zpravodajství o tom, co se za poslední týdny událo. K seriózní žurnalistice to má dosti daleko, ale tak aspoň abyste byli v obraze 😀

• Novela zákona o alkoholu začala platit od 1.1.2018. Do běžných obchodů se dostala piva s obsahem alkoholu do 5,5% a stejně silné míchané alkoholické nápoje. Navíc hospody nově můžou propagovat tzv. happy hours, čili akce na levné drinky. Minipivovary můžou prodávat své produkty rovnou v pivovaru. A v baru můžete objednat drink sobě i kámošovi, a nikdo už vám v tom nemůže bránit! Část finské populace slaví, část se děsí nadcházející alkoholické apokalypsy. Na měření dopadů nerozvážné novely si budeme muset nějakou dobu počkat. Zájemci o problematiku alkoholu ve Finsku, klikejte sem: https://podseverkou.com/2017/04/03/alkozalezitosti/
• Ano, také jsme tady v lednu měli prezidentské volby. Prezidentem Finska na dalších šest let se stává….počkej si… ano, starý dobrý Sauli Niinistö, alias Sale, čili stávající prezident, který svých sedm protivníků hravě porazil už v prvním kole, což se stalo vlastně poprvé od doby, kdy ve Finsku funguje přímá volba prezidenta (1994). Niinistö svůj post obhájil 62,7 procenty hlasů hned den po té, co polovina Česka začala oslavovat vítězství Miloše Zemana a druhá polovina se začala holedbat emigrací za kopečky, tedy 28.1.2018.
• V prezidentských volbách se utkalo 8 kandidátů. Nosnými tématy volebních kampaní byly mimo jiné případné členství Finska v NATO, vztah k Rusku a ochrana životního prostředi. Dle deníku Helsingin Sanomat by například nikdo z kandidátů neupřednostnil ekonomiku a pracovní místa před ochranou přírody (!!!!). Z osmi kandidátů razili dva linii kritickou vůči Evropské unii a přistěhovalcům. Mezi kandidáty byly dvě ženy. Na druhém místě za Saulim se umístil Pekka Haavisto, několik let předseda strany Zelených, bývalý ministr pro životní prostředí, svého času také působící v OSN. Haavisto kandidoval v prezidentských volbách už v roce 2012, kde v druhém kole s Niinistem prohrál. Jo a je gay. Tolik k volbám, velmi ve zkratce. A ještě tady něco v češtině k dokreslení atmosféry https://zahranicni.ihned.cz/c1-66030060-finove-oproti-cechum-fake-news-neveri-pred-prezidentskymi-volbami-bojuji-proti-ruskym-dezinformacim-vzdelanim-a-kritickym-myslenim

P.S. Samozřejmě i ve Finsku existuje extrémní pravice a rasismus těžkého kalibru. Zatím je ale zdejší celkové naladění společnosti dosti jinde než například v Česku.

• Ale zpět k prezidentovi – Aby toho nebylo málo, Saulimu a jeho druhé ženě Jenni se jen pár dní po vítězných volbách narodil syn. Celá země je samozřejmě na nohou a média budou z porodu a detailech ze života s miminkem žít ještě dlouhé týdny. Pro úplnost dodejme, že Saulimu bude letos 70 let a jeho ženě 41. A tak když už jsme u těch pikantních informací z Hradu, tak zmíním, že Niinistöva první žena zemřela při autonehodě v roce 1995, prezident přežil ničivou vlnu tsunami v jihovýchodní Asii v roce 2004, když se několik hodin dokázal držet sloupu veřejného osvětlení  v sedmimetrové vodní mase, a je velkým příznivcem kolečkových bruslí. Miláčkem národa se také stal prezidentský buldoček Lennu. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A někdo má Ovčáčka, a jiný buldočka.
• Máme nové zvířecí miláčky až z Číny! Pandy Hua Bao a Jin Bao Bao alias Lumi a Pyry dorazily do ZOO v Ähtäri ve středním Finsku 18.ledna a jsou vlastně narozeninovým dárkem k výročí finské nezávislosti od čínského prezidenta (takže tomu Východu se zas tak úplně nebráníme :P). Bambus jim sem dovážíme z Holandska a doufáme, že se někdy rozmnoží a snad jednou jejich vnoučata třeba budou někdy žít ve volné přírodě v Číně. Kdo je chce v ZOO vidět, ať si přiraví tučnou peněženku, lístek do pandího pavilonu totiž stojí 30 eur a nebo s prohlídkou ostatních pavilonů za 34 eur, ehm :D.  Reportáž z převozu zde. http://www.dailymail.co.uk/news/article-5283853/Pair-giant-pandas-arrive-snowy-Finland.html

Takže přepínám, mějte se famfárově 😊

Juhannus

Je pátek třiadvacátého června a já se ocitám se na chalupě, kde budeme oslavovat nejdelší den v roce. Slunovrat sice nastal už o pár dní dřív, ale oslavám je pochopitelně vhodné zasvětit víkend + páteček, kdy do práce nemusíme, páč je volno. Slavnostní náladu a radost z „léta“ v plném proudu mi trošku kalí fakt, že jsem se kvůli téměř nepřetržitému světlu už dva týdny pořádně nevyspala. V našem případě slunce ale zapadne aspoň na pár hodin, na rozdíl od lokalit za polárním kruhem, kde si o takovém luxusu můžou nechat ještě nějakou chvíli zdát. No, každopádně ale lepší tohle než věčná temnota, která už si na nás za pár měsíců brousí zuby. Takže po hlavě do oslav!

Juhannus ve Finsku, to je chata, sauna a žranice. Hořící vatra o půlnoci na pozadí světlé oblohy, šlehání propocené kůže březovými větvičkami, holé zadky mizící v jezerních vodách. Zapíjejte alkonápoji všemožných druhů a chutí, zajídejte klobásou bez chleba. Ráno bolest hlavy vyženete skokem z mola do osvěžující vodní masy a můžete v bužírování směle pokračovat.

Hned po příjezdu na chatu se mě ujímají rodiče mého milého a zasvěcují mě do tajů svatojánských oslav. Mezi prvními aktivitami začneme s přípravou březových větviček do sauny. Naivně si představuju, že vylezem před chatu a nějak osekáme z dostatečně nízkých bříz pár větví. Chyba lávky. Hlava rodiny se ujímá motorové pily a mizí v útrobách lesa, kde kácí jednu mladou břízu za druhou. My ženské vybíráme z větviček ty vhodné velikosti na budoucí nástroj na šlehání do sauny. Říká se tomu vasta. A to výhradně, i když pro tu samou věc existuje i slovo vihta. Tady ale není radno si zahrávat, protože je to podle mého milého VASTA a basta. Konec diskuze o nářečních variantách. Brzo svážu své dva první exempláře, které za pár hodin budu moct vyzkoušet přímo v akci. Břízy navíc potřebujeme i na výzdobu – schůdky do chaty a terasu brzo zdobí několik stromků. Dekoraci doplní kytice lučních květů, které podle tradice plní i funkci praktickou. Stačí nasbírat sedmero druhů a šup s tím pod polštář. Ve snech se prý zjeví budoucí manžel. Tento rok jsem kytici opomenula, takže budoucí manžel zatím zůstává nejasný.

V nitru chaty se začíná rozbíhat příprava jídla, kterého je rozhodně víc než sedm druhů. Zasyčí první plechovky s pivem a načínáme třílitrový karton vína s apartním čepovací pípou přímo na obalu. Rozděláváme oheň v kouřové sauně a každých třicet minut jde někdo přihodit polena do kamen. Pravidelnost intervalů zajistí minutka. Takové to jak tím v kuchyni odměřujete 8 minut na vajíčko natvrdo. Jeden z grilů venku je brzo žhavý a má před sebou třídenní směnu, která s krátkými přestávkami skončí až v neděli odpoledne.

Zabíjím prvních pár komárů a začínám se škrábat. Léto je očividně opravdu tady, protože stačí se chvíli ochomýtat venku a schytáte pěkných pár štípanců. Na boj s komáry jsou tu ale vybavení. V oknech sítě, dveře se musí zavírat, nad postelí visí moskytiéra. Venkovní stůl u grilu je chráněný síťovým přístřeškem.

Svatojánské menu je brzo hotové. Prvnímu chodu vévodí v alobalu grilované sedlčanské hermelíny dovezené přímo z Billy na pražském Břevnově. Společnost jim dělají žampiony ve slanině naplněné nivou, nakládaní sledi, nové brambory vařené ve slupce, salát z čerstvé zeleniny, pečená žebra s chillimajonézou, víno a pivo. Snahy jíst po návratu z minidovolené v Česku chvíli zdravěji a decentněji mizí v dálce. Otvírám si pro jistotu pivečko, protože s očekávaným saunovacím maratonem je potřeba udržovat tekutiny v těle na stabilní úrovni.

Kolem sedmé večer je kouřová sauna dostatečně žhavá, aby uvítala první návštěvníky. Vytváříme si saunovací pořadník. Je nás šest a jdeme po párech. Na začátku je sauna horoucí a každé přilití vody na horké kameny z ní vytváří výheň, ze které slabší jedinci rychle mizí. Po pár hodinách je v sauně příjemné teploučko a kameny můžete kropit, jak je libo. Já a můj drahý jdeme jako poslední a testujeme březové větve. Fungují výborně, kůži máme nejen pořádně prokrvenou, ale i solidně černou od sazí, které větvičky stírají se zdí a rozviřují ve vzduchu. Pak hurá se v rouše Adamově zchladit do jezera.  Sem tam kolem propluje člun, občas se ocitneme v zorném poli sousedů, opodál si chystajících svůj svatojánský oheň. Holé zadky ale nikoho jinak nezajímají a tak se můžeme po břehu v klidu producírovat tak, jak nás přinesl čáp.

O půlnoci zapalujeme svatojánský oheň. Kromě suchého klestí a větví z pořezaných stromů na něj přihazujeme nepotřebné haraburdí, papírové krabice a dřevěné police. Vatra brzo sahá do třímetrové výšky a olizuje větve břízy rostoucí nad ní. Z popela stoupá dým ještě druhý den večer. Na protějším břehu jezera hoří plamenů několik a jedni ze sousedů rozdělávají oheň na jednom z plochých kamenů vyčnívajících z vody.

Kolem jedné jdeme spát. Venku je stále takové světlo, že se obejdete bez baterky. Naštěstí máme v přístěnku pro hosty zatemňovací bednění v oknech, takže se poprvé za několik týdnů probouzím teprve kolem desáté dopoledne!

Sobotu začínáme skokem do studeného jezera a pozorováním vodního ptactva a sousedů v okolí dalekohledem. Brzo je připravena žranice číslo dvě. K předchozím laskominám přibývá tentokrát uzený losos a specialita, které se říká rosvopaisti. Jde o pořádný kus vepřového zabaleného v alobalu a pečeného několik hodin v jámě v zemi pod vrstvou uhlíků. Naštěstí mám elastické tepláky, u kterých nehrozí, že mi uletí knoflík. Po obžerství se dokonce odhodláme k výběhu kolem jezera. Sauna (tentokrát už „normální“, ne kouřová) a palačinky s borůvkovým džemem smažené nad ohněm jsou nám po sportovním výkonu odměnou. Opět vše poctivě splachuji pivečkem a siderem. Večer poprvé chvíli prší, ale jinak je počasí na místní juhannusové poměry luxusní – 15 stupňů a slunce svítí!

Večer vyhlašujeme soutěž v chytání ryb na žížalu. S těžkým srdcem nabodávám svíjející se dešťovku na háček. Můj úlovek čítá dva malé okouny, ale do sedmi úlovků matky rodu mám ještě velké rezervy. Rybky necháváme na břehu jako pochoutku pro racky. Některé ještě lapají po dechu. Asi ze mě rybář nebude.

V neděli se budíme zase kolem desáté. Asi je zbytečné říkat, že sauna už je pro nás opět rozehřátá. Spořádáme poslední oběd, který tentokrát obsahuje kuřecí se zeleninou + zbytky z uvedeného výše. Je na čase odebrat se na autobus a vrátit se zpátky do města a do kanceláře. Můj první Juhannus ve Finsku se mi určitě zapíše do paměti na dlouhé časy. Prosím víc takových pobytů na chatě, tepláků, ptačího skřehotání a komářího bzučení 🙂

 

 

Udělej si sám: sima

Jak jsem slíbila, podělím se s vámi o zkušenosti s přípravou májového pitíčka SIMA, které neodmyslitelně patří k atmosféře svátku Vappu. Jako správná hospodyně jsem tohle nemohla zanedbat (narozdíl od koblih, na které jsem se vyprdla). Takže: Simu je dobré připravit několik dní před požadovaným datem konzumace, aby kvasnice stačily splnit svůj úkol a dodat nápoji jemný obsah alkoholu. Vzhledem k tomu, že první máj připadl na pondělí, na nápoj jsem podle toho zadělala o šest dní dřív  v úterý.

Začla jsem oloupáním dvou citronů a nakrájením dužiny na malé plátky. V návodu se samozřejmě mluvilo o biocitronech, ale ty jsme zrovna ke vší smůle neměli, takže jsme si určitě způsobili pořádnou zdravotní újmu.

No nic, dál jsem svařila dva litry vody v hrnci a nechala v nich rozpustit 250 gramů krupicového cukru a 250 g cukru, kterému se tady říká fariinisokeri, a je to cukr smíchaný se třinovým sirupem:

Do cukrového roztoku jsem pak přidala další dva litry studené vody, citrony a jeden sáček českých sušených kvasnic, které mi dorazily v balíčku z Czechie 🙂

Tuhle směs jsem pak nechala 24 hodin kvasit v pokojové teplotě v těchto vzhledných kbelících, které jsem ukořistila v naší závodní jídelně v práci 😀 (Pozn. v kýblu vlevo byla dříve vskutku smetana, ale ta tady ve Finsku znamená něco, co připomíná naši zakysanou smetanu, ale má obsah tuku přes 40 %. „Obyčejná“ smetana se pak řekne kerma. Všelijakých druhů těchto mléčných produktů je tu tolik, že jsem dávno vzdala snahu se v nich vyznat :P)

Druhý den večer jsem si vymyla lahve, vsypala do každé trochu cukru, vhodila pár rozinek a zalila přecezenou tekutinou. V této podobě sima kvasila opět při pokojové teplotě do pátku, kdy jsme ochutnali první vzorky. Celkem mi to šmakovalo, mělo to osvěžující chuť s příměsí kvasnic a bylo to plné bublinek.

Někdo tvrdí, že sima je hotová, když rozinky vyplavou na povrch. Nám vyplavaly prakticky hned po přelití do flašek, takže si tímhle pravidlem nejsem jistá. V některých návodech se říká, že kvašení v lahvích by mělo probíhat v chladu, ať to kvasnice moc nepřestřelí – my měli lahve celou dobu v obýváku, tak možná proto mi připadalo, že to celkem i stoupalo do hlavy 😀 V úterý už lahve vypadaly tak nakvašené, že jsem neměla odvahu zbytek dopít, kdo ví, možná by z toho byl celkem zábavný stav mysli (nebo tentononc na záchodě).

Tak na zdraví! Kippis!

Tržnice v Hietalahti

Zastřešená tržnice (finsky kauppahalli) s dlouho historií sahající většinou do devatenáctého století má svoje místo téměř v každém větším finském městě. V Helsinkách se nacházejí hned tři. Běžně se v nich prodávají čerstvé kvalitní potraviny případně řemeslné výrobky, avšak tržnice v Hietalahti, kterou jsme navštívili my, láká svoje zákazníky kulinářskými zážitky z celého světa.  V sobotní večer je navíc možné dát si mezi dlabancem pauzu a odskočit si přímo mezi stoly na taneček, jelikož do desíti do večera hraje v hale DJ.

V Hietalahti je možné ochutnat pokrmy z různých koutů Zeměkoule, ale samozřejmě také dobrůtky přímo z domoviny.  Na poměrně miniaturním prostoru nabízí každá restaurace příjemné posezení a skvělý zákaznický servis, ceny taky nejsou nijak horentní (hlavní jídlo kolem deseti eur, něco menšího třeba za pět). Osobitá, bezprostřední atmosféra se mi velmi zamlouvala a jídlo bylo přímo skvělé!

Takže co tady vlastně můžete ochutnat. Z přespolních kuchyní tu najdete Portugalsko, Francii, Itálii či USA. Nás ale hned zaujal filipínský koutek s názvem Kamalig. Poručili jsme si dva předkrmy; jeden se jmenoval Kare kareng Lumpia (závitky s masovou náplní zalité arašídovou omáčkou), druhý zase Tinolang siomai (knedlíčky s náplní z kuřecího masa a zázvoru). Oboje bylo doplněné nakládanými ředkvičkami a spoustou zelených výhonků. Opravdu eňo ňuňo!

Obsluha navíc byla prvotřídní. Dozvěděli jsme se, že podnik funguje teprve týden a jedná se o první filipínskou restauraci v celém Finsku. Držíme palce, ať se to pořádně rozjede 🙂

Více informací o filipínském jídle v Helsinkách najdete na Facebooku zde https://www.facebook.com/kamalig.hki/

Další zastávkou měl být Fat Ramen – dělají prý vynikající polévku japonskou polévku ramen upgradovanou na finský způsob. Bohužel však došly nudle (!), čili jsme utřeli nos. Jejich menu a další info pro zájemce tady: http://www.fatramen.fi/

Nudle na japonský způsob jsme si na tržnici přece jen našli, a to v restauraci Tokyo Street. A je nutné říct, že šlo o pravé domácí handmade nudle vyráběné přímo na místě. Podnik je distribuuje i do dalších restaurací a stojí opravdu zato. Poručila jsem si vegetariánskou verzi s tofu, můj doprovod zase nudle s mletým kuřecím masem podle tradiční japonské receptury. Vše bylo zasypáno hromadou mořských řas a zeleniny. Paráda.

http://www.tokyostreet.org/hand-made-noodles.html

Vše jsme spláchli pivečkem a vínkem v koutku s francouzskou tematikou La Marché. Zahlédla jsem v jejich výloze exkluzivní pivečko s názvem Confirmation Beer, čili konfirmační pivo, které jsem musela rozhodně ochutnat.  Konfirmace je obdoba biřmování v evangelické církvi, k čemuž patří i konfirmační fotka vystavená v kostele – pan pivovarník, který pivo vyrábí, tak na láhev plácnul rovnou svoji vlastní podobiznu, na které chybí už jen svatozář. Chuťově nic moc, ale ta fotka!

Třešničkou na dortu byla dvojka červeného v mističce na svíčky. Sbohem, skleničko na stopce!

Ještě nám ale spousta restaurací zůstala na příště, takže pak někdy zase na vašich monitorech. Jídlu zdar!