Velikonoční čas

Minulý víkend se nesl nejen ve znamení Velikonoc, ale také první zahraniční návštěvy v našem příbytku, kterou jsem přivítala na Velký pátek kolem půlnoci. Nejednalo se o nikoho jiného než o drahou přítelkyni a kolegyni od finského fochu Katku. Té patří metál jako první osobě, která se sem za námi odvážila 🙂 Doufám, že další zájemci budou následovat co nejdřív, takže kdo se hlásí?

Ville se radši na víkend vydal navštívit maminku a tatínka na rodnou hroudu, aby nám tak umožnil naplno se věnovat našim babským klevetám a slečinkovským aktivitám, za což mu patří díky 😉

Velký pátek před příjezdem návštěvy jsem strávila v poklidu a usebrání a večer se vydala podívat se do centra na dramatické ztvárnění Ježíšovy poslední cesty v podání herců a dobrovolníků v průvodu procházejícím městem. Pomyslnou Golgotou se staly schody u katedrály na Senátním náměstí, kam Ježíš s křížem na zádech vystoupal za přihlížení 20 tisíc diváků kolem půl jedenácté večer. Toto představení se v Helsinkách konalo po dvaadvacáté, a letos se stalo o to zajímavějším, že všechny postavy včetně Ježíše ztvárnily ženy. Zpracování bylo také výrazně moderní, v některých pasážích v doprovodu elektronické hudby, jindy přesahující rámec biblického příběhu do dnešní doby plné konfliktů. Za mě palec nahoru.

IMAG3141

Z města jsem se rovnou vydala vyzvednout návštěvu k autobusu. Shledání po dlouhé době jsme musely decentně okořenit vzorkem slivovice, která prošla kontrolou v příručním zavazadle v těchto miniaturních flaštičkách hodících se pro podobné účely první nebo poslední záchrany:

IMAG3167

(Ostatně co se slivovice týče, na suchu tu v poslední době nejsme, jelikož se moji přátelé dobře starají o to, abychom si měli čím mazat aparát 😉 Tímto patří velké díky za půllitr v poštovním balíku Adél D. a Martina U.)

No takže zpět k velikonočnímu programu – v sobotu následovala pochopitelně sauna, tentokrát v prostorách bývalé léčebny pro duševně choré, kde se chodívali v minulosti saunovat pacienti. V téhle sauně většinou člověk natrefí na mezinárodní společnost, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V sauně se sešli dva Finové, jeden Ind a dvě Češky. Nutno podotknout, že do ledového moře opodál se šli svlažit právě jen ti přespolní – finské pány nějak ozýbalo či co 😀 Komparz při lezení do vody nám zase dělal dav turistů málem si ťukající na čelo, že lezeme do takové ledárny. Pro ty, co neměli s sebou plavky (chlapec z Indie), musela jejich přítomnost být obzvlášť žádoucí.

17974769_1659859967365035_828739875_n

Večer následoval průzkum zábavních podniků, alias v merku jsme měly jít si zatančit. Protože jsme si obě naposledy navštívily taneční parket někdy v dávné minulosti, s přípravami jsme si daly záležet:

IMAG3143

17966025_1659859160698449_1415680437_n

Tentokrát volba padla na restauraci a bar Kaarna přímo v centru, kde měla být akce na perlivé víno..No jako bylo za cenu dvaceti eur za láhev, což je samozřejmě přímo „nekupto“-cena.. no ale holt levnější asi neseženete. Posléze jsme vyrazily do čtvrti Kallio známé svým pestrým kulturním životem a složením obyvatel. Prvotní záměr navštívit klub Kaiku ztroskotal na frontě před vstupem do podniku dlouhé několik desítek metrů. V té kose tam čekat, než se vevnitř někdo uráčí odejít, a vpustí vás tam, zavání tak nějak angínou (v našem věku už přeci jen některé věci bereme jinak, než když nám bylo dvacet :D). Za vděk jsme tudíž vzaly barem Siltanem, nacházejícím se příhodně hned vedle. Navíc se v něm neplatilo vstupné ani otravný poplatek za šatnu (který je zvykem vybírat téměř ve všech podnicích a pohybuje se obvykle kolem 3 eur). Na parketě už po půlnoci bylo celkem živo a tak jsme se s chutí vmísily do osazenstva a domů se dostaly někdy nad ránem. Opět velmi pozitivní hodnocení, doporučuji všem, kdo se chtějí jít rozšoupnout za rozumný peníz.

V neděli následoval výlet do Turku, města vzdáleného od Helsinek asi 150 km směrem na západ, které v minulosti bývalo finským hlavním městem. Tam nám dělal společnost Katčin britský kamarád žijící dnes na Ålandských ostrovech – autonomní, švédsky mluvící provincii Finska směrem na jihozápad od finského pobřeží. Z celého výletu se mi do paměti nejvíc vryla ukrutná sibérie, která tam panovala – dokonce i v péřových bundách nám byla kosa. Proto jsme si čas krátili zejména popíjením kávy či čaje a pojídáním zákusků. Na návštěvu turkuské katedrály, nejstarší stavby svého druhu ve Finsku s historií sahající do třináctého století, jsme si však čas našly.

IMAG3144.jpg

IMAG3153

Vzhledem ke stupni únavy jsme se už v neděli večer uchýlily do postele kolem jedenácté. Návštěva ráno posnídala a vydala se zpátky do Prahy, výlet byl vskutku megarychlý. Brzy, doufám, na shledanou!

Na velikonoční pondělí se tento rok žádné valašské zvyky ani obyčeje nepraktikovaly, místo toho ke slovu přišel odpočinek. Finové Velikonoce tráví Velikonoce pokojně, návštěvou kostela, a pak ve společnosti jehněčí pečínky a sklenky červeného. O velikonoční pochoutce mämmi už jsem psala zde https://podseverkoublog.wordpress.com/2017/03/07/fasanky-po-finsku/. Koledníci chodí také, ale už na Květnou neděli, čili poslední neděli před Velikonocemi, kdy se připomíná příjezd Ježíse do Jeruzaléma. Koledování (narozdíl od českých praktik) zde patří výhradně dětem, které s větvičkou kočiček ozdobenou stužkami obcházejí domy v sousedství. Za odměnu dostávají čokoládová vajíčka. Někdy bývají převlečeny za tzv. velikonoční čarodějnice. Koledující čarodějnice je tak spojením dvou zvyků – odhánění zlého, které mělo nejpříhodnější podmínky pro škodění právě v období mezi Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním, a koledováním přinášejícím do domu zdraví a plodnost, tak jak to známe i z Česka. Na žádné hardcore aktivity typu polévání vodou nebo šleháním karabáčem tu však nenarazíte. To možná třeba napřesrok v Brumově 🙂

Alkozáležitosti

Konečně nadchází ten správný čas na sepsání článku, který jste si zde určitě už dávno přáli 🙂 Ve spojitosti s aktuálním projednáváním novely zákona o alkoholu, která by měla vstoupit v platnost během příštího roku, jsem uznala za vhodné trochu osvětlit, jak to tady s tím pitím vlastně je.

Kdo si myslí, že ve Finsku platí prohibice, se z velké části mýlí, ale na druhou stranu..Uvidíte sami 🙂 Každopádně období totální prohibice ve Finsku nastalo v letech 1919-1932, kdy prodej, výroba a konzumace nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 2% byly dovoleny pouze k lékařským, technickým a vědeckým účelům. Jinak měl být utrum a Finové se měli od škodlivých vlivů alkoholů oprostit. Tendence potírat pijanství se oblasti dnešního Finska objevují již od konce 18 století a prakticky nepřestaly dodnes. Takzvané „abstinentské hnutí“ výrazně zesílilo na přelomu 19. a 20. století a výsledkem bylo v roce 1919 schválení zákona o úplné prohibici. Co čert (a stát) nechtěl, Finové se démona alkoholu pochopitelně nezřekli, nýbrž jej začali ve velkém do země pašovat. Nejenže ke kýženému snížení spotřeby alkonápojů nedošlo, ale jako bonus bylo výsledkem protialkoholního zákona i vytvoření příhodných podmínek pro rozbujení organizovaného zločinu. Nakonec vláda uznala za vhodné uspořádat v roce 1931 národní referendum, ve kterém se 70% hlasujících vyjádřilo pro zrušení prohibice. Na alkohol byla aspoň uvalena daň a práva dovážet, vyvážet, vyrábět a prodávat alkoholické nápoje získal nově vzniklý státní podnik Alko.

Tolik aspon ve zkratce k historii. Současnost nás asi ale zajímá víc, takže do toho. Věc se má v zásadě tak, že pokud vás přepadne chuť na pivo či cider, můžete si ho koupit v normálním obchodě v době od 9 do 21 hodin (předtím a potom se regály s alkoholem zavírají). To za předpokladu, že objem alkoholu je do 4,7%. Pokud chtete něco silnějšího, musíte do Alka nebo do baru/restaurace. V Alku panuje na oko sofistikovaná atmosféra, prodavači jsou ve stejnokrojích a s ochotou a výrazem znalce problematiky párování vín vám doporučí pro vás ten nejvhodnější druh omamného nápoje. Obchodů Alko je ve velkých městech samozřejmě dostatek, ale pokud ke vší smůle bydlíte někde na vystrkově, tak se připravte na to, že získat kapku na posilněnou může být celkem problém. Tady v Helsinkách se toho obávat nemusíme, ale vždy je dobré počítat s tím, že v neděli je Alko zavřené, takže pokud vás popadne náhlá potřeba spláchnout nedělní oběd flaškou vína, tak je to prekérní situace, páč musíte jít do nějakého podniku na sklenku červeného, a to vás bude stát majlant.

Záleží na velikosti prodejny, ale některé nabízí opravdu megasortiment. Například takové Alko v centru Helsinek poblíž nákupního centra Kamppi má v policích flašek červeného habaděj. Náhodou jsem se v prodejně ocitla minulý víkend, tak jsem pořídila fotodokumentaci. Toto je asi tak čtvrtina sekce červených vín:

IMAG3093

A asi tak třetina sekce bílého:

IMAG3094

Po fajnšmekry tu mají opravdu kvalitní materiálek, znalci určitě ocení kupříkladu tyto patnáctilitrové (!) lahve šampaňského za 1422 EUR (taky se vám ten špunt zdá nějak směšně malý?):

IMAG3096

Dál jsem se nedávno při dlouhé chvíli v práci jala prozkoumávat přímo zákon o alkoholu a doporučení pro „záležitosti kolem alkoholu“ v restauracích vydané Národní dozorčí autoritou v oblasti sociálního zabezpečení a zdraví (finsky Valvira), (zdroje pro zájemce jsou zde http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/1994/19941143 a http://www.valvira.fi/documents/14444/22511/Alkoholiasiat_ravintolassa.pdf).

Takže tohle všechno najdete ve výše uvedených dokumentech:

  • Restaurace potřebuje pro prodávání alkoholu povolení, které stojí 620 EUR. Rozlišuje se povolení pro prodávání nápojů s obsahem alkoholu do 4,7% (Povolení C, C-oikeudet), do 22% (povolení B, B-oikeudet) a pro prodej všeho bez omezení pak jsou práva A (A-oikeudet).
  • Místo, které disponuje těmito povoleními, musí být jasně vyznačeno. Pokud se jedná o restauraci, jsou hranicí její stěny, zahrádka venku musí mít „plot“ kolem, a u ostatních zařízení, jako je třeba hudební festival, musí být jasně patrné, kde končí zóna prodeje alkoholu u stánků.
  • V případě rodinných oslav a podobných událostí je zakázáno požívání vlastního přineseného alkoholu, pokud se oslava koná v místě s povolením pro prodej alkoholu. Pokud se nejedná o takové místo, konzumace alkoholu je nutné nahlásit policii předem.
  • Otevírací doba restaurací s povolením k prodeji alkoholu je v zásadě od 5 ráno do 2 v noci. Půl hodiny před zavíračkou už se ale přestane nalévat. Pokud podnik chce prodávat chlast po této době, je nutno požádat o další zvláštní povolení. To se uděluje buď do půl třetí nebo do půl čtvrté. Předpokladem k udělení tohoto prodloužení večerky je „přesvědčivé zdůvodnění“ toho, proč má podnik zájem prodávat alkohol tak pozdě v noci, a také „předpoklad, že se v podniku odehrává kvalitní kulturní program“ – nekecám, to tam fakt je.
  • Člověka značně ovlivněného alkoholem není možné do podniku vpustit, a pokud se vevnitř do takového stádia opije, je nutné ho vyhodit. Pokud nebožák má problémy s bezpečným doražením domů, podnik mu má zařídit odvoz (!)
  • Aby nikdo nebyl na pochybách, jak takový nadmíru opilý jedinec vypadá, následuje podrobný popis. Mezi známky opilosti patří: skelný pohled, obtíže zaměřit zrak, rušivé a přiliš halasné vystupování, nadměrné sebevědomí, potíže s porozuměním, nejisté a nešikovné pohyby, rozbryndávání nápoje či problém s dopravením sklenice k ústům.
  • Tvrdý alkohol se smí prodávat pouze v objemu 4 nebo 2 cl. Dvojité panáky jsou zakázány, stejně jako prodej dvou panáků zároveň jedné osobě.
  • Na baru není možno kupovat alkoholický nápoj druhé osobě. Každý si kupuje vždy jen pro sebe.
  • Prodej nápojů “ s sebou“ je zakázaný.
  • Pro užívání alkoholu při přípavě pokrmů je nutné zvláštní povolení (k žádosti je nutné přiložit konkrétní recepty, do čeho že to budete ten alkohol přidávat).
  • Propagace a reklama je v případě alkoholu zcela zvláštní kapitola. Tvrdý alkohol je možné propagovat pouze vevnitř restaurace, a to tak, aby nic nebylo vidět ven. Žádné zmínky ve výloze či na vývěsních štítech. Pokud nápojový lístek obsahuje tvrdý alkohol, není možné ho umístit na internet.

Takže tak 🙂 No a tak teda pokud se v následujících týdnech schválí novela zákona, nastane převratná změna – piva s obsahem alkoholu vyšším než 4,7% se budou moct prodávat v normálních obchodech, považte! (Magickou hranicí se stane 5,5%). Taky by měly být povoleny dvojité panáky, prodej po půl druhé v noci pouze na základě oznámení, nikoli už speciálně vydaného povolení. Malým pivovarům by mělo být umožněno prodávat svoje výrobky přímo v místě výroby. A výrobci i tvrdého alkoholu by měli mít možnost propagovat svoje výrobky na internetu.

Nezbývá než počkat, co se z toho vyvine 🙂 Takže co myslíte, je tu prohibice, nebo není?