Dobrý den vespolek 😊 Už dlouho jste o nás zase neslyšeli, tak je na čase to napravit. Máme za sebou klimaticky nejnáročnější měsíc v roce, kdy temnota začíná člověku opravdu lézt na mozek, a sníh, který atmosféru mírně prosvětlí, je zatím v nedohlednu. Osobně se mi ale podařilo „měsícem marasu“ (listopad je finsky Marraskuu) proplout bez větších úhon a splínů a dokonce se pořádně vyspat, nevídáno 😉Každopádně ale neuškodila malá změna prostředí v podobě víkendového výletu do Kodaně. Teď už můžu říct, že jsem navštívila všechny skandinávské země (pokud se řídíme podle nejpřísnější definice, kam spadá pouze Norsko, Švédsko a Dánsko).
Vyrazili jsme v pátek hned po práci a za necelou hodinu a půl letu jsme se ocitli na letišti a posléze hlavním nádraží v Kodani obklopeni humorně-sexy tónem mluvené dánštiny, který možná znáte z dánských detektivních seriálů. Jestli se mi kdy ještě zachce naučit se nový jazyk, dánština je horkým kandidátem 😊
Páteční večer se nesl v duchu burgrové žranice a mírné procházky po okolí hotelu, ale znáte to, pátek večer pro lidi po třicítce, to je okamžik, kdy je únava dosahuje nejvyššího stupně. Proto jsme zbytek aktivit přenechali na sobotu a krátce po desáté večer už se odporoučeli do říše snů.
Sobotní ráno začalo opulentní snídaní. Slanina, vajíčka, hory housek a sladkého dánského eňo ňuňo pečiva, ovoce, mysli, jogurt, džusy, sýry, ryby, káva a ještě trochu té slaniny nahoru, když mám před sebou tu městskou turistiku… Snídaně v hotelu Absolon opravdu předčila veškerá očekávání.
Po hodokvasu nastal čas na obchůzku historického centra Kodaně oblečené už do vánočního hávu se vším všudy. Svařák na jednom vánočním trhu, grilovaný bratwurst na druhém, nákupní šílenství všude kolem. Centrum Kodaně je pro shopaholiky a vyznavače konzumu očividně rájem na zemi. Naše kroky ale směřovaly do svobodné čtvrti/komunitního centra Christiania. V roce 1971 tu squatteři zabrali opuštěné vojenské kasárny a vyhlásili svůj vlastní stát a svoje vlastní pravidla, ke kterým mimo jiné patří prodej hašiše volně na ulici. Ačkoli to v Dánsku legální není, dánské policii se drogy z Christianie vymýtit rozhodně nepodařilo. Vypadalo vskutku jednoduše zabrousit do ulice Pusher Street a koupit si tam trochu matroše na zpříjemnění podzimních plískanic 😛 Ve čtvrti, a hlavně v oblasti prodeje drog, platí přísný zákaz fotografování. Pár fotek jsem ale ukořistila, škoda takové pouliční umění nezachytit. Rozhodně ale nedoporučuji fotit zde lidi, ať se náhodou nedostanete do potíží.
Ani nevím jak, ocitli jsme se taky kdesi na půdě posprejovaného temného baráku, kde jsem si málem nadělala do kalhot, ale ukázalo se naštěstí, že v horních patrech namísto drogového doupěte operuje neškodná umělecká galerie.
Kodaňské tažení pak pokračovalo po stopách pivních. Atmosféra v podniku Tap House, kde mají na čepu 61 druhů piveček, byla uvolněná a tak nějak příjemně naladěná na vánoční vlnu. A druhým must visit místem byla pochopitelně proslulá hospůdka minipivovaru Mikkeler, průkopníka v produkci experimentálních piv vyhlášeného několikrát nejen nejlepším dánským pivovarem, ale figurujícího mezi pěticí nejlepších pivovarů na světě. Titěrná hospůdka fakt praskala ve švech, ale teplé místečko se pro nás na jednu ochutnávku našlo 😊
A pak už přišel čas na návštěvu legendárního zábavního parku Tivoli, vyšperkovaného do posledního detailu a světýlka. Ačkoli v Kodani nebylo po sněhu ani památky, v Tivoli to vypadalo, jako by se nad ním nedávno otevřel umělý sněžný mrak. Kromě kolotočů a podobných atrakcí park disponuje spoustou obchůdků, stánků s občerstvením, restaurací atd, takže je tam co vidět, i pokud se kolotočům vyhýbáte jako já.
Po intenzivní sobotě jsem se v neděli ráno zase posilnili hotelovou snídaní a tradá zpět na letiště a do Helsinek. Na malou mořskou vílu se nedostalo, ale tak třeba zas příště 😊
A taky krásný a klidný Advent všem 🙂
Pod Severkou 