Letní shrnutí

Je to už víc než čtyři měsíce od posledního zápisu, tak je čas na menší zpravodajství 😊 Naposledy jsme slavili první narozeniny a vyhlíželi léto, dnes už nás stíhá podzim, dítě nám venku utíká do útyhodných vzdáleností a brzo ho budu muset taky objednat k holiči. A taky si rychlým tempem rozšiřuje slovní zásobu. Zatím převažuje jazyk český a do repertoáru patří kromě názvů členů domácnosti (dokonce i na mámu se už dostalo), jídla, zvuků celé zvířecí farmy i takové perly jako babo (bagr) či ampa (lampa). Jsem sama překvapená, že už v tomto věku se Emil tak má k mluvení. Rozumí věci v obou jazycích a ve finštině taky něco breptne. Jazykové poměry se však určitě změní za pár měsíců, až nastoupí do školky. K tomu se pak tady vrátím 😊

Jinak hlavní náplň léta se nesla v českému duchu. Navzdory koroně jsme všichni tři strávili celkem šest týdnů v Česku, z toho drtivou většinu v Brumově na Valašsku. A tentokrát to byla opravdu Dovolená s velkým D. Konečně jsem měla pocit pořádného odpočinku, za což vděčíme hlavně dvěma faktorům. Zaprvé byl pobyt konečně dostatečně dlouhý, tudíž se nescvrkl na kalendář nacpaný k prasknutí setkáními s celou rodinu a přáteli, a byl čas taky prostě jen tak být, chodit na zmrzlinu a jezdit na kole. A za druhé jsme měli k dispozici pořád nějaké hlídače.  Babička a děda se opravdu činili, po práci si každý den vzali Emilka do parády a my měli leháro. Stejně tak teta Pája se se synovcem pořádně vyřádila. Tímto všem moc děkujeme, opravdu si toho moc ceníme. Protože ať si říká kdo chce co chce, rodiče mají svaté právo se občas věnovat jen sami sobě, bez nutnosti neustále hlídat, kde si potomek vybíjí svoji nikdy nekončící energii.

IMG-20200722-WA0000

dav

dav

Do pobytu se toho vešla spousta, pár dní v Praze i v Brně (včetně seznámení s novou pidineteří Josefínkou, která se narodila na konci července), menší výlety na kole či autem do blízkého okolí Brumova, setkání se spoustou milých lidí, a take nespočet návštěv hospůdek, kaváren a zmrzlináren. Největší žůžo bylo, že v těchto zařízeních na mé rodné hroudě dávno vědí, že se vyplatí disponovat dětským hřištěm nebo aspoň pískovištěm 😉 Zdá se to jako blbost, ale fakt jsme byli nadšení, když jsme mohli Emilka vypustit hrabat se v písku a v relativním klidu si vypít pivo/kávu. To tu ve Finsku vůbec neexistuje, přece nebudete dítě brát na místa, kde se pije pivo no ne??? 😀 To trochu zveličuju, ale něco na tom bude. Do hospod jako takových, kde se chodí na pivo, se děti ve Finsku neberou. Na druhou stranu jsem ale nabyla dojmu, že do restaurací a kaváren je tady zcela normální přijít s dítětem a v životě by se na vás nikdo nedovolil podívat divně, narozdíl například od Prahy, kde se na nás hned druhý den po příletu dívali jako na zjevení, když jsme se v době obědového shodnu do poniku opovážili přijít s kočárkem. Ale to by bylo obecně na samostatný článek, tak to třeba někdy později.

dav

dav

Taky bych v souvislosti s cestováním pochopitelně neměla vynechat info ohledně korony a cestování z a do Finska, ale to je taky na dlouhé povídání. Určitě se k tomu ještě vrátím, ale teď aspoň můžu říct, že už desátý den trávíme v karanténě po příletu ze zahraničí a ještě čtyři dny v izolaci budem. Chodíme pouze ven do přírody a k nikomu se nepřibližujeme. Finové si z toho nedělají prdel no. Ale s tím jsme už do Česka jeli, že po návratu dva týdny budeme muset vydržet doma. Ale rozhodně to za to stálo a neměnila bych ani za nic. Nevidět rodinu celé léto a kdoví kdy příště, to by pro mě bylo nepředstavitelné. Na druhou stranu nechceme nikoho ohrozit, tak karanténu bereme vážně.

A jak jsme si vlastně mohli dovolit tak dlouho “dovolenkovat”? Tak tady teď vypustím další bomby. Od začátku května jsme prakticky oba dva s Villem doma. Nejprve čerpal své dovolené v práci on a já dojížděla rodičák. Pak jsme se na začátku června vyměnili, Ville nastoupil na rodičák a já si čerpala víc jak měsíc dovolené. Teď jsem chvíli nezaměstnaná, ale od 21. září nastupuju do školy 😊 A Ville do konce roku setrvá doma s Emilkem a do práce se vrátí v lednu, kdy dítě nastoupí do školky. Takže tak ve zkratce. Díky tomuto uspořádání byl čas nejen na šest týdnů v Česku, ale i na následnou karanténu. A i velkou část května a června jsme strávili zase u Villeho rodičů. Pro mě osobně tohle všechno znamenalo opravdové vydechnutí. Péči o dítě si dělíme napůl a střídáme se tak, aby ten druhý měl čas si zajít sám zaběhat/na kolo/na procházku. Konečně se cítím víc odpočatá. Každý druhý den si můžu pospat, když s Emilkem vstane Ville a obstará pro něj snídani atd. Začla jsem taky mnohem lépe spát. Konečně známka větší vnitřní pohody. Tak snad mi to vydrží i po návratu do školních lavic. A co že to jdu studovat? Tak to je další perla, aby toho všeho nebylo málo. Po letech strávených prací v kanclu jsem se rozhodla následovat svoji intuici a jít se učit na pekařku – cukrářku. Nedělám si srandu 😀 Došla jsem k názoru, že za život má člověk zkusit různé věci, takže vyzkoušíme a uvidíme. Třeba z toho bude práce, co mě konečně bude i trochu bavit, a nebo taky ne a uznám, že v kanclu to byla vetší pohodička. Uvidíme! Hlavní je se toho nebát 😉 Tak brzy zase ahoj!

dav

dav

IMG-20200808-WA0001

Na cestách s potomkem

Tak jsem se včera vrátila z desetidenního pobytu v Česku. A byla to jízda 😀 Tentokrát jsem se totiž na dovolenou vydala pouze s půlročním dítětem, bez mužského doprovodu. První let letadlem jsme jako rodina absolvovali už v létě, kdy bylo Emilkovi tři a půl měsíce. Destinací byla pochopitelně má rodná hrouda. Tehdy jsme si vyzkoušeli, že cestování s miminkem je normálně zvládnutelné, a pokud jsou na něj lidi dva, nestojí to ani tolik nervů. Při druhé cestě jsem se musela spolehnout po velkou část cesty sama na sebe a Emil už taky není žádné malinkaté miminko, které většinu času prospí. To představuje velkou výzvu, kterou bych slabým povahám úplně tak nedoporučila 😀 Jasně, že to každý zvládne, ale měla jsem kolikrát co dělat, abych to ustála 😊

Dostat se z Helsinek k našim na Moravu mi trvalo asi 28 hodin. Vyrazila jsem v pondělí kolem jedné a v úterý ve čtyři jsem byla v Brumově jak na koni. Cesta zahrnovala přepravu MHD na letiště, let zpožděný o dvě hodiny, tudíž 3,5 hodinové čekání na letišti, dvouhodinový let do Prahy, cestu taxíkem a noc v hotelu v centru Prahy. Následující den čtyřhodinová cesta vlakem do Horního Lidče a zbytek cesty už v pohodlí auta. Cesta zpátky obdobná. Tady patří velké díky mým rodičům, z nichž jeden nás čekal v Praze na letišti a jel s námi domů a druhý zajistil odvoz autem. Nejnáročnější částí je vždy ta cesta přes celou republiku vlakem. To dá zabrat i leckterému dospělému, natož malému miminu, které si odespí půlhodinku položené na sedačce a pak už odmítá zabrat. Nemluvě o případných zpožděních či jiných diskomfortech, jako je absence vozu, do kterého máte místenku apod.

dav

Ale zvládli jsme všechno a odměnou nám byl relaxační pobyt mezi valašskými kopečky za neuvěřitelně krásného a teplého počasí, o jakém si tu v Helsinkách můžeme nechat zdát asi tak příštích 7 měsíců. Rozhodně velké zpestření všedních dnů našich i české části rodiny, která málem Emilka nepustila z náruče 😉 Matka na mateřské si konečně trochu odfrkla 😉

dav

dav

dav
Hrdí prarodiče v akci

Dost lidí se mě vyptává, jak Emil cestování zvládá a co a jak. Takže tady trocha toho infa.

  • Let: dítě do dvou let může cestovat na klíně rodiče, přičemž jeho letenka stojí 10% normální ceny, nebo na samostatném sedadle, kdy zaplatí 75% ceny. Starší dítě už musí mít svoje sedadlo. Na letišti v Praze i Helsinkách fungují rychlejší transfery pro rodiny s dětmi, takže můžete využít kratší frontu na bezpečnostní kontrolu a zejména v Praze se vyplatí už při odevzdávání velkého zavazadla trochu poptat letištního personálu, zda nemají „nějakou tu přepážku pro rodiny s dětmi“ a nahodit zkroušený výraz při pohledu na frontu u přepážek… Mě už dvakrát poslali na přepážku pro byznys třídu, kde nebyl nikdo 😉. Na letištích jsem dost ocenila dětské koutky, kde se děti zabaví a mimino se může válet na zemi.
dav
Dětský kout na letišti v Praze, terminál 2

dav

dav

  • Přímo v letadle dítě dostane svůj vlastní bezpečnostní pás, kterým si ho připoutáte ke svému pásu. Naše dítě většinou zatím vždy usnulo hned při startu, rozhodující však je, jak dlouho vydrží spát. Včera se chtělo probouzet klasicky po obligátní odespané půlhodince, ale podařilo se mi ho na klíně ukolébat, že nakonec prospal skoro celý let. Na cestě do Prahy jsem takové štěstí neměla a třicetiminutový spánek mu stačil, takže zbytek letu jsem ho musela zabavit. Hodí se zejména hračky, dudlík a prso. Polykání a cucání něčeho obecně pomáhá hlavně při přistávání proti zalehnutí uší, tudíž okamžik jídla je dobré naplánovat na tu dobu. Emil zatím u přistání nebrečel ani jednou.
  • Kočárek: Můžete vzít letadlem samozřejmě s sebou zdarma, ale normální velký kočárek odevzdáte společně s velkým zavazadlem hned na začátku u odbavení. Proto se velmi hodí cestovní kočárek, a to zejména takový, který se dá složit do velikosti příručního zavazadla. Můžete s ním pak vesele drandit po letišti a odevzdáte ho až při nástupu přímo do letadla. Může být, že si ho dokonce vezmete s sebou na palubu, záleží na konkrétní letecké společnosti a na tom, jak moc je letadlo plné. Pro již sedící dítě existuje větší nabídka cestovních kočárků, horší je to pro ležící mimino. Naštěstí je tu Baby Zen Yoyo ve verzi pro děti od 0 do 6 měsíců. Vypůjčili jsme si ho přes internetovou půjčovnu při srpnové dovolené a cestování nám ulehčil neuvěřitelným způsobem. Hlavně při převozu ve vlaku, pohybu na letišti či v různých titěrných prostorách typu sklepy plzeňského pivovaru, které jsme při srpnové cestě nutně museli navštívit 😀 Nevýhodou jsou miniaturní kolečka, která na pražských kočičích hlavách dost drnčela, ale co už, vypůjčenému koni na zuby nehleď.
Složený cestovní kočárek, velikost příruční zavazadlo. Kýbl pro velikost srovnání :D
Složený cestovní kočárek, splňuje rozměry příručního zavazadla. Kýbl pro srovnání velikosti 😀
dav
Kočár v akci. X lidí se mě ptalo, jestli v tom mám psa či panenku.
  • Ale to bylo v srpnu, kdy se Emil ještě do takového minimalistického dopravního prostředku vlezl. Teď v říjnu byl už kočár pro panenky příliš malý a navíc do chladnějších podmínek ne moc vhodný. Emil ale ještě nesedí, proto jsem se rozhodla jet bez kočáru. Takže transfery mezi cestovními prostředky jsme zvládli pomocí nosítka/manducy a v Brumově jsme si kočárek půjčili od známých.
  • Zavazadla: Čím míň, tím líp. Ted jsem si vystačila s krosnou na zádech a dítětem v nosítku. V krosně jsem měla připravenou plátěnou tašku s nezbytnými věcmi do letadla, čili příruční zavazadlo. V létě jsem měla kromě krosny i batoh do letadla, ale ten se špatně nese, pokud už máte záda i hruď zabranou. Takže něco přes rameno je praktičtější. Do příručního pár plen, hadru na nehody všeho druhu, dečku na válení na zemi pro Emilka, jednu nebo dvě hračky, náhradní oblečení pro případ neočekávané hovínkové katastrofy, náhradní dudlíky, cennosti, pasy, peníze, telefon a jídlo pro dítě na palubu. To přepravovat určitě můžete, ale vyplatí se očekovat pravidla letecké společnosti.

dav

  • Pas: dítě musí mít vlastní pas. Vyfotit tříměsíčního prcka nebyl v našem případě problém, držela jsem ho na klíně a mezi nás fotografka dala bílou desku, abych nebyla vidět. Hlavička sice trochu ujížděla všemi směry, ale za pět minut bylo vystaráno.
  • Transfery: Jak obvykle cestuju všude MHD, v případě náročnějšího cestovatelského projektu rozhodně doporučuju taxík. Ušetříte si spoustu nervů a psychických i fyzických sil a za ty peníze to rozhodně stojí. Pro dítě se samozřejmě hodí sedačka, kterou nahlaste hned u objednávání taxi. V Praze na letišti jděte na přepážku, která taxíky organizuje a požádejte o sedačku. Povinné to ale v taxících není ani v Praze, ani v Helsinkách, takže v nouzi to jde i bez ní, ale samozřejmě bezpečnostní riziko je to velké. V Praze jsem se ho nakonec rozhodla podstoupit, protože všechny sedačky byly zabrané a čekat dalších 45 minut na letišti po zpožděném letu atd, to už by mě asi rovnou kleplo.
  • Ubytování: I když by bylo fajn strávit noc u kamarádů, tentokrát jsem v Praze zvolila hotel. Večer po celodenním cestování jsem byla už tak znavená, že v půl osmé jsem byla v posteli, vděčná za to, že nemusím s nikým mluvit. Hotelová snídaně také potěší a posílí na další dobrodružství dne. Navíc člověk takhle necestuje každý den, tak co by se občas neplácl přes kapsu.
  • Jídlo: S kojením je cestování hračka. Tedy v té fázi, kdy už na vás dítě nevisí celý den. Umělé mléko či příkrmy by vám měli ohřát minimálně v letadle, ve Finských vlacích je ohřívač lahví na záchodcích s přebalovacím pultem 😊 Mikrovlnka se nachází na spoustě míst, stačí požádat o ohřátí jídla.

Jak jsem psala minule, cestování rozhodně patří k aktivitám, které rutinu všedního dne skvěle oživí. A rozhodně není potřeba podnikat rovnou takovéhle anabáze 😉 Člověk může nasednout do auta a vysednout v cílové destinaci a mít klid, že ano. Na druhou stranu třeba samotná bych si s dítětem autem nikam netroufala, nemám nervy na to, aby mi vzadu řvalo. Mně osobně se líbí výlety vlakem, kdy se můžete v klidu projít, zajít do restauračního vozu a přebalit dítě bez nutnosti zastavovat. Emil první delší cestu vlakem absolvoval v 7 týdnech a byla to pohodička. Aspoň teda tady ve Finsku máme vlaky přizpůsobené rodičům s dětmi. Nízkopodlažní, do kterých se lehce najede s kočárem. V Česku snad takové vlaky taky jsou, ale bohužel nejezdí na mé trase Praha-Horní Lideč 😊

dav
Ve finském vlaku, na cestě k babičce

dav

Člověk se toho nesmí bát. Tak uvidíme, kam nás vítr zavane příště 🙂

Štědrý večer opět nastal

A ten letošní připadl po dvouleté pauze na moji rodnou domovinu. Aby však náhodou nikdo nepřišel o tradiční finské vánoční dobroty, Joulupukki se v Taavetti zastavil už o týden dřív a naježil toho spousty hlavně na vánoční stůl. Zachránil nás tak před nutností pašovat do Česka x-kilový kus prasete a soleného lososa, bez čehož by se můj drahý asi na Štědrý den obešel jen horko těžko 😉 Hlasuji pro tento systém i v příštích letech, na pořadí až tak nesejde: nejprve finské Vánoce, sauna, sníh, jídlo po kilech a pak o týden později tradá na kapra a lavory bramborového salátku 😊

dav

Letošní vánoční dovolená byla opět tradičně nabitá k prasknutí dobrůtkami, koledami, pivem a slivovicí, ale hlavně příjemnými setkáními. S bravurou se nám podařilo seskupit ke štědrovečerní večeři příbuzenstvo žijící v Brumově, Praze i Brně. Nechyběly klevety s kamarády ze školy a seznamování s nově přibyvší drobotinou. Abyste nemuseli číst sáhodlouhou litanii, vybírám ty nejvíc top momenty z vánoční veselice.

  1. Už jste slyšeli o tom, že se v pražském Karlíně otevřel nový pivovar Dva Kohouti? Kdo si rádi přihnete piva od Matušky, zakousnete utopence a pozorujete cvrkot štamgastů přímo obklopených pivovarskými kotly a nádobíčkem – rozhodně zajděte. Opět jsme museli obdivovat, jak se v českých hospodách setkávají lidi napříč generacemi, kočárky, kojenci a psi a jiná zvířena, všichni pod jednou střechou. Ve Finsku tohle teda trochu postrádáme. Navíc už jsem asi odvykla typickému českému hospodskému hlaholu, nějak mi všechny podniky připadaly po té finské umírněnosti nějak moc hlasité :Ddav
  2. Po pražském víkendu nastal čas na přesun na milované Valašsko. Sjezd celé rodinky se pochopitelně musel zahájit úvodním kurzem valašštiny, a to v tekuté podobě. Villemu byl uspořádán ochutnávkový seminář v zastoupení slivovice, jablkovice, meruňkovice a třešňovice, po čemž následoval ostrý (doslova) test, kterým můj milý prošel s bravurou sobě vlastní. Prej slivovice jasně vede, ale meruňky jí dost šlapou na paty 😉dav
  3. Na Štědrý den jsme nevynechali tradiční procházku na brumovský hrad se svařákem a dechovkou. Počasí nebylo příliš vánoční, ale to nám nemohlo zkazit náladu. I bez sněhové pokrývky Brumov při pohledu z hradeb poskytnul jistou pastvu pro oko, nemyslíte? Ať máme v Helsinkách moře a lesa kolik chceme, tyto kopečky tam budou vždycky chybět 😊dav
  4. davdav
  5. Co se týče vánočního jídla, Villeho poprvé s kaprem bylo ohodnoceno jako ”ucházející”, ale prej že těch kostí v něm bylo trochu příliš 😀 Chápu, když vyrostete na lososovi, kapří titěrné a zrádné kostičky vám můžou kazit kulinářský zážitek. Mému bramborovému salátu se však nedalo prý vytknout nic a v chuti kapra rozhodně převálcoval. Aby ne, však jsem mu s pomocí švagrové a sestry věnovala náležitou péči a lásku. Jinak ale můj muž konstatoval, že ve Finsku se teda jí na Vánoce mnohem víc. Hmmm snad teda u čtyř dvoukilových kaprů, pěti kil salátu, kotle polévky, hory cukroví a na Štěpána pečené kachny se zelím a pětima netrpěl hlady :Ddav

dav

dav

dav

dav

dav

  1. Jak je vidno, český Ježíšek už dobře ví, čím udělá finské návštěvě radost. HC Brumov-Bylnice má nového fanouška a Prazdroji taky přibyla na výkazu zisku a ztrát nějaká ta koruna (tímto zdravím Lucku B. :D)dav

Zároveň však Ježíšek projevil notnou dávku humoru, když mi nadělil tento stylový set z pravé lišky a doutníčky k tomu!!?? 😀 Tento look a lá ruská panička v letech myslím dost vede v žebříčku mých outfitů of the day za loňský rok!img-20181224-wa0007

  1. Zlatým hřebem vánoční dovolené se ale stal den v bylnické pálenici. Nám Valachům to asi přijde jako dobře známá věc, ale mám dojem, že hned pár kilometrů dál už lidi úplně tak neví, co výroba slivovice obnáší. Natož v dálné Finlandii. Budíček v pět ráno, přeprava kvasu, destilační kotle, slivovice tekoucí proudem z kohoutku a to množství, ve kterém by se dalo pomalu vykoupat. Skutečný wtf moment v pozitivním slova smyslu.Mám dojem, že Ville chvíli dokonce vážně zvažoval poslat životopis na otevřenou pozici bylnického páleničáře. Můj výraz ze švestkového odéru a pouhé představy, že bych štamprli měla skutečně vypít, však hovoří za vše, ehm.dav.dav
  2. img-20181227-wa0000
  3. Tradiční vánoční besídka na Vsetíně, alias sraz těhotných a kojících a závidějících těm, kdo si můžou hodit nohy na stůl a objednat dvě dvojky bílého (😉) byla příjemným zpestřením sezení doma u televizních pohádek. Ráda jsem vás zas po delší době viděla :)dav
  4. A pak už následovala opět Praha a „povinná“ návštěva nově otevřeného Národního muzea, kde jsme teda museli stát ve frontě „jen“ asi 20 minut. Výstava ke stoletému výročí Československa byla zajímavá, ale člověk by si na ni musel vyhradit x hodin času a energie, aby stihl vše pročíst a vstřebat. V onu chvíli se mi tak nějak zdál zajímavější interiér budovy samotné.dav

Ani jsme se nenadáli a už jsme se zase brodili helsinskou tmou a fujavicí. Tak na ten nový rok 2019, čin čin, kippis a na zdraví a brzy zase na viděnou 😊dav

dav

Valašská delegace v Helsinkách

Je čtvrtek půl jedenácté večer, letiště ve Vantaa skoro zeje prázdnotou, po chodbách se sem tam trousí nějaký ten unavený cestovatel. Po náročném dni plném příprav, úklidu, nákupů, a pečení chleba čekám v příletové hale na letadlo z Prahy. S tímhle mám už zkušenosti, průvodkyni jsem svým návštěvám dělala už kolikrát. Tentokrát je ale situace trochu jiná. Už brzy se mi totiž do spárů dostanou moji vlastní rodiče! Když už si začínám říkat, že snad zabloudili v hlubinách miniaturního finského letiště, otevírají se dveře a rodičovská výprava v celé kráse vstupuje na finskou půdu. Olalaa, dlouho očekávaná delegace je zde 😊

dav
Do záběru se mi příhodně připletl i růžový panter.

Po hodinové jízdě hromadnou dopravou se konečně dostáváme k nám domů. Cesta probíhá poklidně, zpestřením jsou pouze opilé dvacetileté slečny povykující na hlavním nádraží a mamčin údiv nad tím, jak jsou Helsinky prázdné. Vítejte ve Finsku 😀 Ale není divu, takhle o půlnoci ve všední den. Po obligátních slivovicích a ochutnávce vlastnoručního chleba se v jednu hrabeme do postele. Nebo já teda na gauč. Nemám už sílu se odebrat do hostelu, ve kterém máme s Villem pronajatý pokoj, abychom se čtyři na sedmatřiceti metrech neušlapali, tak pro tentokrát přenechávám celý pokoj mému drahému.

Ráno vstáváme svěží a naladění na průzkum Helsinek. Naši se holedbají, že chtějí vidět všecko! Tak jo, máte to mít, uchichtávám se v duchu. Úvod do finské kuchyně si odškrtneme hned při snídani v podobě karelských pirohů, které sklízejí velký úspěch. Typický žitný tvrdý suchý chleba vypadá pro oko českého jedlíka asi dost zvláštně, ale i ten testem prochází („jako není to tak špatné“) :D. Po snídani a dvacaterém ujištění, že ano, opravdu jízdenky na tramvaj koupím telefonem pro všechny, kdo je potřebují, vyrážím na pobřežní trh Kauppatori. A už to jede, výkřiky obdivu nad tím, jak je město čisté, jak vše září a v ranním slunci vytváří úžasnou scenérii. Na trhu dokonce prodávají hřiby, nechceš si Marto koupit do mražáku?? No a tak na tuhle loď jakože jdeme hmm hmmm… o taťku se začíná pokoušet mořská nemoc, ale statečně jde s davem na palubu. Když se loď odrazí od břehu, úleva je patrná. Však to vůbec nehoupe. A ty výhledy. A ty ostrůvky. Všecko je krásné a báječné. Já vám říkala, že se vám tu bude líbit 🙂

Za chvilku se vyloďujeme na ostrovní vojenské pevnosti Suomenlinna. Nadšené výkřiky pokračují. Kanóny na pobřežní linii jsou vděčným objektem pro fotografie. Pozdrav slunci na skalnatém pobřeží je nutností. Hledáme kavárničku pro dopolední kávu s dortíkem. Hlava rodiny si přeje, ať je to kavárna s výhledem na moře a navíc se na hladině musí odrážet sluneční paprsky (!).  Tak jo teda, když si to panstvo přeje. Kavárna Piper požadavky splňuje.

dav
Pozdrav slunci

dav

dav

Tečkou za ostrovním výletem je návštěva místního pivovaru. Dvě velké a jedno malé pivko, dvacet euro jen to fikne. Znovu vítejte ve Finsku 😉

Za odpoledne stihneme obejít helsinskou katedrálu na Senátním náměstí, nacpat se špenátovou polévkou v obědové přestávce u nás na bytě a vyrazit na jízdu pivní tramvají. Ta disponuje barem a toaletou a za přibližně pětačtyřicet minut udělá okruh kolem hlavních stavitelských atrakcí ve městě. Nálada je uvolněná a zážitek prvotřídní. Co bychom pro naše staroušky neudělali 😊

dav

IMG-20180826-WA0000

Pak je čas na decentní večeři osahující smažené rybičky (síhy), masové kuličky a podobné speciality. Z hospody se téměř koulíme domů a stále obdivujeme krásné výhledy na místní zátoky, skaliska, zeleň a architekturu. Po takové míře zážitků večer vytuhneme večer jako nemluvňátka.

dav

dav

Abychom si užili i trochu toho venkova, vyrážíme v sobotu na chalupu u tchýně. U snídaně panuje mírná nejistota.  Co to tam na nás ty děcka nachystaly, určitě se upečeme v sauně nebo nás sežere medvěd. Nebo komáři. Hosté to sice neříkají nahlas, ale moc bych za to nedala, že je to občas napadne. Nedá se svítit, šup šup do auta a brzy vystupujeme na finském venkově. Tady začíná vykrmovací fáze, páč Villeho maminka je opravdu výborná kuchařka a taťka protřelý mistr grilu. Dobrůtky kam se podíváš. Jestli se Villeho rodiče mohli od našich naučit něco z češtiny, tak jsou to výrazy „výborné“ a „vynikající“ 😉 Po obědě začíná rybářská sejšn. Nadšení našeho tatínka nezná mezí. Vytahuje jednoho okounka za druhým, a všecky musím vyfotit. Vidíte ten výraz, ty zářící oči?? Není možné ho od ryb dostat pryč!!  Mamka se zatím věnuje odpočinku a dokonce svolí k vyjížďce na člunu, která se dostane do top ten její hitparády finských zážitků.

dav
Dětský sen splněn

dav

dav

dav

dav
Převozník

To hlavní ale přichází krapet později. Konečně příležitost vysaunovat se v pravé finské sauně, a navíc hned v té kouřové. Čili žádný luxus s vonnými oleji a saunovými rituály, jak to známe z wellnes center. Tu vám dají do ruky ručník, zavedou vás k nažhavené udírně plné sazí a řeknou, ať se nikde moc neopíráte o černé zdi, neochomýtáte kolem žhavých kamenů, a že umýt se máte přímo v sauně v kýblu vody a spláchnout v jezeře. Hehe, jsem fakt zvědavá, jak si s tím poradí. Zůstávám sedět s finskou částí osazenstva na terase u piva a nechávám rodiče na pospas finské saunovací kultuře. Sauna je notný kus dál v ústraní a k jezeru nevidíme. Není slyšet ani ň. Snad v sauně neomdleli?? Říkali že tam stejně budou jen chviličku. „Šak my to jenom zkusíme, Adélko, aby se neřeklo“, dušuje se mamka. No, uplynulo 40 minut a stále o rodičích není vidu ani slechu, až mám nutkání jít je zkontrolovat. Po padesáti minutách se na terasu přihrnou dva nadšení vysaunovaní turisté, co si zážitek nemůžou vynachválit. Prý paráda!  Uff, aspoň že tak.

V neděli se vzbudíme do vydatného deště. To nám taky hraje do karet, je přece potřeba, aby hosté poznali tu pravou tvář finského počasí. Předchozí dva dny totiž fakt bylo pětadvacet stupňů a obloha téměř bez mráčku. Tak teď si užijeme trochu toho slejváku, ale odpoledne už zas svítí. Žádní medvědi ani losi se nám do cesty nepřipletli, škoda. Taťka ještě naloví pár obřích (10cm) úlovků a hybaj zase zpátky do metropole. A co by to byl za výlet bez českého piva?? A tak v nedělní podvečer dovolenou zakončíme oroseným půllitrem Plzeňského Prazdroje v české restauraci Vltava.

dav

dav

Ráno hosty dovedu na letiště a s nostalgií se dívám, jak procházejí bezpečnostním rámem. Mám dojem, že na tenhle víkend budeme ještě dlouho vzpomínat. Pokud se nemýlím, hosté byli z našeho současného domova víc než nadšení. Doufám, že se tu zase brzy sejdeme, třeba pro změnu v zimě 😊 Takže díky všem, kdo se na tomto projektu podíleli 🙂

IMG-20180819-WA0015

Pitkä kuuma kesä aneb tropické léto na severu

Pamatujete na mé loňské naříkání a marné čekání na opravdové teplo? Kdeže tomu je konec 😊 Letos si tady už třetí měsíc v kuse pěkně opékáme šunčičky, popíjíme pivo na zahrádkách a pobíháme po venku ve sporém ošacení. Dokonce jsem si musela koupit kraťasy, páč minulé léto jsem je rozhodně nepotřebovala, proto jsem ani žádnými nedisponovala. Od začátku května bylo ve Finsku 45 tropických dní (čili teplota přesáhla 25 stupňů). Pro srovnání, za celý loňský rok takových dní bylo pouze 19 (o čemž ještě dost pochybuju, protože osobně jsem jich v Helsinkách napočítala tak maximálně 10).  O tomto létě se už ve Finsku mluví jako nejteplejším za posledních sto let a noviny jsou plné apokalyptických zvěstí o tom, kterak jsou v Helsinkách vyprodané všechny větráky, dochází oblíbené příchutě zmrzliny, rodiny s dětmi nemají zájem o návštěvu zábavních parků, nikomu se nechce sportovat… Sucho také trápí lesní zvířata, proto lidé nosí veverkám a ježkům misky s vodou. Kvůli suchu nerostou houby, sezona jahod prakticky skončila už koncem června, i když běžně v tu dobu teprve začíná. Kdo si zavčasu nestihl naplnit mrazáky na zimu, rozhodně prohloupil. Naštěstí prý borůvky sucho neovlivní, za chvíli však bude i po nich, i když běžně se sbírají na konci srpna. Sobi za polárním kruhem se válí na plážích, protože 32 stupňů je na ně tak trochu moc. Pláže v Helsinkách jsou v obležení a celá scenérie vypadá spíš jako v Jugoslávii. Až na tu vodu, kterou vzaly útokem sinice, takže se tady už moc neokoupeme. Baltské moře je totiž málo slané, hodně plytké, a navíc uzavřené ze všech stran, čili je to prakticky takové velké jezero. To v kombinaci s vedry vytváří sinicím velmi živnou „půdu“. Aspoň z obrázků a videa si můžete udělat představu o zeleném povlaku tady: https://www.mtv.fi/uutiset/kotimaa/artikkeli/helle-pahentaa-levatilannetta-suomenlahdella-ja-saaristomerella-on-nyt-runsaasti-sinilevaa/6992688#gs.zw72bro

A jak teda vypadá naše léto? Vykoupat jsme se stačili ještě před příchodem sinicového šílenství na pláži Hietaniemen ranta, proslulém centru letních aktivit, slunění a opalování. Kdo se v letos v létě dostanete do Helsinek, určitě místo navštivte, ať si trochu napravíte představu o chladném a chmurném severském podnebí.

dav

Za zmínku stál také výlet do nedalekého městečka Porvoo, kam směřují hlavně v létě davy turistů toužících po stylových fotkách starých dřevěných domků na pobřeží, útulných kavárniček a nóbl restaurací. My se však v centru jen zastavili na zmrzlinu a pak se se stanem vydali o deset kilometrů dál strávit noc na pobřeží malebného jezírka, to vše za zvuků klobás smažících se na grilu doplněných komářím bzučením. Jo a taky jsem tam ulovila nějaké ty borůvky 😊

dav

dav

Taky se pokouším o pečení chleba, což se ukazuje jako úkol ne tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Pronikám pomalu do tajů chlebového kvásku a hnětení těsta, ale první výtvory jsou zatím takové všelijaké. Naštěstí chuťově celkem ujdou, tak se po nich celkem rychle zapráší.

dav

dav

No ale hlavně jsme si, světe div se, zarezervovali letenky do Chorvatska. Nějak jsme s těmihle vedry tak úplně nepočítali a chtěli si tepla užít aspoň na jihu. Po tom rajzování na severu v Norsku a srpnovém sněžení ve finském Laponsku minulý rok jsme chtěli i trochu toho slunce 😀 Kdo mohl vědět, že teplota v chorvatské Pule a prakticky po celém Finsku bude v červenci úplně stejná? 😀 Každopádně však výlet za hranice po náročných pracovních týdnech přišel víc než vhod. Navíc z Helsinek se do Puly dostanete přímým letem za necelé tři hodiny. Trochu srandovní letět do Chorvatska letadlem 😊 Ubytovali jsme se přímo v Pule na šest nocí, ale stihli jsme navštívit i městečka Fažana a Rovinj krapet severněji. Ta disponovala příjemnějšími plážemi a historickou atmosférou než samotná Pula. Hlavně Rovinj rozhodně stojí za návštěvu, historické centrum s křivolakými uličkami, příjemnými restauracemi, katedrálou svaté Eufemie a malebnými ostrůvky rozhodně lahodí oku i žaludku.

dav

dav

dav

dav

Abych ale Pule neukřivdila, rozhodně je i tam spousta věcí k vidění. Například obří amfiteátr z prvního století, který je patří mezi největší a nejlépe zachované památky římské architektury vůbec. Pořádají se v něm větší kulturní akce a koncerty, proto to jeviště a zástup sedaček.

dav

dav

dav

dav

dav
Cecíky v podzemí amfiteátru. Teda vlastně amfory na olivový olej 😉

Výborné koupání nabídl také nejjižnější cíp Istrijského poloostrova Kamenjak, kam jsme se vypravili stylově na skútru 😊

dav

dav

dav

Chorvatská dovolená sice nebyla z nejdelších, ale rozhodně se stala příjemným zpestřením letních dní. Škoda jen, že jsme cestu tam či zpět nemohli vzít přes rodnou valašskou hroudu. Naštěstí však část hroudy už brzo zavítá zde za námi na sever, na co už se převelmi těšíme 😊 Tak zatím se loučím s letním zpravodajstvím. Snad máte také fajnové léto a slunce nejen venku, ale i v duši 😉

A ještě k tomu titulku. Pitkä kuuma kesä je legendární píseň od finské rockové legendy Popeda a její název znamená  Dlouhé horké léto. Tak jako to naše z roku 2018 🙂