Tadáá! Po delší odmlce se hlásím ze svého studia na ulici Mannerheimintie. Poslední dva týdny se u nás nesly v duchu marného čekání na jaro. I když tento týden se vší slávou proběhl první jarní den, při pohledu z okna si kolikrát myslím, že jsme se vrátili v čase o pár měsíců zpět. Joo, vždycky jsem si tak ňák myslela, že všichni ti, kdo se zaříkají, že mezi ty eskymáky do Finska by je nedostali ani párem volů, jen neví o čem mluví. Zima je přece fajn, sníh, led, bruslení, slivovice v placatce v náprsní kapse…jo, tak asi povídali že mu hráli. Narovinu můžu říct, že helsinská zima mě zklamala na celé čáře. Zima v Helsinkách, to znamená šeď, povětšinu času déšť, vítr a protivný vlezlý chlad, co vás nasírá úplně nejvíc při čekání na zastávce na autobus. Bydlím tu skoro tři měsíce, a dní, které by se daly označit jako ryze „zimních“ bylo asi tak 10. Takže zatímco můj facebook se začíná plnit jarními obrázky z Prahy a z Valašska, tady si užíváme tohoto (zachyceno 24.3. s odstupem asi hodiny):
Druhá z fotek navíc zachycuje Toyotu před Toyotou..hehe, fórek. Ano, toto je mé pracoviště a v pravém rohu budovy ostrozrací jedinci rozeznají nápis Toyota Material Handling Finland. (A jestli to auto před barákem není Toyota, tak sorry jako 😉
O finském počasí tu píšu už poněkolikáté, což si jasně uvědomuji, ale mé prozření kolem finské zimy bylo prostě tak bolestné, že se tady z toho musím trochu vypovídat 😉 Tento týden jsem navíc na internetech narazila na několik obrázků, které naše čekání na jarního Gogota věrně vystihují. Na následujícím koláčovém grafu je jasně patrný průběh ročních období ve Finsku. Ve zkratce, červená je opravdová zima, žlutá je léto a zbytek…nanicovatá zima a její různé variace.
Nebo připodobnění finského jara k čtyřicetidennímu dešti, co vyvolal potopu světa, je celkem trefné, aneb když pršelo čtyřicet dní a čtyřicet nocí, říkalo se tomu v Bibli pohroma, ovšem my tomu ve Finsku říkáme jaro:
No, ale abychom si čekání na ten žlutý výsek koláče zpříjemnili a urychlili, vypěstovali jsme travinu, co se jmenuje jílek, a bude nám sloužit jako velikonoční ozdoba interiéru. A taky mi mužíček zakoupil narcisy. A započala jsme svoji pěstební sezonu chili paprik, už spokojeně raší v rašelinových briketách 🙂 Nezájem, že venku se kolikrát žení čerti.
A abych tady nehořekovala neustále nad tím, že musím venku chodit v péřové bundě, zatímco moji milí kamarádíčci ve střední Evropě oprašují grily a vyrážejí na farmářské trhy na Náplavce, tak sem hodím svůj dnešní fotografický úlovek. Dneska jsem totiž poprvé byla svědkem toho, jak se vyváží popelnice na textil, jejichž obsah prý putuje potřebným do Afriky či Indie. Takže kdyby to někoho zajímalo:
A na závěr si dáme ještě jeden vtípek. Jak ve Finsku poznáte, že přichází jaro? Takto:
(o tom, že vzít to v zimě zkratkou támle přes jezero jsem už tady asi někdy psala 😉
Pod Severkou 