Už dlouho jsme tu neměli nic o sauně, že? 😀 Taky jsem si říkala a rozhodla se to napravit. Dnes se totiž v Helsinkách koná Den saun, takže téma pro tento blog jako stvořené.
Jedná se prakticky o den otevřených dveří v saunách po celém městě, a to jak těch veřejně přístupných, tak i saun soukromých, které jejich majitelé mohou do programu přihlásit a pozvat lidi na polonahý pokec k sobě do bytu či na chatu. Kolik přesně takových saun bylo dnes k dispozici, nevím, ale odhaduju že několik desítek jich být mohlo. Do některých bylo potřeba si předem udělat rezervaci, jiné byly volně přístupné celý den pro každého zájemce. Podotýkám, že veškeré saunování se konalo zdarma.
My tento den započali už v šest ráno (v sobotu!), kdy jsme se vyhrali z postele, abychom na půl osmou byli připraveni naběhnout do sauny příhodně pojmenované Löyly. Hledání zdařilého českého překladu tohoto slova už určitě zabralo nejednomu zkušenému překladateli notnou chvíli. Löyly znamená páru/horkou vlnu vyvolanou politím sanovacích kamenů na kamínkách v sauně vodou. No, tak můžete zkusit vymyslet trefný jednoslovný překlad 🙂 Takže zpátky k sauně. Není to sauna jen tak ledajaká! Nachází se přímo na mořském pobřeží, čili nabízí možnost svlažení ve slané mořské vodě. Výhledy na otevřené moře jsou úchvatné, stejně jako samotná budova sauny. Z mého veteránského telefonu jsem nedokázala vydolovat lepší výsledek než tento:
Takže žádná klasika typu červeně natřený domeček obrostlý mechem někde v březovém háji, ale moderna jak hrom. Jádro budovy tvoří tři sauny a rozlehlá restaurace, vše přiklopeno dřevěným „sarkofágem“, který je vidět na obrázku. Venku obří terasa a schůdky do moře. Na „střechu“ se dá vystoupat celkem do několika úrovní, z nichž se můžete kochat pohledem na cvrkot v zálivu. Na jedné z plošin se nachází bar. A protože tahle moje fotka je fakt dost ubohá, lepší představu si běžte udělat sem:
http://blog.terve.cz/loyly-nejkrasnejsi-sauna-severu/
Saunování jsme započali v klasické sauně, kde polévání kamenů vodou dokonce vyžadovalo dávku socializace, protože byly přikryté plechovým víkem. Jeden člověk musel víko vždy otevřít a druhý poléval nahřátý kiuas, čili kamna. Takový systém jsem zatím jinde neviděla, ale musím říct, že tenhle druh spolupráce se saunovacími kumpány vyvolal v sauně velmi uvolněnou atmosféru. Řeč rozhodně nevázla. Ukázalo se taky, že většina všech účastníků byli lidi odjinud než z Finska. Místo je očividně cílem mnoha turistů.
Následovalo osvěžení v mořských vlnách, které teda bylo dosti výživné. Já vydržela v ledovém moři, jen o pár desítek metrů dál pokrytém ledem, asi tak pět vteřin, ale viděla jsem borce, co byl ve vodě určitě aspon dvě minuty. No měl na hlavě čepici, tak asi proto. Další atrakcí je v Löyly sauna kouřová, o jejímž principu jsem psala už dříve. Taky výborný relax s kouřovým nádechem na kůži a ve vlasech. Restauraci jsme zatím neotestovali a bar venku v březnu ještě otevřený nebyl, ale s příchodem jara to musíme rozhodně napravit. Löyly se ostatně stala hitem loňského léta, kdy byla oficiálně dokončena a otevřena. Lidi brali saunu, bar i terasy útokem, jedná párty stíhala druhou, a kdo neměl fotky z Löyly na fejsbůku nebo instagramu, jako by nebyl 🙂
Po odpočinku a decentní snídani (asi půl kila na pánvi opražené slaniny a vajíčka, ehm) v jedenáct dopoledne jsme se vypravili na další saunovací rundu. Tentokrát bylo prostředí tak finské a jednoduché, jak si jen dokážete představit. Šlo totiž o saunu ve stanu, a to jako fakt:
Tahle saunička vyrostla opět na břehu v zálivu v Lapinlahti a jejím cílem bylo setrvat zde pouze tento den. To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. A když říkám skromné saunování, tak myslím opravdu absenci jakéhokoli luxusu – včetně převlékáren či sprch. Takže pěkně převléknout se do plavek (pokud se vám chtělo něco si na sebe vůbec oblékat) venku na sněhu a ledu za dozoru skupinky turistů fotografujících si o pár metrů dál architektonické skvosty na pobřeží. A pak tradá do sauny. Opět jsem udělala tu chybu, že jsem si zapomněla vzít něco na nohy.. to pobíhání po sněhu naboso fakt není nic moc. Ale jinak byla sauna vevnitř opravdu příjemná. Kapacita kolem 20 lidí. Dvoje velká kamna a mistr saunař s vousy do půl hrudníku, který kameny chodil v pravidelných intervalech polévat. A když člověku stačilo horka, tak šup do díry v ledu 🙂
Tentokrát už jsem koupel vynechala a spíš se soustředila na chytání bronzu v březnovém slunci, které dnes na nebi vydrželo celý den.
Škoda, že takových sanovacích dní není více! Událost se prý koná dvakrát do roka. Tak asi zase v létě či na podzim. Doporučuji všem 🙂
Pod Severkou 