Minulý týden se únor přehoupnul v březen, což kromě tradiční účetní závěrky v práci přineslo i jisté zajímavé tradice a obyčeje. Na 28. února připadl konec masopustu, což pod názvem fašanky známe na Moravě taky. U nás v Brumově chodí průvod masek provázejících „alegorický vůz“, což obvykle připadá na sobotu. Smaží se koblížky, zabíjí se prasátko, pořádají se dětské karnevaly a fašankové plesy a určitě se popíjí slivovice. Bujarou zábavu ukončuje masopustní úterý, po kterém následuje popeleční středa, den přísného půstu, který zahaje čtyřicetidenní postní období trvající až do Velikonoc.
Ve Finsku se masopustem (finsky LASKIAINEN) myslí masopustní neděle a masopustní úterý, z nichž úterý je dnem významnějším. K tradičním pokrmům patří zejména delikátní vdolek s mandlovou náplní a šlehačkou (alternativou je jahodový džem a šlehačka), kterému se říká laskiaispulla. Těsto se jen rozplývá na jazyku, opravdu doporučuji. Čert vem kalorie 😀
Další specialitou je ….olalá… hrachová polévka. Ta už není tak lákavého vzezření, ale chuťově je výborná. Její nespornou výhodou je, že se dá koupit hotová v plechovce, stačí jen chvíli ohřát v hrnci na plotně a dobrota je hotova. Většinou jsou v polévce kousky masa, mrkev jsem tu zas až tak moc neviděla, ale budiž, obrázek je asi zástupcem nějaké lokální varianty 🙂
Hlavní masopustní atrakcí je pak sáňkování 🙂 Hlavně děti, ale i dospělí, se vydávají sjíždět kopečky všechy tvarů a velikostí. Také se můžete setkat s tzv. ledovým kolotočem, čili jevem, který se stal před několika týdny hitem sociálních síti a youtube kanálů. Na to, abych popsala tuhle roztodivnost dostatečně barvitě, asi nemám při večerní únavě dost bohatou slovní zásobu, takže za sebe nechám opět promluvit video:
https://www.youtube.com/watch?v=G9Xd0xn7AHs
Popeleční středa je důležitým dnem spíš pro katolickou církev. Ve zdejším evangelickém prostředí se tento den zas až tak nepřipomíná. Je však považován za počátek předvelikonočního půstu. V naší jídelně v práci byl ale zrovna kebabový den, takže tam si z popeleční středy očividně moc nedělali. No, já samozřejmě chtěla půst dodržet, proto jsem si střídmě nandala salátu a nechala kolegy, ať se nacpou hovězím. No a přijdu pro práci domů a nevědomky sežeru chleba se šunkou, ups 
Další pochoutka, která se mi dostala minulý týden pod ruku, je sice až velikonočním pokrmem, ale vzhledem k tomu, že jsme rozežraní, a že v obchodech se tyhle speciality objevují asi tak dva měsíce před tím, než se mají jíst, tak jsme neodolali. Představuji vám MÄMMI:
Dělá se to z žitné mouky, žitného sladu, vody, soli a sušené pomerančové kůry a podobnost s hovínkem je čistě náhodná. Teda jen ta konzistence je taková prapodivná. Chuťově je to překvapivě dobré. Pojídá se to s mlékem a cukrem (případně smetanou, vanilkovou omáčkou nebo vanilkovou zmrzlinou). Návrh servírování vidíte na obrázku. Nechte si! 😀
Pod Severkou 