Kolařská sezóna v plném proudu

Jsou sytě žluté, mají na řídítkách košík a jejich revírem jsou cyklostezky po celém městě. Rozmohl se nám tu nový fenomén – městská kola!

dav

Sice to začalo už loni, letos však kola dorazila v mnohem větší síle. Oproti loňským 500 kusům nyní zájemci v Helsinkách a Espoo mohou využívat celkem 1500 exemplářů na 150 stanovištích, kde si kolo můžete půjčit a vrátit. Stanoviště jsou rozesety opravdu hustě, takže není problém dojet téměř kamkoli v normální vzdálenosti od centra. Podívejte se sami: https://dev.hsl.fi/kaupunkipyorat/

Sama jsem věc osobně vyzkoušela minulý víkend, kdy moje půlmaratonem zmožené nohy nechtěly tak dobře sloužit při chůzi. A jsem nadšená. Zapůjčení kola stojí na jeden den 5 eur , ale lepší je zaplatit si za celou sezónu (květen až konec října) 25 eur a pokud pokaždé kolo vrátíte do 30 minut, navíc už nic neplatíte. Pokud tento čas překročíte, poplatek je za každých započatých 30 minut 1 euro. Maximální výpůjční doba je 5 h (za překročení tohoto limitu následuje celkem mastná pokuta 80e 🙂

Celé to funguje takto: Na netu se zaregistrujete jako uživatel, zaplatíte kartou a dostanete buď jednorázový kód nebo kód platný na zvolené období. Dál si zvolíte PIN. Pak přijdete ke stanovišti, vyberete si kolo, zadáte kód a PIN, kolo nahlásí, že je odemčeno a tradá, můžete vyrazit. Na kterékoli stanici ve městě můžete kolo vrátit – postavíte do stojanu, kolo zapípá a čau. Pokud je stanice plná, kolo vrátit můžete taky, jen ho postavíte do maximální vzdálenosti 10 metrů od ostatních kol a přimčete zámkem zabudovaným v řiditkách k nějakému sloupu nebo jinému kolu. Jednoduché!

dav

Účelem projektu je podpořit cyklojízdu jako variantu MHD, namotivovat lidi k pohybu, zvýšit pozornost mezi účastníky provozu na pozemních komunikacích i šetření životního prostředí. Samozřejmě se ozývají hlasy, kterým vadí, že stanoviště kol zabírají parkovací místa nebo brání v pohybu nevidomým. Spokojení uživatelé však určitě převažují. Lidi na kolech jezdí hlavně do práce, což jsem začala praktikovat taky. Dojíždět do mé 25 km vzdálené kanceláře je trochu mimo mísu, ale i přesto kolo využiju k přepravě na vlak na nádraží v Pasile místo autobusu. Vezmu to támhle zkratkou přes park a jsem tam za stejnou dobu jako autobus, s přesným časovým rozplánováním mi možná celkovou dobu dojíždění do práce kolo zkrátí o pár minut.  Navíc místo otrávených lidí v autobuse můžu po cestě parkem obdivovat daleko zajímavější věci.

dav

Jedinou nevýhodou se zdá být, že kola kolikrát jsou už na stanovišti rozebraná. Vyplatí se čekovat dopředu online aplikaci, která ukazuje, kde je kolik kol ještě k dispozici.

Uvidíme, jak se cyklosezóna bude dál vyvíjet. Loni prý i vandalové dávali kolům celkem pokoj a neztratilo se prý ani jedno (to hrozilo z 500 kol jen několika, a ty se všechny někde v příkopě našly). Tak snad to tento rok bude podobné.

P.S. Helsinky jsou SKVĚLE přizpůsobené pro jízdu na kole. Cyklostezky vedou téměř kamkoli a prakticky jsou vyčleněné z části širokých chodníků– žádné proplétání se mezi auty, jako tomu bylo v Praze, kde jsem při prvním výletu na vypůjčením kole spadla (málem mezi auta) a pekelně si narazila kůstky v ruce. Cyklostezek je v Helsinkách 1200 kilometrů!

dav

Rande s úřednickým šimlem

Tento týden se mi podařilo konečně získat měsíční kartičku na MHD a měla jsem z toho takovou radost, že jsem se o tom rozhodla sepsat článek 😀  Na pozadí tohoto zdánlivě jednoduchého úkonu se totiž skrývalo množství všemi milovaného papírovaní a návštěvování institucí státní správy. Takže pár informací pro ty, kdy by třeba náhodou uvažovali o přestěhování se do Helsinek (co vy na to, manželé Výtiskovi? :D), aneb vítejte v zemi řádu a pravidel 😉

Takže když to vezmeme postupně od té tramvajenky. Abyste však získali kartičku za nejvýhodnější cenu, musíte mít v Helsinkách nahlášenou oficiální adresu pobytu, která je viditelná v systému místního dopravního podniku. Takže jdete na magistrát, aby vás a vaši adresu zanesli do oficiálních listin. Tam vám řeknou, že pokud nemáte papír od imigračního úřadu, trvalou adresu vám nemůžou vytvořit. Papírem myslím potvzení o tom, že v zemi hodláte trávit čas delší než 3 měsíce, a jste přitom občanem EU. Tento papír ještě rozeberu níže, ale každopádně v den mé první návštěvy magistrátu jsem ho neměla, takže jsme s paní úřednicí zvolili variantu, kdy mi měli udělit adresu na dočasnou dobu 1 roku. Vyplnila jsem papír a odešla v klidu domů očekávat okamžik, kdy bude zápis viditelný v hlubinách internetových databází. Uplyne jeden týden, druhý týden, nikde žádná adresa, zato výdaje na jízdenky po městě povážlivě narůstají. Během třetího týdne dojde poštou dopis, že se máte na magistrát dostavit znovu a dodat opět papír od imigračního úřadu a pracovní smlouvu. Zajímavé, že při první návštěvě o pracovní smlouvě nepadlo ani slovo. No, jdete tam podruhé a jiná úřednice se omlouvá, že už při první návštěvě jsme si věci mohli vyjasnit a pracovní smlouvu jsem mohla doručit hned obratem. No nic, úřednice slibuje provést zápis adresy hned (stále mluvím o té přechodné) a vskutku – druhý den je vše v cajku a získávám v kanceláři DP kartičku na MHD!

No oukej, zas taková hrůza to nebyla.. No ale pojďme dál. Můžem se vrátit k tomu papíru od imigračního úřadu. Pokud jste občanem EU, můžete se odstěhovat do jiného členského státu a po dobu 3 měsíců v něm hledat práci. Pokud uspějete, a tudíž budete v zemi trávit víc než 3 měsíce, musíte se zaregistrovat na úřadech. Ve Finsku dříve toto řešila police, od 1.1.2017 je tato záležitost v rukách imigračního úřadu. Musíte se tam objednat, na první termín jsem čekala přesně 16 dní. Holt je tu nával 😉  Aby vám registraci občana EU provedli, musíte buď přiložit pracovní smlouvu, nebo prokázat, že máte dostatečné finanční prostředky pro žití ve Finsku. Kolik peněz to je, jsem nikde nenašla. Práci jsem tak brzo ještě neměla, proto jsem přiložila k formuláři výpisy z bankovních účtů a úřednice mi řekla, že situaci prověří a poštou mi přijde vyrozumění. Perličkou při jednání na imigračním úřadě byl pořadový systém, který se skládal z reproduktoru a osoby, která vyhlašovala pořadová čísla a čísla přepážek, kam daný člověk má jít. To ve finštině a angličtině. Systém, kdy vidíte čísla někde na obrazovce, sem asi ještě nedorazil. Pro lidi nemluvící finsky ani anglicky (a že tam takoví byli) celkem nevýhoda.  No a dnes je 18. února a vyrozumění stále ještě nemám. Na internetu jsem se dočetla, že po převedení agendy od policie pod imigrační úřad čeká v současnosti na vyřízení přes 6000 formulářů. Hmm, takže trošku se jim to tam nakupilo. S papírem počítám tak někdy v červnu. Naštěstí mám práci, takže mi tu přechodnou adresu udělili, ale nemít práci ani tenhle zatracený papír, tak jsem tu stále vyděděncem.

Takže papír od imigračního nutně potřebujete, abyste získali trvalou adresu v Helsinkách. Bez trvalé adresy je obtížné získat přístupy do elektronického bankovnictví, pokud si chcete otevřít účet. Tohle se má v dohledné době změnit s novelou zákona, podle níž mají na el. bankovnictví nárok všichni, kdo ve Finsku žijí. Po mě však trvalou adresu v bance chtěli. Tady ale musím říct, že štěstí stálo na mé straně. Velmi příjemná slečna za přepážkou udělala výjimkou, a při otevření účtu mi přidělila i elektronické přístupy. Ty jsou tu dost důležité, protože pokud např. nedokážete zaplatit nájem z účtu přes internet, musíte jít provést platbu na přepážku v bance a zaplatíte za provedení jednoho příkazu 5 euro. No ale hlavně tyhle přístupy fungují jako oficiální přihlašovací údaje do databází všech úřadů státní správy. Bez nich si nemůžete ověřit nic elektronicky, nýbrž se musíte na každou instituci dostavit osobně. Což je otrava, zvlášť pokud někde vyžadují objednání se, a první volný termín je někdy za 14 dní. Ale tahle slečna v bance byla fakt zlatá, a řekla, že mi ty přístupy dá. Olalaa!

Dalším nutností je získat finskou obdobu rodného čísla, bez kterého je tady nemožné zde existovat. Naštěstí tohle není tak těžké, získáte ho právě při registraci adresy na magistrátu. Já tohle číslo už měla z dřívějška, takže o starost míň.

Další kapitolou je pak tzv. daňová kartička. Pokud ve Finsku máte příjmy, musíte se sami starat o své daně. Probíhá to tak, že navštívíte finanční úřad a tam vám na základě odhadovaných příjmů za celý kalendářní rok vypočítají, kolik daní musíte z výplaty odvést státu. Uplatňuje se progresivní zdanění, čili čím vyšší hrubý příjem, tím vyšší procento zdanění.  Každému se vypočítá základní procento zdanění a vedlejší procento zdanění, které se uplatňuje pro vedlejší příjmy či situaci, kdy roční nahlášené příjmy překročíte. Tuto kartičku pak musíte odevzdat zaměstnavateli, který na jejím základě odvádí daně a sociální pojištění. O to, aby procento zdanění bylo optimální a odpovídalo skutečným příjmům, se musí každý pracant starat sám tak, aby ho na konci roku nepřekvapil nemilý dopis od finančáku s nedoplatkem.

Tohle je asi tak vše, co musíte udělat po přistěhování. Pokud navíc nemáte práci a chcete pobírat od finského státu nějaký druh podpory, připravte se na další papírování. To jsem si ušetřila, tudíž do problematiky moc zasvěcená nejsem. V základě by ale mělo platit, že zdejší úřady mohou pro přiznání dávek v nezaměstnanosti pracovat s tím, jak jste byli výdělečně činní v domovské zemi. Podle toho nějaký nárok na dávky zřejmě vznikne, ale až tak daleko mé znalosti nesahají. Je také možné zaregistrovat se na pracáku v Česku a požádat o převod dávek do jiné země EU, kde si hodláte najít práci. Toto ale předpokládá, že budete v české evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu minimálně 4 týdnů a přestěhujete se až po uplynutí této doby. Můj odjezd do Finska byl rychlejší, tudíž mi dávky z Česka nepřiznali.

Takže tak, teď už jen získat ten papírek od imigračního a bude to cajk 🙂 Aby tenhle příspěvek nebyla taková sušárna, přidávám sem svoji snídani 😀 Je to ovesná kaše s cottage sýrem a kešu ořechy!  Je to prý pokrm šampionů dbajících o své zdraví a sportovní výkonnost. A musím říct, že chutná výborně 😀

IMAG2967-1

Óda na MHD

Zdejší MHD má zajisté nesporné kvality spočívající např. v odolnosti vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám…možná…teda aspon ve srovnání s chaosem, který nastává v českých městech při prvních známkách příchodu zimy. ALE! Existují zde i určitá specifika, které jedince zvyklého na cestování sockou v Praze vyvádí z míry.

Pokud jste v Praze noví a nevíte ještě, co, kde a jak, a ocitnete se zrovna na zastávce MHD, vidíte tam v jízdním řádu čísla linek zastávku navštěvujících, jízdní řád s časy odjezdů, směr kam to jede a taky všechny zastávky, které na trase jsou, včetně vzdálenosti, v jaké od sebe jsou. Přijede např. tramvaj číslo XY, pokud to zrovna není číslo, které vám IDOS vyhodil jako vhodný spoj, podíváte se do jízdního řádu na zastávce, zda jede tam, kam potřebujete, a podle toho nastoupíte nebo ne.

To tady, to přijdete na zastávku a v jízdním řádu vidíte čísla linek a časy odjezdů. Toť vše. Plus je tam taková srandovní mapa se změtí barevných linek, které, přiznám se, nerozumím ani po několika pokusech z ní něco vyčíst. Takže pokud máte štěstí, přijede váš spoj, který vám poradil místní idos alias reittiopas. V tom okamžiku však začíná ta pravá zábava, protože si dopravní prostředek musíte napřed STOPNOUT. Čili ukázat řidiči znamení, že chcete nastoupit. Běžní smrtelníci mávají končetinami; ti co vlastní kartičku na MHD skvěle využijí její vytuněný obal ukrývající v sobě odrazku, aby řidič nikoho nepřehlédnul ve tmě:

IMAG2952

Takže stopnete, nastoupíte a jedete. Pokud máte tu smůlu, že se k zastávce řítí jiná linka, než se kterou jste počítali, a město prostě ještě neznáte, tak máte trochu utrum, bo z jízdního řádu nic nevyčtete. Takže stopovat či ne? Toť otázka.

Při výstupu opět stejný scénář, musíte si hlídat svoji zastávku a pak samozřejme zmáčknout tlačítko, že jako chcete opustit vozidlo. Takže prakticky všechny zastávky jsou na znamení (u metra to naštěstí neplatí).  Tramvaj přece jen zastavuje aspon v centru všude, páč přepravuje hodně lidí, ale při jízde autobusem někde v kotěhůlkách na okraji se nezmáčknutí signalizace může stát osudným.

Dnes jsem vyrazila na pracovní pohovor do Espoo, což je město přiléhajícím k Helsinkám, stejně jako Vantaa. Člověk by myslel, že se v tom v dopravě nebudou dělat rozdíly, ale ono ne – přkročíš hranici, zaplať dvojnásobek za lístek! V potu tváře v obchodním centru Kamppi, které má milion východů a zastávky MHD na všechny směry, jsem našla tu správnou, ze které odjíždí bus 154. Nasednu a ejhle, v buse není žádná tabule, která by informovala o příští stanici, natož hlášení. Zlatá Praha! 😀 Mít času habaděj, tak to neřeším, ale při cestě na pohovor je celkem důležité vědět, kdy zmáčknout to zatracené tlačítko. No, naštěstí jsem po úporném vyhlížení z okna vystoupila správně. Ale i tak! Můj muž toto vždy obhajuje tím, že  všichni ve Finsku mají v mobilech internet a všechny detaily si zjistí v nich. Já bez dat v mobilu jsem tu zjevně za exota, ok.

Něco ale můžu i pochválit – líbí se mi např. že v jízdním řádu na internetu je i informace o tom, kolik po cestě různými dopravními prostředky z místa A do místa B spálíte kalorií a vypustíte emisí do vzduchu. Praktické, že? 🙂

Snad ještě trochu faktických informací:

Měsíční kartička na MHD stojí v Helsinkách 54,70 e (asi 1500 Kč). Achjo, na roční pražskou LÍTAČKU za 3700 Kč si můžu nechat zajít chuť. A pokud bych náhodou tu práci v Espoo dostala, zaplatím za měsíc 106 e (necelé tři tisíce kč) za to, že budu jezdit „přes pole“ 😀