Návštěva Česka a půlroční bilancování

Ani jsem sem nestačila poznačit zásadní událost, která nastala ještě před slunovratním saunovým šílenstvím. Zkrátka (na 5 dní) a dobře (hodnotím šesti body z pěti možných) jsem se podívala na rodnou hroudu.

Došlo k tomu téměř po šesti měsících od okamžiku, kdy jsem zapila bramborový salát poslední plzničkou za dvacku a odebrala se vstříc tmavým a studeným zítřkům sem na sever. Ještě že ta studenost a tmavost se zde týkala jen podnebí 😎

Podívat se do Brumova a do Prahy bylo výtečné a taky trochu dojímavé. Velké širé rodné lány byly vkustku krásny na vše strany a po počátečním teplotním šoku (13 stupňů na Valašsku dne 17.6, odjela jsem z toho severu doopravdy, nebo jen ve snu?) se dokonce počasí dostalo zpátky do letních kolejí. Taková třicítka v Praze, ta vás celkem  oddělá, že se málem těšíte zpátky do příjemných plus patnácti (málem).

Shledání s rodiči, sourozencem (škoda že v jednotném čísle 😉 a těmi nefalšovanými kamarády, co znám už od doby, kdy neexistovaly mobily, stálo za to. Příhodně jsem mohla absolvovat párty roku na hájence v Bylnici, koupačku a grilovačku v Brumově a pohladit si beránky u Beránků v Bolešově. To tady nemáte. A co víc, na řadu přišla i…počkej si… SAUNA. Ano, jak jinak, člověk vytáhne paty z Finska, a už mu to tak trochu chybí. Doporučuju všem návštěvu Trenčianských teplic a místního saunového světa na Zelené žabě.

Jak toto píšu, začíná mě jímat skutečná melancholie. 30.6 se totiž opravdu sejde půlrok s půlrokem. Nejdelší doba, kterou jsem kdy byla mimo ČR. Tak nějak se mi chce bilancovat. Kdo čte tento blog, si asi říká, že život zde jsou samé radovánky, žranice a sauna. A je to tak z ohromné části. Na rozdíl od jiných lidí v mém okolí žiju život s obsahem spousty volného času. Víkendy – nemyslitelné, abych musela do džobu. Večery volné. Pokud vstanu mega brzo, dostanu se domů třeba v půl páté (tehdy ale opravdu musím vylézt z postele v 5:30). S načatým večerem můžu naložit dle libosti. Tohle zas za cenu toho, že dělám práci, která mě nebaví a ve které nevidím podstatnější smysl. Věřím, že tohle brzo změním! Ale to zas může být na úkor toho volna, že ano. No ale chtěla jsem tím říct, že tady máme čas na spoustu zajímavých aktivit, za což jsem převelice vděčná. Takže není divu, že na blogu jsou samé radovánky. Věřte, že taky spoustu času trávím tupým civěním do monitoru v práci či oděna v nevábných teplácích v leže na gauči, přemýšleje o smyslu svého života. To sem ale nebudu psát, protože na netu přece všichni chceme cool fotky, na kterých vypadáme jako ze žurnálu a zažíváme ta největší dobrodružství 😉

Na druhou stranu ale život v zahraničí není vždycky úplná sranda. I v tak známé a tolikrát navštívené zemi, jako je pro mě Finsko, narážím na bariéry. Počáteční peripetie s úřady a papírováním a hledáním práce jsou záležitosti, které málokdo na přistěhování do jiné země hodnotí jako suprovní zážitek. Pak je tu zima. Narovinu řečeno, počasí je tady opravdu na hovno. Těžko toto vysvětlovat, kdo nezažil, nepochopí. Myslela jsem, že jsem vůči vrtochům počasí odolná, ale spletla jsem se. A navíc jsem dle zpravodajských serverů očividně vyžrala nejchladnější jaro/léto za poslední desetiletí.

Dál ten jazyk. At mluvím jak dobře chci, stále jsou věci, co nedokážu vyjádřit tak, jak bych si přála. V kombinaci s perfekcionismem toto občas přináší okamžiky, že než bych se zdlouhavě vymačkávala k danému tématu, jsem radši potichu. Nebo že řeknu něco, co znamená ňákou naprostou ptákovinu. A pak se červenám.  A tak podobně. Zatím jediný, u koho se mi daří toto neřešit, je můj muž.

 V takových chvílích si pak uvědomíte tu nejtěžší stránku celého expat života. Chybí vám rodina a kamarádi. Ti, se kterýma můžete mluvit, jak vám pusa narostla. Opravdoví přátelé, které je s přibývajícím věkem stále těžší získat. A taky vás mrzí, že málokdy si s drahými osobami mimo Finsko zvládnete pořádně popovídat. Ve víru dnešní uspěchané doby byste chtěli, abyste všem blízkým chybě a aby za vámi dojeli na návštěvu. A přitom máte sami máslo na hlavě, protože ne vždycky odepíšete na přijaté zprávy a vymlouváte se sami sobě i druhým na nedostatek času. A tyhle všechny jakože negativa jsou navíc exponovány blížící se třicítkou na tachometru života, která umí občas udělat z komára pořádného velblouda. Achjo 🙂

No takže tak, dneska mám zamýšlivou náladu. Zítra je 30.6 a zrovna jako na zavolanou pátek. Cítím v kostech, že načneme lahvinku. Půlrok ve Finsku mi přinesl spoustu dobrého, což tu zaznamenávám průběžně. A trochu těch záporů vyjmenovaných výše. Uvidíme, jak se vyvine další půlka:) Už za čtrnáct dní se ovšem opět shledáme na valašských kopcích, see you! A tentokrát dokonce s početným finským doprovodem 😉