Pekařské začátky

Minule jste se stručně dozvěděli o mém převratu na pracovním poli a skutečnosti, že se ”půjdu učit na pekařku”. Dnes mám za sebou první studijní měsíc, takže sem s prvními dojmy 😊

V prvé řadě je potřeba říct, že se nejedná o žádný rekvalifikační kurz, nýbrž o plnohodnotný dvouletý středoškolský výuční obor pekař-cukrář zahrnující 180 kreditů, a to jak z praktických, tak i z teoretických předmětů. Má forma studia je ovšem večerní, takže zahrnuje určité specifika a hodí se tak právě pro lidi, kteří například před den chodí do práce. Výuka je od pondělí do čtvrtka oficiálně od 16 do 21 hodin, ale zatím jsme vždy končili krapet dřív. Myslím ale, že až začneme s náročnějším pečením, večery se snadno můžou natáhnout.

Teoretické předměty v případě nás, “večerních” studentů, probíhají většinou formou samostudia. Celkem se jedná o 16 kurzů za celkem 35 kreditů. Seznam čítá např finštinu (v mém případe pro cizince), angličtinu, umění, digitální dovednosti, matiku, fyziku a chemii, společenský základ, podnikání nebo tělocvik. Oujéé návrat na základku! 😀

Je na každém z nás domluvit si individuálně s každým učitelem, jak jeho předmět budeme plnit. V naší skupině dvaceti studentů je spousta takových, kteří absolvovali finské gymnázium nebo i vysokou školu. Pokud jejich diplomy nejsou starší než 5 let (v případě gymnázia 15 let), teoretické předměty se jim většinou automaticky uznají, takže si tuto část ušetří. Pak je ve skupině část lidí přistěhovalců, jako jsem já, jejichž diplomy či školní výkazy nejdou přímo uznat. Pokud však člověk má vědomosti například z matiky či angličtiny, může se s vyučujícím domluvit, že dorazí pouze na test a nemusí absolvovat žádnou výuku. Já takhle absolvovala minulý týden právě tu angličtinu, kde krátký pohovor na obecná témata stačil k získání tří kreditů. Některé předměty však vyžadují práce mnohem víc. Například nad jedním kurzem společenskovědního základu jsem strávila o hodně víc času plněním různých úkolů z oblasti práva, mediální gramotnosti, záležitostí kolem hypoték a půjček, investování, voleb či plánování domácího rozpočtu. Na dvoukreditový předmět jsem teda tolik práce a tak obšírné spektrum témat nečekala, ale na druhou stranu proč ne, jsou to všechno věci, co se do života hodí.

Tolik k teorii. A pak je samozřejmě to hlavní, co vás nejvíc zajímá, čili pečení samotné. Na to připadá zbývajících 145 kreditů. Velká část probíhá tak, že pár týdnů pečeme ve škole a pak zamíříme zkušenosti zúročit přímo někam do pekárny na neplacenou praxi. Po pár týdnech praxe se na nás přijde do práce podívat náš učitel a ohodnotí naše dovednosti přímo na place a tím uzavře celý teoretický předmět. Takže velká orientace na pracovní život. První taková praxe mě čeká hned v lednu. Už se moc těším! Je to taková malá pekárna s dlouhou historií ne tak daleko od centra Helsinek. Teď nezbývá než doufat, že do plánů neblahým způsobem nezasáhne korona 😛

Za studium musíme splnit tři povinné praxe a pak ještě další v závislosti na volitelných předmětech.  Jako volitelný předmět si člověk může zvolit například práci v prodejně pekárny, balení výrobků a rozvoz, podnikání, specializované cukrářské práce nebo lze absolvovat i mezinárodní stáž. Celkově mám z toho všecho skvělý pocit, protože člověk má do velké míry flexibilitu v tom, jak a kde studium absolvuje a pokud se opravdu chce naučit hodně věcí, má možnost se domluvit s učitelem či s nějakým zaměstnavatelem na různých projektech. Je super, že na teoretických předmětech nemusím sedět, ale můžu si je svým tempem plnit doma, odevzdávat úkoly a přijít jen na zkoušku. Učitelé působí velmi příjemně a hlavně jsou to odborníci na slovo vzatí, od nichž se toho člověk naučí opravdu moc.

Zkrátka po prvním měsíci mám pocit, že bláznivé rozhodnutí opustit teplé a dobře placené místečko v kanclu za vidinou práce, která mě možná bude, ale stejně tak i možná nebude bavit, bylo rozhodně správné. Teď je samozřejmě ještě brzo na vyvozování převratných závěrů, ale i tak jsem nadšená z toho, že se učím nové věci, pracuju rukama, vidím (a chutnám) po každém dnu hmatatelné výsledky práce. A taky z toho, že po roce a půl na “mateřské” mám konečně i další věci na práci a jiný život, než ten v roli matky 😉

A co vás zajisté taky zajímá je, z čeho jako teda žijeme, když chlap je doma s dítětem a já ve škole???? 😀 Inu, do detailů tu zabíhat nebudu, ale aspoň nastíním, že ve finsku má student, který nevydělává, nárok na podporu ve výši kolem 250 eur, pokud je rodičem, tak o stovku víc. Husté, školné se tu neplatí, a stát ještě platí mně za to, že studuju. Navíc to není nijak omezené věkem. A propo, na studentské slevy máte ve Finsku nárok vždy, když jste studentem “na hlavní poměr”. Věk v tom nehraje roli. No, dále Ville pobírá rodičovský příspěvek. Další část našeho rozpočtu tvoří úspory z dřívějška. A nakonec, páč ani jeden z nás není aktuálně v práci, máme nárok na solidní příspěvek na bydlení, který pokryje překvapivě velkou část nájmu.  V kombinaci s miniaturním bydlením, absencí auta a šetřivým způsobem života tohle na žití stačí. Navíc to není na věky, ale počítám s tím, že nějaké peníze za nedlouho taky začnu i vydělávat 😊

Takže chvála finskému blahobytu a vzhůru za sny a novými dovednostmi. V dnešní době a hlavně v budoucnosti těžko lidi budou dělat stejnou práci celý život, takže more is more a co se v “mládí” naučíš, pak jako když najdeš, nebo jak to bylo 😉

Střepy z pracovního života

Když máme tu něděli, tak proč si nepovědět něco o …práci 😊  O hledání práce a situaci na pracovním trhu jsem už psala tady https://podseverkou.com/2017/02/07/bez-prace-nejsou-kolacky/, takže teď zase jak to vypadá, když nějakou práci ve Finsku získáte. Toto je samozřejmě velmi subjektivně laděná výpověď opírající se o práci v korporátu, v teplíčku kanceláře.

Finský pracovní týden má –olalá – 37,5 hodiny. Takže práce čistého času 7,5 hodin denně + půl hodiny na oběd. Přijdete v 8, ve čtyři odcházíte. Samozřejmě hned po příchodu do práce a po obědě nezapomenete vypít kafíčko a pořádně si popovídat s kolegy. Věděli jste, že Finové vypijou nejvíc kávy na obyvatele na celém světě?

 Pak jednou týdně máme ve firmě navýšení pracovní doby o půl hodiny. Tento přídavek je výsledkem  kolektivní smlouvy mezi státem a téměř všemi odborovými svazy ve Finsku. Smlouva byla uzavřena v roce 2016 z popudu vlády premiéra Juhy Sipily jako varianta k možným vládním škrtům. Cílem smlouvy je povzbuzení finské ekonomiky a vytvoření nových pracovních míst. Finské firmy se tak zavázaly, že ročně navýší svoji pracovní dobu o 24 hodin, zamrazí platy a sníží tzv. náhrady na dovolené, k tomu se ještě dostaneme. Takže samozřejmě je to hrůza, když v pondělí musíme pracovat osm hodin, že ano. Finský pracovní týden patří sice k nejkratším v Evropě, ale to holt člověk nevidí, dokud nezažije, jak se vydělává na chleba jinde 😉

Finové jsou ranní ptáčata, málokdo chodí do kanclu až na devátou. Většina přichází mezi sedmou a osmou. Když jsem pracovala pro Finy v Praze, byli vždycky napřed, časový rozdíl +1 hodina tomu navíc přidávala na intenzitě. Ve tři odpoledne už nebylo téměř možné ve Finsku nikoho zastihnout, páč tady už byly čtyři, a to už tu narazíte jen na největší vytrvalce, hlavně přes léto.

Ve firmách bývá zvykem mít svoji vlastní jídelnu, kde je většinou výběr z několika teplých variant či studených salátů. Oběd mě vyjde na 6,40 EUR a stravování funguje na principu „nandej si kolik sníš“. Kuchařky pídící se po počtu požadovaných knedlíků na talíř tu nenajdete. Ani ty knedlíky.

O tématu dovolené by se tu dala napsat pořádná litanie. I mně jsou některé věci pořád nejasné, protože velká část mého letního trajdání po Česku byla v rámci neplaceného volna. Průměrnému zaměstnanci se za rok nasbírá 30 dní dovolené. Pokud si vezmete týden dovolené, vyplýtváte si ale šest dní, protože se tu z nějakého důvodu do dní dovolené započítávají i soboty (don´t ask why). No takže v zásadě máte k dispozici pět týdnů dovolené. Jak jsem psala tady https://podseverkou.com/2017/07/06/lejno-a-letni-nalada/ , v létě nebudete troškařit, ale vyberete si minimálně tři týdny najednou, ne-li čtyři. Zbytek pak v zimě na tzv. běžkovací dovolenou, česky bychom to asi nazvali jarními prázdninami. Čili děti mají ve škole volno, tak se vyráží buď někam za zimními radovánkami, například do Laponska, nebo někam za teplem na jih.

Nejvíc zábavný je ale způsob, jak se dny dovolené zaměstnanci načítají. Rozhodující období pro střádání dovolené je 1.4.-31.3. Dny z tohoto období můžete vyčerpat až po 31. březnu. Pokud nastoupíte do práce 1.1.2017, tak v létě 2017 si můžete vybrat dovolenou za období 1.1.-31.3, takže nějaký ten týden z toho kápne. Pokud nastoupíte do práce 1.4.2017, tak máte trošku smůlu, protože první dovču si můžete vyčerpat až po 31.3.2018. Takže z tohoto hlediska se moc nevyplatí střídat zaměstnavatele jako na běžícím pásu😉

Další finskou libůstkou je příplatek v době dovolené. Za dobu dovolené dostáváte normálně plat (jen vás trochu zkrouhnou, pokud máte měsíčně fixní plat, ten se vyplácí v tomto případě jen za pracovní dny), a z tohoto dovolenkového platu dostanete ve většině firem 50% navíc, abyste si dovolenou mohli řádně užít. Sice to není ze zákona, ale většinou je to ukotveno v kolektivních smlouvách či vnitřních předpisech firem.

Dalo by se pokračovat ještě dlouho. Například zmínit skutečnost, že po dvaceti odpracovaných letech je možné si vzít třeba na půl roku volno (vuorotteluvapaa), které slouží například k tomu, že se člověk může věnovat rodině, koníčkům a odpočinku s tím, že dostává 70% podpory v nezaměstnanosti. Na místo dovolenkujícího pak firma na dobu určitou zaměstná dlouhodobě nezaměstnaného uchazeče. Nebo že čerství otcové mají nárok na šestitýdenní dovolenou, aby mohli trávit čas s potomkem. A tak podobně.

Takže výhod je tu spoustu a o to vtipnější je poslouchat stížnosti některých kolegů, kterým připadá, že všecko ve Finsku je stejně na ..dvě věci.. a systém funguje špatně.. atakdále atakdále.. Stěžování je tak trochu společným rysem Finů a Čechů 😉 Trochu nadhledu by neuškodilo nikomu, proto děti cestujte, ať vidíte, jak věci fungují jinde, a můžete srovnávat.

Jinak můj soukromý názor na finskou pracovní morálku je, že Finové umí v práci zabrat, ale jak to začne ohrožovat jejich volný čas, dokážou si dupnout a třeba zburcovat na pomoc odbory. Záleží ale jak kde samozřejmě, ale taková aspoň má dosavadní zkušenost. Tak tím končí má sáhodlouhá sonda do pracovního života a nezbývá, než se zítra ráno opět vydat do kanclu, jeeej! Příště třeba dojde na nějaké odlehčenější téma, takže brzy na čtenou😊

P.S. Věk odchodu do důchodu se letos opět navyšoval a jeho výše záleží i na ročníku narození. Nejmíň je to 63 let, např. pro člověka narozeného v roce 1964 je to přesně 65 let a mně podle důchodové kalkulačky vychází 67 let a 2 měsíce, uff… A na tom, zda jste muž či žena, tu nezáleží.

P.P.S. Spojitost dýní na úvodní fotografii s obsahuem článku je veskrze žádná, ale stavila jsem se dnes v botanické zahradě a tam tyto krasavice čekaly, až z nich někdo udělá polévku..tak se můžete pokochat 🙂

Lejno a letní nálada

Zatímco v Česku si připomínáme upálení Jana Husa, zde oslavujeme stotřicátédeváté výročí narození básníka Eina Leina. Ačkoli původním jménem Armas Eino Leopold Lönnbohm, přesto se tento člověk v uměleckých kruzích toužil stál Leinem. Mám dojem, že v Česku by s tímhle zrovna neobstál. Proti gustu ovšem žádný dišputát, takže všem přeji výborný Den lejna! (mí baltisté mi tuto dětinskost jistě odpustí :D)

Další informace a úryvek z básníkovy tvorby najdete zde:

http://www.severskelisty.cz/knihy/knih0037.php

Jinak nám začal červenec, což znamená jediné: Finsko odjíždí na chatu a veškeré pracovní záležitosti se odročují nejdříve na srpen. Od teď následujících několik týdnů pouze sauna, klobásy z grilu, pláštěnky a chatařské bačkory, nejlépe tradiční model zvaný reino, který výborně vyhovuje požadavkům na pohodlnost při zachování vysokého stupně stylovosti. Taky doma jedny máme. Objednávejte zde http://reinokauppa.fi/

DSC_7653.JPG

Čili u nás v kanceláři to teď vypadá tak, že z padesátičlenného osazenstva bylo dnes přítomno dvacet lidí. Příští týden nás bude tak patnáct a pak později až už skoro nikdo. Byznys jede napůl žerdi, ale vzhledem k tomu, že to takto vypadá ve většině finských firem, tak nou stress, vše doženeme na podzim, až stejně venku bude furt tma, takže se pak vyplatí sedět v kanclu. Oukej. Minimální roční dovolená je tu pět týdnů a dobrým zvykem je vyčerpat si v červenci minimálně tři, lépe čtyři. Třeba můj šéf si teď vybere rovnou pět, takže na viděnou někdy v půlce srpna. Asi chápu, finské léto, to je nekrásnější týden v roce, čili vyplatí se rezervovat si pro něj dostatek času v kalendáři. Protože jeden nikdy neví, kdy to vypukne, zda-li vůbec.

Takže tak k letnímu zpravodajství.  A jak VÁM dupou králící?

Bez práce nejsou koláčky

Z mých předešlých příspěvků snadno získáte dojem, že pobyt zde jsou jen samé sauny,  vířivky a pečení holoubci zalétávající přímo do úst. No, má to tu i své stinné stránky. Kromě počasí, které je občas fakt na palici, je to hlavně hledání práce, které slabším jedincům může způsobit nejeden šedivý vlas. Takže jsem se rozhodla podělit se s vámi o své osobní zkušenosti s finským pracovním trhem. Takže se připravte na hodně čtení a málo obrázků 😉

Tak jako i jinde na světě, v hlavním městě je sehnat práci o poznání lehčí než někde v menších obcích. I tak tady sehnat práci o hodně těžší než v Česku (kde je v současné době míra nezaměstnanosti nejnižší v celé EU), takže na to, že firmy vám nabízejí samy práci, což se mi x krát stalo v Česku, tady můžete ihned zapomenout.

Naprosto esenciální vlastností aktivního uchazeče o zaměstnání je znalost finštiny. Čím plynulejší, tím líp. Odvážím se tvrdit, že bez finštiny si tu fakt neškrtnete. Představa, že se uchytíte v nějaké mezinárodní firmě, kde se mluví anglicky, je trochu naivní (i když třeba ne vyloučená, ale co jsem slyšela, radši s touhle variantou nepočítat). Musíte být schopní se domluvit finsky aspoň s kolegy a šéfem, když už ne přímo se zákazníky. V tomto mám tedy velkou výhodu oproti jiným cizincům v zemi, kterých je tu opravdu hodně. Tím pádem mohu vstupit na zdejší pracovní trh a sdílet jej s mnoha jinými konkurenty, disponujícími finským vzděláním a zkušenostmi z finských firem. Mojí další velkou výhodou je, že můj životopis zahrnuje práci pro finské dceřinné společnosti velkých mezinárodních firem a využití finštiny a angličtiny jako pracovního jazyka. Tím pádem jsem ke svému velkému překvapení dostala i šance na pohovory na práce v kanceláři, v což jsem před příjezdem sem neodvažovala doufat.

Svůj job search započala obesíláním takových pozic, které skýtaly možnost co nejdřívějšího nástupu do pracovního poměru. Holt žít tu bez příjmu není kdovíjaká zábava.

Nejprve jsem zvolila práci osobní asistentky pro staré lidi, a to jak přímo nějakému konkrétnímu člověku, který vyvěsil inzerát na internetu, tak i v rámci firem na tyto služby se specializujících. Pro toto povolání nemusíte disponovat finským vzděláním ani zkušenostmi, protože je-li ve Finsku v nějakých oborech nedostatek pracovníků, tak tohle je právě jeden z nich. Pozvánka na první pohovor přišla téměř hned, což mě pozitivně navnadilo. Co čert nechtěl, v jeho návštěvě mi zabránila střevní chřipka 😀 Asi osud.

Dále jsem se zaměřila, navzdory absentující pracovní zkušenosti, na práce servírek v restauracích a obsluh kaváren. Záleží na podniku, výučňák v oboru někdy chtějí, někdy ne. Životopis jsem poslala na hodně takových míst, ale pozvánky na pohovor přišly jen dvě. Jeden jsem absolvovala v jedné nejmenované personální agentuře, kde se slíbili ozvat během týdne, a od které přišla odpověď téměř po měsíci, že vybrali jiného kandidáta. Ovšem druhý z pohovorů se vyvinul slibně. Pozvali mě na slovíčko do korejské restaurace Korea House v centru Helsinek. Původně jsem se hlásila tak trochu ze srandy na pozici pomocnice v kuchyni (trocha těch tipů a triků, jak se připravuje Bibimbap a kimchi nemůže uškodit!), když ale korejský šéf uslyšel moji finštinu, nabídl mi rovnou pozici servírky. Tak začala moje kariéra zde! Do práce jsem mohla nastoupt okamžitě a rovnou na plac obsluhovat hosty. Celkem křest ohněm, zvlášť pro mě, které jsem korejská jídla ochutnala jen párkrát v životě. Všechny ty kimbapy a bulgogi a chobotnice a tofu polévky a korejské vodky se mi v hlavě slily v jeden beztvarý Eintopf. Ale člověk se naučí všemu, jen když chce. Musím říct, že tahle práce nebyla vůbec k zahození. Člověk přišel do kontaktu s různými lidmi, někdy s extrémně milými, jindy s o trochu méně 😉 Pracovní směna byla tak trochu sportovní aktivita, protože jsem během ní rozhodně ušla několik kilometrů. Bonusem bylo vynikající občerstvení v kuchyni a příjemná rodinná atmosféra v zákulisí. Podnik vlastní korejský manželský pár, pomáhají dva potomci, a celkem je zaměstnanců kolem 12. Většina je však studentů pracujících na částečný úvazek. Tím pádem i já jsem měla směny přibližně třikrát do týdne, a to večer od 17 do 22 h, případně v sobotu 14-22. To byla celkem nevýhoda pro člověka zvyklého na kancelaření od rána do odpoledne (večera :D)

Restauraci ale rozhodně doporučuji k návštěvě:

http://www.koreahouse.fi/menu.html

Pořád mi ale vrtalo hlavou, jestli bych se přece jen mohla uchytit v oboru, kterému jsem se věnovala dodnes. Zajímalo mě, co je pravdy na těch historkách, kdy i moji dobře finsky hovořící nefinští kamarádi tady čelili při hledání práce značným problémům. Posílala jsem životopisy dál a už se soustředila na pozice typu asistentka v kanceláři nebo účetní. A světe div se, pozvánky a pohovory chodily! Opět jsem zavítala do dvou personálních agentur, kde mě vyzpovídali a poslali můj životopis dál do nějaké firmy, kde zrovna hledali nové pracovníky. I když jsem několikrát uslyšela zápornou odpověď, tak jsem se nevzdávala. A hle – narazila jsem na inzerát jedné velké mezinárodní firmy, kde hledali juniorní účetní s nástupem téměř ihned. Pak to šlo jako po másle – telefonický pohovor v personálce, osobní pohovor v personálce, osobní pohovor přímo ve firmě a -olalá- dostala jsem práci! Začínám zítra, 8.2. Na 6 měsíců se mým pracovištěm stane Toyota Material Handling Finland. Takže uvidíme 🙂

Tak moje kariéra servírky došla svého konce, ale rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Najíst se tam rozhodně půjdu 🙂

Pro doplnění opět pár tvrdých čísel. Tušila jsem, že hledání práce zde bude velká zábava, takže jsem si vedla podrobné záznamy o tom, kdy, kam a jak jsem životopis poslala. Vypadalo to takto:

IMAG2968