Leden za námi

Opět se po delší době hlásím ze svého helsinského studia, takže dobrý den všem čtenářům a čtenářkám. Tak máme leden za sebou. Sama se divím, jak to mohlo tak rychle utéct. Než jsem se nadála, mužíček se mi navrátil z cest a únor už můžeme trávit společně.

Zjistila jsem, že takový měsíc odloučení není až tak špatná věc. Utřídíte si myšlenky, jste pánem svého času, v bytě máte přesně ten stupeň pořádku, který si tam sami vytvoříte, bez zásahu okolních vlivů 😉  A taky se na sebe můžete pořádně těšit. Zas na druhou stranu musíte strávit fakt, že sedíte v práci, zatímco protějšek zažívá time of his life a lebedí si na ledovci Khumbu, odkud je to na Everest už jen co bys kamenem dohodil. A sotva se vrátí, už mluví o tom, že se tam MUSÍ(ME) podívat znovu, heh.

Takže co mi tenhle leden přinesl a proč si myslím, že to byl rozhodně parádní start nového roku.

• Objevila jsem spoustu nových míst v Helsinkách a musela několikrát uznat, že různé zajímavosti má člověk na dosah ruky, stačí jen mít smysly na pozoru a trochu vyskočit z každodenního kolotoče budíček – práce – návrat domů – klohnění večeře – spánek. Věřte mi, jde to vždy zařídit 😉
• V seznamu objevů dominuje několik nových restaurací , většinou asijského či jinak vegetariánského typu. Většinou jsou z toho levnějšího konce, za zajímavé jídlo není potřeba utrácet mailant, když víte, kam jít. Na mém měsíčním rozpočtu jezení venku bylo poznat jen mírně, v obchodě jsem zas nakupovala spíš základní věci, do práce si nosila svačiny a večer se kolikrát spokojila s namazaným chlebem ( Finové totiž většinou večeří teplé jídlo, kolikrát je to nejvydatnější chod dne :).
• Top lednovým objevem se stává plovárna Allas Sea Pool, o které jsem psala tady https://podseverkou.com/2018/01/16/druhy-lednovy-tyden/
• Stihla jsem se vidět a pokecat s hodně známými a seznámit se s novými lidmi.
• Dařilo se mi NESTRESOVAT. Dobře já, od zbytečného přemýšlení a řešení prkotin se mi podařilo dát si pauzičku.
• Uvítala jsem dvě velmi milé návštěvy. Tímto děkuji Radce a Adél za příjemnou společnost a kvalitní babské tlachání, kterého není nikdy dost 😀 Jste vítány kdykoli znovu a všichni ostatní také.
• Byla jsem si zatrsat na diskotéce, a to hned dvakrát! Ještě to staré železo není tak aktuální 😀

Takže leden byl spíš o nacházení cesty k sobě i k okolí, ale teď už se zase můžu víc soustředit na to Finsko jako takové 🙂

 

Druhý lednový týden

Leden nám pokračuje a nevšedními aktivitami jen překypuje. Minulý týden se mi podařilo zažít výtečné saunování na plovárně Allas Sea Pool, nacházející se přímo v centru Helsinek na pobřeží vedle trhu Kauppatori. Vyrostlo to tam teprve předloni a je to samozřejmě zase celé dřevěné a stylové, v zimních měsících navíc příjemně osvětlené a doplněné ruským kolem vypínajícím se hned za plovárnou.

Allas Sea Pool je místo, kde můžete podnikat všelijaké aktivity. Základem je saunování a plavání, a to buď vyhřívaném bazénu s teplotou vody 28°C, a nebo pokud máte v sobě kus seveřana, ve druhém bazénu s mořskou vodou o přírodní teplotě. Takže kolem dvou stupňů třeba. Je to zážitek podobný proslulé finské koupeli v díře v ledu. Tím, jak jste zahřátí ze sauny, to ale jde chvíli vydržet 😉 Já teď zvládnu pobýt v téhle mořské vodě asi tak 5 sekund. Ale vždycky na podobných místech narazím na finské dámy v letech, které si v téhle sibérii plavou jako by se nechumelilo. Teplý bazén je pak opravdovou lahůdkou, kde si dáte od studené vody zase voraz. Akorát to vylezení z vody ven do mrazu a cesta zpět do sauny může vyžadovat trochu sebezapření 😀

Plovárna je i ted v zimě otevřená každý den a vstup stojí 12 EUR. Přes léto můžete kromě koupacích aktivit navštívit bar na střeše budovy či zajít na koncerty, které se v areálu konají. No a nebo nasednout na to ruské kolo. A věděli jste, že z jeho dvou kabinek jsou udělané sauny?? Ty si pak můžete za 240 EUR pronajmout pro svoji soukromou párty a saunovat se s výhledem na Helsinky ze 40 metrové výšky. Vždycky si říkám, že na bláznivější saunu než vyrobenou z telefonní budky nebo autobusu už nenarazím, ale chyba lávky!

Dalším předmětem mého zájmu se stala botanická zahrada v Kaisaniemi. Jednou za čas tam můžete zajít ZADARMO, což jsem si jako správná Češka nemohla nechat ujít. Skleníků je tam spousta, takže v zimě si rozhodně přijdete na své a užijete si trochu té atmosféry z tropického pralesa nebo africké savany (když už teda nikam na dovolenou zrovna v dohledné době nejedete 😉 V létě navíc můžete obdivovat venkovní zahrady. Jak jsem se dřív smála mamce, že všechen volný čas věnuje skalce a skleníku, teď tomu začínám rozumět 😀 Sama mám v našem miniaturním bytě třináct stabilních květináčů a v sezoně chilipaprik kolem dvaceti. A doufám, že tohle je terpve začátek 🙂 . Každopádně botanické zahrady jsou skvělým místem pro odpočinutí od ruchu města. Všecko se zelená, pučí a zurčí a mozek odpočívá.

Pak jsem taky ochutnávala nová jídla. Objevila jsem skvělý vegetariánský bufet v restauraci Silvoplee, nacpala se vietnamskýma závitkama v restauraci Vibami a sprášila veganský burgr v podniku Roots Helsinky. Hehe nějak si na té rostlinné stravě začínám ujíždět, já, která jsem v dětství k jogurtu přikusovala tlačenku, jak praví stará rodinná legenda :D. No nebojte, pečeného králíka si v Brumově s chutí dám. Ale proč nevyzkoušet nové věci místo zajetých jídel, co člověk tak nějak jí pořád dokola.

dav

dav

dav

No a pak jsem taky v sobotu navštívila designové muzeum a po letech si šla zatančit na diskotéku,  ale těmto záležitostem asi věnuju samostatný článek někdy příště. A taky jsem hodila Drahošovi lístek do urny. Na jeden týden toho bylo až až. A to jsem normálně chodila do práce a cvičit, do postele odcházela se slepicemi  v půl desáté a např. celou neděli se válela doma u Netflixu. Tenhle nabitý program mě teď doslova dopuje energií a po splínu zatím není ani památky 😊 Navíc v následujících dvou týdnech přivítám v našem skrovném příbytku hned dvě zahraniční delegace, takže zůstaňtě naladěni 🙂

A co vy, podařilo se vám v poslední době navštívit nějaké zajímavé místo nebo podniknout něco nového?

Zastavení v Gruzii

Minulý víkend nás vítr a déšť zavál na oběd do gruzínského bistra uprostřed Helsinek s názvem Pikku Georgia. Gruzínských podniků se ve městě vyskytuje více, my však měli zálusk na tento, protože v něm opět jednou probíhala akce Syö Helsinki, kdy ve vybraných restauracích zaplatíte za vybrané porce lidových 10 eur. Většina z těchto podniků nabízí klasiku typu burger či stejky, občas se ale v seznamu podniků objeví nějaká ta exotika, kterou si pochopitelně nemůžeme nechat ujít.

Gruzínská kuchyně nás velmi bavila. Ve třech lidech jsme si pro jistotu objednali všechno, co zlevněný jídelní lístek nabízel. Základ jídelníčku tvořily sýrem plněné chlebové placky hatzapuri (chačapuri, říkejte tomu, jak chcete a jestli na ně máte chuť, pečou je v Polévkárně v pražském Karlíně) a jejich variace habidzgini skrývající vevnitř špenát, vajíčka a koření. Jako milovnice slaných koláčů jsem samozřejmě byla v sedmém nebi. Na stole se nám však objevily i další roztodivnosti: kuličky ze špenátu a bylinek, červené řepy a ořechů, zámotky z naloženého lilku, khinkali – knedlíčky z těsta stvořeného jen z mouky, vajec a vody, naplněné masovou směsí, adzhapsandal – orestovaná a výborně okořeněná zelenina a brambory.

Za nejzajímavější část chodu však považuji zejména polévku s kousky jehněčího masa, do které jinak přijde ještě bílé víno, zelený pepř, koriandr, česnek, notná dávka estragonu a taky zelené, ještě nezralé, blumy. Recept aspon v angličtině je pro zájemce o exotickou kuchyni k dispozici tady.

https://georgianrecipes.net/2013/06/08/chakapuli-georgian-%E1%83%A9%E1%83%90%E1%83%A5%E1%83%90%E1%83%A4%E1%83%A3%E1%83%9A%E1%83%98/

Mně tahle chuťovka připomněla naše nedávné hody v Maroku, kde jsme si poručili porci vařené hlavy skopové. Jak jsem si bužírovala, vidíte na fotce.  Myslím, že v polévce byly podobné kousky.

Ale zpátky našemu gruzínskému menu, které celkově vypadalo takto:

Nejzajímavější část nás však čekala až ve fázi dezertů, kdy jsem si poručila dobrůtku zvanou churchkhela. Na talíři mi přistálo toto:

Tahle typická gruzínská sladkost se skládá z ořechů navlečených na provázku, máčených ve hroznové šťávě s moukou a cukrem, která po vyvěšení na vzduchu ztuhne do tohoto tvaru. Celé to ve mně vyvolalo různé asociace, o kterých se raději rozepisovat nebudu, ale špatné to rozhodně nebylo. Každopádně asi nejsvéráznější dezert, co jsem kdy jedla. Návod na přípravu domácího churchkhelu samozřejmě na internetu najdete, tak s chutí do toho 🙂

https://georgianrecipes.net/2014/01/10/how-to-make-churchkhela/

Kdo by měl cestu do Helsinek a chtěl se do podniku podívat, najdete ho na ulici Fredrikinkatu 19. Facebookový odkaz zde:

https://www.facebook.com/georgialainenravintola/

P.S. V buranské nevědomosti jsem tu pořád používala přídavné jméno gruzijský, i když správně je gruzínský. Pardon, opraveno jest 🙂