Pekařské začátky

Minule jste se stručně dozvěděli o mém převratu na pracovním poli a skutečnosti, že se ”půjdu učit na pekařku”. Dnes mám za sebou první studijní měsíc, takže sem s prvními dojmy 😊

V prvé řadě je potřeba říct, že se nejedná o žádný rekvalifikační kurz, nýbrž o plnohodnotný dvouletý středoškolský výuční obor pekař-cukrář zahrnující 180 kreditů, a to jak z praktických, tak i z teoretických předmětů. Má forma studia je ovšem večerní, takže zahrnuje určité specifika a hodí se tak právě pro lidi, kteří například před den chodí do práce. Výuka je od pondělí do čtvrtka oficiálně od 16 do 21 hodin, ale zatím jsme vždy končili krapet dřív. Myslím ale, že až začneme s náročnějším pečením, večery se snadno můžou natáhnout.

Teoretické předměty v případě nás, “večerních” studentů, probíhají většinou formou samostudia. Celkem se jedná o 16 kurzů za celkem 35 kreditů. Seznam čítá např finštinu (v mém případe pro cizince), angličtinu, umění, digitální dovednosti, matiku, fyziku a chemii, společenský základ, podnikání nebo tělocvik. Oujéé návrat na základku! 😀

Je na každém z nás domluvit si individuálně s každým učitelem, jak jeho předmět budeme plnit. V naší skupině dvaceti studentů je spousta takových, kteří absolvovali finské gymnázium nebo i vysokou školu. Pokud jejich diplomy nejsou starší než 5 let (v případě gymnázia 15 let), teoretické předměty se jim většinou automaticky uznají, takže si tuto část ušetří. Pak je ve skupině část lidí přistěhovalců, jako jsem já, jejichž diplomy či školní výkazy nejdou přímo uznat. Pokud však člověk má vědomosti například z matiky či angličtiny, může se s vyučujícím domluvit, že dorazí pouze na test a nemusí absolvovat žádnou výuku. Já takhle absolvovala minulý týden právě tu angličtinu, kde krátký pohovor na obecná témata stačil k získání tří kreditů. Některé předměty však vyžadují práce mnohem víc. Například nad jedním kurzem společenskovědního základu jsem strávila o hodně víc času plněním různých úkolů z oblasti práva, mediální gramotnosti, záležitostí kolem hypoték a půjček, investování, voleb či plánování domácího rozpočtu. Na dvoukreditový předmět jsem teda tolik práce a tak obšírné spektrum témat nečekala, ale na druhou stranu proč ne, jsou to všechno věci, co se do života hodí.

Tolik k teorii. A pak je samozřejmě to hlavní, co vás nejvíc zajímá, čili pečení samotné. Na to připadá zbývajících 145 kreditů. Velká část probíhá tak, že pár týdnů pečeme ve škole a pak zamíříme zkušenosti zúročit přímo někam do pekárny na neplacenou praxi. Po pár týdnech praxe se na nás přijde do práce podívat náš učitel a ohodnotí naše dovednosti přímo na place a tím uzavře celý teoretický předmět. Takže velká orientace na pracovní život. První taková praxe mě čeká hned v lednu. Už se moc těším! Je to taková malá pekárna s dlouhou historií ne tak daleko od centra Helsinek. Teď nezbývá než doufat, že do plánů neblahým způsobem nezasáhne korona 😛

Za studium musíme splnit tři povinné praxe a pak ještě další v závislosti na volitelných předmětech.  Jako volitelný předmět si člověk může zvolit například práci v prodejně pekárny, balení výrobků a rozvoz, podnikání, specializované cukrářské práce nebo lze absolvovat i mezinárodní stáž. Celkově mám z toho všecho skvělý pocit, protože člověk má do velké míry flexibilitu v tom, jak a kde studium absolvuje a pokud se opravdu chce naučit hodně věcí, má možnost se domluvit s učitelem či s nějakým zaměstnavatelem na různých projektech. Je super, že na teoretických předmětech nemusím sedět, ale můžu si je svým tempem plnit doma, odevzdávat úkoly a přijít jen na zkoušku. Učitelé působí velmi příjemně a hlavně jsou to odborníci na slovo vzatí, od nichž se toho člověk naučí opravdu moc.

Zkrátka po prvním měsíci mám pocit, že bláznivé rozhodnutí opustit teplé a dobře placené místečko v kanclu za vidinou práce, která mě možná bude, ale stejně tak i možná nebude bavit, bylo rozhodně správné. Teď je samozřejmě ještě brzo na vyvozování převratných závěrů, ale i tak jsem nadšená z toho, že se učím nové věci, pracuju rukama, vidím (a chutnám) po každém dnu hmatatelné výsledky práce. A taky z toho, že po roce a půl na “mateřské” mám konečně i další věci na práci a jiný život, než ten v roli matky 😉

A co vás zajisté taky zajímá je, z čeho jako teda žijeme, když chlap je doma s dítětem a já ve škole???? 😀 Inu, do detailů tu zabíhat nebudu, ale aspoň nastíním, že ve finsku má student, který nevydělává, nárok na podporu ve výši kolem 250 eur, pokud je rodičem, tak o stovku víc. Husté, školné se tu neplatí, a stát ještě platí mně za to, že studuju. Navíc to není nijak omezené věkem. A propo, na studentské slevy máte ve Finsku nárok vždy, když jste studentem “na hlavní poměr”. Věk v tom nehraje roli. No, dále Ville pobírá rodičovský příspěvek. Další část našeho rozpočtu tvoří úspory z dřívějška. A nakonec, páč ani jeden z nás není aktuálně v práci, máme nárok na solidní příspěvek na bydlení, který pokryje překvapivě velkou část nájmu.  V kombinaci s miniaturním bydlením, absencí auta a šetřivým způsobem života tohle na žití stačí. Navíc to není na věky, ale počítám s tím, že nějaké peníze za nedlouho taky začnu i vydělávat 😊

Takže chvála finskému blahobytu a vzhůru za sny a novými dovednostmi. V dnešní době a hlavně v budoucnosti těžko lidi budou dělat stejnou práci celý život, takže more is more a co se v “mládí” naučíš, pak jako když najdeš, nebo jak to bylo 😉

Letní shrnutí

Je to už víc než čtyři měsíce od posledního zápisu, tak je čas na menší zpravodajství 😊 Naposledy jsme slavili první narozeniny a vyhlíželi léto, dnes už nás stíhá podzim, dítě nám venku utíká do útyhodných vzdáleností a brzo ho budu muset taky objednat k holiči. A taky si rychlým tempem rozšiřuje slovní zásobu. Zatím převažuje jazyk český a do repertoáru patří kromě názvů členů domácnosti (dokonce i na mámu se už dostalo), jídla, zvuků celé zvířecí farmy i takové perly jako babo (bagr) či ampa (lampa). Jsem sama překvapená, že už v tomto věku se Emil tak má k mluvení. Rozumí věci v obou jazycích a ve finštině taky něco breptne. Jazykové poměry se však určitě změní za pár měsíců, až nastoupí do školky. K tomu se pak tady vrátím 😊

Jinak hlavní náplň léta se nesla v českému duchu. Navzdory koroně jsme všichni tři strávili celkem šest týdnů v Česku, z toho drtivou většinu v Brumově na Valašsku. A tentokrát to byla opravdu Dovolená s velkým D. Konečně jsem měla pocit pořádného odpočinku, za což vděčíme hlavně dvěma faktorům. Zaprvé byl pobyt konečně dostatečně dlouhý, tudíž se nescvrkl na kalendář nacpaný k prasknutí setkáními s celou rodinu a přáteli, a byl čas taky prostě jen tak být, chodit na zmrzlinu a jezdit na kole. A za druhé jsme měli k dispozici pořád nějaké hlídače.  Babička a děda se opravdu činili, po práci si každý den vzali Emilka do parády a my měli leháro. Stejně tak teta Pája se se synovcem pořádně vyřádila. Tímto všem moc děkujeme, opravdu si toho moc ceníme. Protože ať si říká kdo chce co chce, rodiče mají svaté právo se občas věnovat jen sami sobě, bez nutnosti neustále hlídat, kde si potomek vybíjí svoji nikdy nekončící energii.

IMG-20200722-WA0000

dav

dav

Do pobytu se toho vešla spousta, pár dní v Praze i v Brně (včetně seznámení s novou pidineteří Josefínkou, která se narodila na konci července), menší výlety na kole či autem do blízkého okolí Brumova, setkání se spoustou milých lidí, a take nespočet návštěv hospůdek, kaváren a zmrzlináren. Největší žůžo bylo, že v těchto zařízeních na mé rodné hroudě dávno vědí, že se vyplatí disponovat dětským hřištěm nebo aspoň pískovištěm 😉 Zdá se to jako blbost, ale fakt jsme byli nadšení, když jsme mohli Emilka vypustit hrabat se v písku a v relativním klidu si vypít pivo/kávu. To tu ve Finsku vůbec neexistuje, přece nebudete dítě brát na místa, kde se pije pivo no ne??? 😀 To trochu zveličuju, ale něco na tom bude. Do hospod jako takových, kde se chodí na pivo, se děti ve Finsku neberou. Na druhou stranu jsem ale nabyla dojmu, že do restaurací a kaváren je tady zcela normální přijít s dítětem a v životě by se na vás nikdo nedovolil podívat divně, narozdíl například od Prahy, kde se na nás hned druhý den po příletu dívali jako na zjevení, když jsme se v době obědového shodnu do poniku opovážili přijít s kočárkem. Ale to by bylo obecně na samostatný článek, tak to třeba někdy později.

dav

dav

Taky bych v souvislosti s cestováním pochopitelně neměla vynechat info ohledně korony a cestování z a do Finska, ale to je taky na dlouhé povídání. Určitě se k tomu ještě vrátím, ale teď aspoň můžu říct, že už desátý den trávíme v karanténě po příletu ze zahraničí a ještě čtyři dny v izolaci budem. Chodíme pouze ven do přírody a k nikomu se nepřibližujeme. Finové si z toho nedělají prdel no. Ale s tím jsme už do Česka jeli, že po návratu dva týdny budeme muset vydržet doma. Ale rozhodně to za to stálo a neměnila bych ani za nic. Nevidět rodinu celé léto a kdoví kdy příště, to by pro mě bylo nepředstavitelné. Na druhou stranu nechceme nikoho ohrozit, tak karanténu bereme vážně.

A jak jsme si vlastně mohli dovolit tak dlouho “dovolenkovat”? Tak tady teď vypustím další bomby. Od začátku května jsme prakticky oba dva s Villem doma. Nejprve čerpal své dovolené v práci on a já dojížděla rodičák. Pak jsme se na začátku června vyměnili, Ville nastoupil na rodičák a já si čerpala víc jak měsíc dovolené. Teď jsem chvíli nezaměstnaná, ale od 21. září nastupuju do školy 😊 A Ville do konce roku setrvá doma s Emilkem a do práce se vrátí v lednu, kdy dítě nastoupí do školky. Takže tak ve zkratce. Díky tomuto uspořádání byl čas nejen na šest týdnů v Česku, ale i na následnou karanténu. A i velkou část května a června jsme strávili zase u Villeho rodičů. Pro mě osobně tohle všechno znamenalo opravdové vydechnutí. Péči o dítě si dělíme napůl a střídáme se tak, aby ten druhý měl čas si zajít sám zaběhat/na kolo/na procházku. Konečně se cítím víc odpočatá. Každý druhý den si můžu pospat, když s Emilkem vstane Ville a obstará pro něj snídani atd. Začla jsem taky mnohem lépe spát. Konečně známka větší vnitřní pohody. Tak snad mi to vydrží i po návratu do školních lavic. A co že to jdu studovat? Tak to je další perla, aby toho všeho nebylo málo. Po letech strávených prací v kanclu jsem se rozhodla následovat svoji intuici a jít se učit na pekařku – cukrářku. Nedělám si srandu 😀 Došla jsem k názoru, že za život má člověk zkusit různé věci, takže vyzkoušíme a uvidíme. Třeba z toho bude práce, co mě konečně bude i trochu bavit, a nebo taky ne a uznám, že v kanclu to byla vetší pohodička. Uvidíme! Hlavní je se toho nebát 😉 Tak brzy zase ahoj!

dav

dav

IMG-20200808-WA0001