V zemi podivných kratochvil

O dlouhých zimních večerech mají šprýmaři Finové dostatek času na vymýšlení kratochvil na “léto”, se kterými se stojí zato obeznámit. Takže co všechno nás tuto sezónu čeká?

  1. Kopaná v bažině (suopotkupallo)

Info: http://suopotkupallo.fi/

Sportovní odvětví se ve Finsku vyvinulo na konci devadesátých let. Jedná se o zvláštní verzi fotbalu hranou v dostatečně vlhkém bažinatém terénu. V roce 1998 se v Hyrynsalmi uskutečnilo první mistrovství Finska, ze kterého se postupně vyvinul světový šampionát. V současnosti se ho účastní kolem 300 družstev, kromě Finska i z Británie, Švédska, Ruska či Islandu. Namátkou některé odlišnosti od klasického fotbalu: rozměry hřiště jsou 60×35 metrů, hrací doba 2 x 10 minut, v jednom družstvu je brankář + 5 hráčů. Ofsajd se nepraktikuje 😉 Letos se světový šampionát uskuteční 14.-15.7, kdy ke vší smůle budu popíjet levné a dobré pivo v Česku. Ale snad bude k dispozici nějaký online přenos .

Navnaďte se na bahenní vlnu už teď: https://www.youtube.com/watch?v=G5xnuRZ3jqk

  1. Soutěž v přenášení manželky (eukonkanto)

Info: http://eukonkanto.fi/en/

Ano, není to nic jiného, než závod v běhu s ženskou na zádech, kdy je potřeba překonat 253,5 metrů tratě obsahující metr hluboký vodní příkop a dvě bariéry k přelezení. Žena musí mít minimálně 17 let, vážit víc než 49 kilo a může být vlastní, nebo někoho jiného 🙂 Světový šampionát s pětadvacetiletou tradicí se každoročně koná na začátku července v Sonkajärvi  ve středním Finsku, letos událost připadá na 30.6-1.7. Loni se turnaje zúčastnilo kromě Finska dalších 13 států (mimo jiné třeba Mexiko či Srí Lanka). Světový rekord na trati vytvořili v roce 2000 Estonci Margo Uusorg a Birgit Ullrich v čase 0.55,5. Možná by stálo za to trochu potrénovat a vydat se poměřit síly na sever? 😀

https://www.youtube.com/watch?v=i1la1l8gv00

A tady  ještě reportáž o tom, kterak  si závod na vlastní kůži přijeli vyzkoušet borci z Ameriky.

https://www.youtube.com/watch?v=adi1kwcaFlk

  1. Mistrovství světa v hodu mobilem (kännykänheiton maailmanmestaruus)

Info: http://www.mobilephonethrowing.fi/

Nevíte co se starým mobilem? Přijďte si zaházet na šampionát v Savonlinně. Teda vlastně letos si nezahážete, páč soutěž má zrovna pauzu. Asi jak už Finsko není tou mobilovou velmocí…:/ No každopádně se závody těšily velké oblibě a první mistrovství světa se uspořádalo v roce 2000. Soutěžilo se v několika kategoriích, z nichž některé zahrnovaly tradiční styl hodu “přes rameno”, jiné zase free style exhibici, kdy nejdůležitější byla vizuální stránka podaného výkonu. Nejlepší hody létají přes sto metrů daleko.  Tahle disciplína se ovšem provozuje i v Česku! V roce 2012 se v pražských Žlutých lázních uskutečnilo mistrovství ČR v hodu mobilem, kdy byl dokonce na chvíli pokořen  světový rekord hodem Tomáše Bendy v délce 97,34 m. Dlouho se na výsluní nehřál, jelikož jej o pár týdnů později nejprve v Savonlinně přehodil Fin Ere Karjalainen, potom britský oštěpař Chris Hughff hodem 102,68 m a nakonec  dva roky později Belgičan Dries Feremans, který drží světové prvenství dodnes za výkon 110,42 m.

  1. Mistrovství světa ve hře na imaginární kytaru (ilmakitarasoiton maailmanmestaruus)

Info: http://www.airguitarworldchampionships.com/en/program/

Město Oulu se každoročne v srpnu stává místem, kam zamíří milovníci imaginárních kytar z celého světa na velkolepou podívanou v rámci finále mistrovstí světa. Nechť video vítězného američana Matta Burnse z loňského roku promluví za vše.

https://www.youtube.com/watch?v=T071wzJmseU

  1. Sjíždění řeky s pivem v ruce (kaljakellunta)

Info: http://www.kaljakellunta.org/kaljakellunta-2017/

  • šup do nafukovacího člunu s vychlazeným pivem v ruce a hurá do pětitisícového davu na řeku Keravanjoki. Bývá tam celkem husto.

https://www.youtube.com/watch?v=PNF6BPpJBf8

 

Doplnila bych ještě na sezóně nezávislé aktivity:

  1. Hobbyhorsing (keppihevoilu)

Info: http://viuhku.net/sky/sky_english.html

Sociální média, youtube kanály, ale i titulky ve velkých zahraničních denících obletěly v posledních měsících videa a fotky z mistrovství Finska v hobbyhorsingu – rajtování na koni na tyči (koníkovi se říká keppihevonen). Z toho, co na počátku nového tisíciletí vzniklo jako záliba několika málo nadšenců, kteří si začali koňské hlavy sami šít, se v posledních letech rozvinulo v nový fenomén, kterému se věnuje údajně kolem desítky tisíc lidí – převážně mladých slečen, pro které se tahle záliba stala nejen sportovní aktivitou či ukázkou zběhlosti v ručních pracích, ale i ztělesněním odvahy, boje proti předsudkům  a ženské nezávislosti.

https://www.youtube.com/watch?v=imW7EGQcJck

  1. A nebylo to by to pochopitelně ono, kdybych do článku nepropašovala nějakou tu SAUNU! 😀 Takže co jiného se ve Finsku může pořádat, než mistrovství světa v saunování, alias v tom, kdo v nažhavené sauně vydrží nejdýl. Čili 110 stupňů a půl litru vodu na horké kameny každých 30 vteřin. Ke vší smůle se soutěž musela zrušit po té, co v roce 2010 během saunování zemřel ruský účastník Vladimir Ladyženski a Fina Tima Kaukonena museli hospitalizovat na dlouhé týdny kvůli popáleninám (dnes už je čiperný a saunuje se dál). Trošku hardcore. 80 stupňů v sauně fakt stačí!

 

Takže příjemné rozmarné léto nám všem 🙂

Kolařská sezóna v plném proudu

Jsou sytě žluté, mají na řídítkách košík a jejich revírem jsou cyklostezky po celém městě. Rozmohl se nám tu nový fenomén – městská kola!

dav

Sice to začalo už loni, letos však kola dorazila v mnohem větší síle. Oproti loňským 500 kusům nyní zájemci v Helsinkách a Espoo mohou využívat celkem 1500 exemplářů na 150 stanovištích, kde si kolo můžete půjčit a vrátit. Stanoviště jsou rozesety opravdu hustě, takže není problém dojet téměř kamkoli v normální vzdálenosti od centra. Podívejte se sami: https://dev.hsl.fi/kaupunkipyorat/

Sama jsem věc osobně vyzkoušela minulý víkend, kdy moje půlmaratonem zmožené nohy nechtěly tak dobře sloužit při chůzi. A jsem nadšená. Zapůjčení kola stojí na jeden den 5 eur , ale lepší je zaplatit si za celou sezónu (květen až konec října) 25 eur a pokud pokaždé kolo vrátíte do 30 minut, navíc už nic neplatíte. Pokud tento čas překročíte, poplatek je za každých započatých 30 minut 1 euro. Maximální výpůjční doba je 5 h (za překročení tohoto limitu následuje celkem mastná pokuta 80e 🙂

Celé to funguje takto: Na netu se zaregistrujete jako uživatel, zaplatíte kartou a dostanete buď jednorázový kód nebo kód platný na zvolené období. Dál si zvolíte PIN. Pak přijdete ke stanovišti, vyberete si kolo, zadáte kód a PIN, kolo nahlásí, že je odemčeno a tradá, můžete vyrazit. Na kterékoli stanici ve městě můžete kolo vrátit – postavíte do stojanu, kolo zapípá a čau. Pokud je stanice plná, kolo vrátit můžete taky, jen ho postavíte do maximální vzdálenosti 10 metrů od ostatních kol a přimčete zámkem zabudovaným v řiditkách k nějakému sloupu nebo jinému kolu. Jednoduché!

dav

Účelem projektu je podpořit cyklojízdu jako variantu MHD, namotivovat lidi k pohybu, zvýšit pozornost mezi účastníky provozu na pozemních komunikacích i šetření životního prostředí. Samozřejmě se ozývají hlasy, kterým vadí, že stanoviště kol zabírají parkovací místa nebo brání v pohybu nevidomým. Spokojení uživatelé však určitě převažují. Lidi na kolech jezdí hlavně do práce, což jsem začala praktikovat taky. Dojíždět do mé 25 km vzdálené kanceláře je trochu mimo mísu, ale i přesto kolo využiju k přepravě na vlak na nádraží v Pasile místo autobusu. Vezmu to támhle zkratkou přes park a jsem tam za stejnou dobu jako autobus, s přesným časovým rozplánováním mi možná celkovou dobu dojíždění do práce kolo zkrátí o pár minut.  Navíc místo otrávených lidí v autobuse můžu po cestě parkem obdivovat daleko zajímavější věci.

dav

Jedinou nevýhodou se zdá být, že kola kolikrát jsou už na stanovišti rozebraná. Vyplatí se čekovat dopředu online aplikaci, která ukazuje, kde je kolik kol ještě k dispozici.

Uvidíme, jak se cyklosezóna bude dál vyvíjet. Loni prý i vandalové dávali kolům celkem pokoj a neztratilo se prý ani jedno (to hrozilo z 500 kol jen několika, a ty se všechny někde v příkopě našly). Tak snad to tento rok bude podobné.

P.S. Helsinky jsou SKVĚLE přizpůsobené pro jízdu na kole. Cyklostezky vedou téměř kamkoli a prakticky jsou vyčleněné z části širokých chodníků– žádné proplétání se mezi auty, jako tomu bylo v Praze, kde jsem při prvním výletu na vypůjčením kole spadla (málem mezi auta) a pekelně si narazila kůstky v ruce. Cyklostezek je v Helsinkách 1200 kilometrů!

dav

Maratonský víkend

V sobotu 13.5 konečně nadešel dlouho očekávaný den, kdy se Helsinky na jedno odpoledne převlekly do funkčních trikotů, napupumpovaly energetickými gely a nápoji, přerušily tramvajové a autobusové linky a hurá na pokoření půlmaratonské tratě o délce 21096 metrů. Závod se letos oficiálně jmenoval Sportyfeel Helsinki City Run, ale je všem známý pod zkratkou HCR. Běhu se účastnilo přes deseti tisíc nadšenců ze 65 zemí.  Když jsem se proklikávala výsledky, našla jsem třeba zástupce z Gabonu, nebo Severní Koreje (Údajný Korejec se ale jmenoval Patrick Laaksonen, tak nevím..)Každopádne z Česka mám ze sedmi oficiálně nahlášených celkem dvě účastnice potvrzeny na vlastní oči – svoji maličkost a slečnu LB, bývalou kolegyni z Lukoilu, která si sem odskočila zaběhnout půlku rovnou z Prahy 🙂

Pokud jste ste někdy ocitli v blízkosti běžeckých závodů, třeba jen jako divák, určitě znáte tu koncentraci adrenalinu a emocí, které vás strhnou s davem. Natož když sami běžíte! Vřele doporučuji, třeba jen nějaký rodinný běh ve Stromovce nebo Lužánkách, na vyplavení endorfinů ideální. Tady jen decentní pohled na „úschovnu zavazadel“ a předmaratonské úsměvy.

dav

dav

Letos jsem na HCR trénovala celkem poctivě.  Asi od února výběh 3x týdně, i když občas se to smrsklo jenom na dva, výjimečně na jeden. Předtím jsem měla trochu pauzičku spojenou se stěhováním, Vánoci a podobnými výmluvami. Ale od Nového roku už jsem na běhání opět najela. Po výkonu loni, kdy můj čas na stejném závodě přesáhl dvě hodiny o „pouhých“ 7 minut, jsem si vzala do hlavy, že letos bych to na ty dvě hoďky mohla zkrouhnout. Na druhou stranu nejsem z těch, kdo by se při tréninku snažil vypustit duši. Naopak se mi to přímo protiví. Taky ze mě nikdy nevyrostl žádný vrcholový sportovec, ba naopak, v paměti mám dobře uloženy momenty, kdy mě tělák ve škole akorát stresoval kvůli známkám, které jsme za výkony dostávali.

Takže jsem trénovala výběhy kolem 8 km celkem pohodovým tempíčkem. Běžecký guru Miloš Škorpil přece taky říká, že důležité je běhat pomalu! 😀  A pak taky něco o běhání kopců, intervalových tréninků, posilování svalstva celého těla atd, atd.. achjo, tohle jsem trošku podcenila, uznávám 😀 Zvlášť, když jsem v přihlašovacím formuláři do políčka předpokládaný čas v cíli vyplnila furiantsky hodinu padesát minut.

Pro ty, kdo neběhají: účastníci závodu se na základě těchto cílových časů rozdělí do startovacích skupin tak, aby lidi s přibližně stejnou kondičkou startovali společně. Pak vás může motivovat, že stíháte s ostatními. A nebo nasírat, že vás všichni předbíhají. Natož když vás začnou předbíhat lidi ze skupiny, která odstartovala až deset minut po vás, jak se stalo mně 😀

Zkrátka a dobře, na začátku jsem se nechala strhnout davem a běžela moc rychle – od pátého kilometru mě začala popadat krize, žízeň, pocit puchýřů na nohách, a nakonec vydatné bolesti kolen. Joo, přepálený start, to úplně tak nechceš. Do cíle jsem se nakonec dostala v čase 2:19:29 a byla ráda, že jsem ráda. Samozřejmě zvládnout přes 21 km je super výkon, ale ten čas mohl být lepší, no. Příště 🙂 Za to však musím extra pochválit mého drahého muže, který suverénně zastínil všechny naše další kamarády, co se účastnili, a doběhl do cíle v čase 1:50:51. Respect! A to poslední měsíc neběhal vůbec, páč ho bolely achilovky. Někdo trénovat moc nemusí, když „to tam prostě je“ 🙂

dav

IMG_20170514_085856.jpg

Můj rozpis časů vidíte níže. Výsledný čas je označený žlutě a nad ním jsou mezi časy na 5.,10.15. a 20. km. V zeleném políčku ve sloupci nalevo je vidět, za kolik minut jsem uběhla každých 5 kilometrů. Logicky, na celkový čas dvě hodiny bych musela uběhnout každý tehnle úsek za mín než půl hodiny 🙂

můj čas

Pro srovnání mezičasy vítěze (Aki Nummela)

vítěz

a vítězky ženské kategorie (Maria Söderström)

vítězka

Trasu si můžete prohlédnout tady. Náš barák se nachází přibližně tam, kde je napsáno MEILAHTI.  Lähtö znamená start a maali cíl. Ten se každoročně nachází na fotbalovém stadionu Sonera (tento rok změnil název na Telia 5G Arena). Hned tesně vedle něj je slavný olympijský stadion, který je ale pořád v rekontrukci. Škoda. Snad by se člověk vyhecoval víc kdyby věděl, že cíl musí proběhnout na stejném místě, kde Zátopek kdysi lámal rekordy.

reitti.png

Po výkonu samozřejmě následovala tučná odměna za litry vypoceného potu. Tento burg v „našem štamgastském“ podniku Viisi Penniä co by kamenem dohodil od baráku celkem na zahnání hladu stačil 😛   http://www.viisipennia.fi/p/home.html

IMG_20170513_193936.jpg

Obžeství pokračovalo druhý den dopoledne, kdy jsme si pošmákli na VYNIKAJÍCÍM nedělním brunchi v MAROCKÉM stylu v podniku Rupla https://rupla.fi/

Takový výběr salátů, dortíků a smoothie se jen tak nevidí. Masa opravdu minimum, ale i tak, nebo právě proto, přímo delikátní hostina. Vše navíc v nádobách s marockým vzorem, jaké jsme si přivezli z poslední dovolené taky 😉 Kochejte se pohledem a přijeďte ochutnat!

davdavdav

Paljumánie aneb relaxační víkend v Taavetti

Minulou sobotu jsme se vypravili na rodnou hroudu mé drahé polovičky, kde nám byl přislíben program přímo ideální na prohřátí zkřehlých svalů – Villeho rodinka si pronajala pojízdnou vyhřívanou káď s vodou, skvělou relaxační pomůcku 😀

Takže abych to trochu vysvětlila, říká se tomu palju a je to vlastně taková obdoba vířivky, ale bez víření. Palju je pro snadnou manipulovatelnost často umístěna na vlečce, a může tak například  bez problémů korzovat od jednoho zákazníka ke druhému.  V celé své kráse to vypadá takto:

IMAG2960

Kvalita fotek z mého mobilu je ovšem poněkud tristní, proto sem šoupnu ještě oficiální fotku přímo od propůjčovatele zařízení – farmy Musta Lammas v obci Luumäki, které snad decentní reklama nebude vadit 🙂

6444320944

Takže palju se skládá přímo z kádě hluboké asi metr s kapacitou 6-8 lidí. Na káď z venku přiléhají kamínka, ve kterých se zatopí a oheň zahřívá vodu napumpovanou do kádě. Existují i takové palju, kde komín z kamen ústí přímo do kádě a tato oblast je ohraničená tak, aby nemohlo dojít k popálení. Kdo bydlíte v Praze a chcete tuhle variantu vyzkoušet, doporučuji návštěvu sauny Lázní na lodi přímo na Vltavě, kde tuto exkluzivitu mají.

Počasí se nám tady navíc umoudřilo a vlády se opět ujala zima (asi jsem ji namotivovala svým předchozím článkem), takže sedět si v horké kádi a kochat se sněhem pokrytými stromečky a hvězdičkami na nebi je náramná romantika! 🙂 Takže náš sobotní program prakticky skládal z  pojídání, popíjení, sauny, kádě a dělání andělíčků ve sněhu.

Druhého dne jsme se ale rozhodli být aktivní a využít asi 10 cm sněhové pokrývky k oprášení běžek! Naposledy jsem se této aktivitě věnovala přesně před rokem taky ve Finsku, tak proč si to nezopakovat. Vydali jsme se na blízké zamrzlé jezero, které skýtalo rovnou plochu o velké výměře, tam jsme si přišli na své. Na led jsem se odvážila celkem bez problémů, když jsem viděla, jak po ledu jezdí auta 😉

Můj běžkařský styl patří rozhodně k těm nejvytříbenějším, jak je patrno z fotografie:

IMG-20170205-WA0004

Holt každý má svoje, ke zdejším běžkovacím zvykům očividně zase patří překonávání nejrůznějších překážek a uplatňování maskovacích technik, protože jeden nikdy neví!

IMAG2964

Sportovní výkon trval asi hodinu dvacet, čili na první letošní pokud to marné nebylo. Po něm následovala – jak jinak – sauna a losos na oběd. Parádička.  Pokud sníh ještě chvíli vydrží, musíme tohle rozhodně zopakovat!

Zimní radovánky?

Zatímco Česko svírá už několikátý týden Ladovská zima, naše počasí zde na severu věrně vystihuje tento výjev z nejdepresivnějšího dětského hřište, které jsem kdy viděla:

IMAG2954

Takovýchto dní jsme tu za uplynulý měsíc měli asi pětadvacet. Proto si teď pro potěchu duše připomenu doby, kdy tomu bylo jinak 🙂

Minulý víkend jsme se v neděli probudili do sluncem zalitého dopoledne! Vypravili jsme se na procházku na mořské pobřeží. K mému údivu jsme nakonec skončili na ledu uprostřed zamrzlého zálivu, ačkoli doby třeskutých mrazů čítající asi tři dny už dávno pominuly.

IMG-20170129-WA0001

Mohla jsem zde prozkoumat principy pro mě celkem dost fascinujícího rybaření v díře v ledu. Děr bylo v ledu víc než dost.

IMAG2940 – kopie

Empirickým měřením jsme prokázali tloušťku ledu, která mě celkem překvapila. Popravdě jsem měla strach na led lézt, ale výsledky pokusu mě celkem uklidnily, led byl tlustý minimálně 10 cm.

IMAG2938 – kopie

IMAG2939

Ve zkratce rybaření na ledu (onkiminen) funguje velmi laicky řečeno tak, že se do ledu velkým mechanickýcm vrtákem udělá díra asi o průměru 10-15 cm a pak se do ní spustí na poměrně malé udici vlasec s návnadou. Youtube nikdy nezklame, takže ukázku můžete zhlédnout tady:

https://www.youtube.com/watch?v=t9wii3byyHA

Hodně se takhle chytají okouni, ale jde ulovit i poměrně velké štiky, jen to chce trochu trpělivosti, než se ryba uráčí projít dírou, jak je patrné tady:

https://www.youtube.com/watch?v=0RbBbimxKEM

Dalším lákadlem na zamrzlé ledové ploše je to, čemu se česky zřejmě říká dálkové/nordické bruslení.  Stopy byly k nalezení i v místě naší procházky:

bla

Brusle jsou uzpůsobené pro překonávání velkých vzdáleností a mají nože dlouhé 40-50 cm. Pokud je stabilní led a ne úplně moc sněhu, může takhle člověk urazit fakt velkou štreku a solidně si zasportovat. Tohle zůstává na seznamu aktivit, které zde nutně musím jednou vyzkoušet. Povinnou výbavou pro tuto aktivitu jsou pak tzv. bezpečnostní bodce, které slouží jako opora pro vylezení z vody v případě, že se led proboří 😉 Pokud se navíc poštěstí, že voda zamrzne v době, kdy nefouká, ani nenapadne sníh, je pak zážitek přímo pohádkový. Tohle video je natočené ve Švédsku. Snad se jednou zadaří i tady 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=oLjP6AhIt9g

Procházku jsme zakončili v příjemné kavárničce Regatta na pobřeží, která funguje každý den, a poskytuje možnost posedět si venku či vevnitř s šálkem čaje, zakousnoust buchtu či si opéct klobásu na venkovním ohništi s posezením. Slunná neděle k návštěvě přímo vybízela, čili na horký nápoj se musela vystát fronta.

IMAG2948 – kopie

Takže víc takových dní, prosím!