Tadaaaa! Jak už asi téměř všichni víte, od sedmadvacátého dubna jsme oficiálně rodiči 😊 Čáp nám přinesl Emila Matiase v sobotu dopoledne v mimořádně teplý a slunečný den, takže za mě rozhodně příhodný okamžik vykročit do života 😊
Emilek je roztomiloučký a prozatím velkou část dne a menší část noci prospí. Je to kliďas po tátovi, ale po mamce zdědil neblahou vlastnost hlasitě a nekompromisně se dožadovat jídla při sebemenších známkách hladu. Zpravodajství ze života čerstvých rodičů si dáme až jindy, ale teď jsem se ještě chtěla vrátit k tématu z období, kdy jsem ještě byla 2v1.
Takže jak to funguje ve Finsku s tou prenatální péčí. Zde jsou mé zkušenosti a postřehy z finské prenatální poradny, která může být rozličná v závislosti na místě a člověku, na kterého v poradně narazíte. Ale v zásadě se věci mají takto:
- Žena, která zjistí, že je těhotná, se objedná do poradny. To je zařízení spadající pod veřejný zdravotnický systém, návštěvy v něm jsou bezplatné. K první návštěvě dochází přibližně kolem 9 týdne těhotenství a jedná se o čistě rozhovor se zdravotní sestrou, která poradnu vede. Celou dobu tedy navštěvujete zdravotní sestru, která má vyškolení v prenatální problematice. Nejedná se o porodní asistentku jako takovou, ty jsou pracují přímo v porodnici a vedou porod. Zdravotní sestra se při první návštěvě poradny zajímá o životosprávu matky i otce, vztah ke sportu a alkoholu, anamnézu v rodině apod. Vždy měří tlak a váhu matky, od 12. týdne poslouchá srdce plodu.
- Návštěv v poradně je celkem přibližně 8. Otec dítěte/ partner je srdečně zván na všechna setkání.
- První skutečné vyšetření následuje kolem 12. týdne a jedná se o vyšetření ultrazvukem + screening pro zjištění genetických vad + krevní testy. Takže až prakticky do konce prvního trimestru matka žije z faktu, že má pozitivní těhotenský test. Dost mi v této fázi vadilo, že neproběhlo žádné jiné bližší vyšetření např. k vyloučení mimoděložního těhotenství, což se v Česku dělá hned při první návštěvě u gynekologa. No whatever, zřejmě riziko mimoděložního těhotenství (život matky ohrožující stav) se tu považuje za tak malé, že mu není potřeba věnovat zvláštní pozornost (!?)
- Vyšetření ultrazvukem jsou za celé těhotenství celkem dvě. První v 12 týdnu a druhé okolo 22. týdne, kdy se v případě zájmu rodičů zkoumá i pohlaví dítěte.
- Vyšetření přímo u lékaře jsou taky dvě. První kolem 17. týdne a druhé kolem 36. týdne. Obě vyšetření proběhly v mém případě naprosto stejně jako návštěva poradny – rozhovor na téma, jak se cítím, měření tlaku, váhy a poslech srdce miminka. U druhé návštěvy teda následovalo vyšetření děložního čípku pohmatem – poprvé za celou dobu jsem se musela obnažit. Jinak pokud u vás vše probíhá v normě, tak tu celé těhotenství zvládnete bez toho, aniž byste komukoli museli ukazovat své intimní partie 😉 Navíc doktor, který toto vyšetření dělá, není gynekolog, ale praktický lékař. Gynekolog ve Finsku má tak trochu status jakéhosi fantoma, ke kterému se dostat je nadlidský úkol. Potřebujete buď papír se závažným důvodem od normálního doktora, nebo vždy můžete jít k soukromému gynekologovi za tučný poplatek. Tady si taky neodpustím poznámku, že např. screening rakoviny děložního čípku se aspoň v Helsinkách v současnosti dělá u žen mezi 25-65 rokem jednou ZA PĚT LET, což mi dovolte, abych se nahlas zasmála. Zlaté Česko a vyšetření každý rok.
- No ale zpět k těhotným. Na začátku dostanete sáhodlouhý seznam toho, co nemáte jíst 😊 Jde mimo jiné o: syrové ryby (sbohem nasolený losose a sushi ☹) a syrové maso obecně (i stejky si dávejte pořádně propečené), vakuově balené uzené ryby (přijatelné jen za důkladného zahřátí nad 70 stupňů), některé druhy ryb obecně (štika nepřipadá v úvahu kvůli obsahu rtuti, s rybami ulovenými v Baltském moři velmi opatrně, páč to je dost znečištěné). Dále žádná játra kvůli vysokému obsahu vitamínu A, nepasterizované mléko a výrobky z něj kvůli riziku listérie (kupodivu o syrových vejcích jsem nikde žádnou informaci nenašla, Finové spoléhají, že ve finských vejcích salmonela být nemůže), žádná semínka (dýňová, slunečnicová, lněná atd- kvůli obsahu těžkých kovů), bobule ze zahraničí (borůvky, maliny apod) napřed převařit (kvůli listerii, finské plody jezte kolik chcete 😉. A dále tu máme kávu – olalá, té se Finové naopak nezřeknou i kdyby co bylo, tudíž dva šálky denně prej můžete. Alkohol je pochopitelně vyloučen. Dále se těhotným nedoporučují bylinkové čaje, zázvor a zakázaný je salmiak a lékořice, ou nou 😀 Tak to mi naštěstí neva, ale pro finské ženy je toto častokrát velký kámen úrazu 😉
- Dále vám budou v poradně furt opakovat, jak moc je pro těhotné důležitý pohyb. Pokud sportujete před otěhotněním, směle s tím dál pokračujte, akorát se vyvarujte pádů a skoků či zvedání těžkých závaží. Kdo předtím nesportoval, měl by se zaměřit aspoň na tu chůzi. Vřele se doporučuje těhotenská jóga či pilates a plavání, na což jsem se já tak trochu vyprdla. V mém případě jsem běhala do šestého měsíce a po celou dobu až do 35. týdne chodila do posilovny, v poslední fázi pak už spíše na procházky.
- Na mou otázku, zda je sauna pro těhotné oukej, se sestra v poradně tvářila dost pobaveně. Je to prý samozřejmě naprosto v pořádku, pokud to nastávající matce vyloženě nedělá špatně. Tudíž do sauny jsem chodila minimálně jednou týdně po celou dobu. Co sem se neodvážila, bylo lézt po sauně do studené jezerní vody či díry v ledu – přece jen to už mi přišlo jako celkem hardcore 😀
- Navzdory mému očekávání byly návštěvy v posledním trimestru ještě řidší než dříve. Např. mezi 30. a 35 týdnem jsem v poradně nebyla vůbec. Takže na zvídavé dotazy kamarádek v Česku, jestli taky furt musím chodit na ty otravné kontroly, monitory srdce atd – byla jediná odpověď: ne, nemusím 😛
- Břicho vám měří starým dobrým krejčovským metrem. Odhad váhy miminka se nedělá, pokud k tomu není vysloveně nějaký důvod.
- Suma sumárum, pokud vaše těhotenství probíhá v pohodě a nejsou žádné zjevné potíže, vystačíte si celou dobu s povídáním ze zdravotní sestrou. Což byl můj případ. Netrpěla jsem žádnými nevolnostmi, bolestmi, nic mi neotékalo, žáha mě nepálila, cítila jsem se furt normálně. Takže těžko říct, co a jak, pokud máte pocit, že věci se nevyvíjejí tak, jak mají. Z doslechu vím, že pokud v poradně uděláte scénu a trváte na podrobnějších vyšetřeních, zřejmě vám vyhoví. Ale kdo ví. Přijde mi, že tento systém sice neplýtvá lidskými zdroji na zbytečné vyšetřování pořád dokola, ale na druhou stranu jsem při své hypochondrické nátuře měla kolikrát pocit, že by těch vyšetřeních „pro jistotu“ mělo být víc. Ale co, jasně že těhotenství není nemoc, takže možná mám jen z Česka zafixovánu tu představu, že ke všemu se má vyjádřit DOKTOR, a ne „jen“ zdravotní sestra.
Takže tak. Možná příště nějaké povídání o porodu? 😀 Uvidíme. Ted se loučím a odebírám se do svého kojícího koutku na gauči obloženém polštáři. Paaa
Pod Severkou 