Určitě jste všichni zvědaví, jak letos proběhly moje první finské Vánoce. Sice se o mě ze začátku pokoušel trochu zármutek nad tím, že neuvidím své blízké, ale naštěstí ho brzo přebila radost z bílých Vánoc, konečně po letech!
Svátky jsme trávili v Taavetti, malebném městečku východně od Helsinek, nedaleko ruských hranic. Zatímco Helsinky viděly vánoční sníh jen letem světem a rychle se s ním rozloučily, my v Taavetti jsme si mohli užít vydatné sněhové nadílky a decentního mrazíku. Můžete hádat, jestli jsem se ze sauny šla vyválet do sněhu na dvoře 😊.
Můžu vám říct, že finské Vánoce, to je SPOUSTA jídla. Ano, například v naší rodině sice nemáme problém spořádat v pěti lidech tři dvoukilové kapry a lavor bramborového salátu (takový ten, jak si v něm lidi dělají koupel pro nohy), ale to, co jsem zažila ve Finsku, předčilo veškeré moje očekávání.
Obžerství jsme započali už v pátek večer v nově otevřené restauraci The Kitchen ve městě Lappeenranta, kam jsme se vydali na „promoční“ večeři, jelikož dva členové rodiny zdárně dokončili vysokoškolské studium 🙂 ❤ Menu o třech chodech korunoval drink Negroni z ginu z městečka Napue od výrobce Kyrö Destillery, co byl v roce 2015 vyhlášen nejlepším ginem na světě. (Tento gin s tonikem, brusinkami a větvičkou rozmarýnu si poručíme, až přijedete http://kyrodistillery.com/recipes/napue-gin-tonic/ 😉
Ale zpátky k Vánocům. Sobota byla zasvěcena přípravě jídla a zdobení stromečku. Ostatní dekorace v domě už byly připraveny dávno před naším příjezdem (závěsy, ubrusy, svíčky, květinové aranže a tak podobně, Finové si obecně na dekoracích interiéru hodně ujíždějí). Kolem poledne jsme s velkou slávou šoupli do pece na dřevo v kuchyni vánoční šunku. Přece nebudete troškařit a péct 6,5 kilový kousek masíčka v elektrické troubě. Tam šunka vesele dozrávala po dobu 6 hodin při teplotě asi 150 stupňů a večer už jsme z ní mohli celí lační ukrajovat první ochutnávkové kousky. Nejvíc zábavný byl slavnostní obleček z papíru, který šunka dostala hned po vychladnutí. Šaty přece dělají člověka, a očividně i šunku.
I ostatní chody jsme prakticky připravili už v sobotu, abychom na Štědrý den mohli stihnout i jiné aktivity. Například ráno posnídat rýžovou kaši, která v sobě ukrývala jednu mandli. Kdo mandli objevil ve své misce, tomu má přinést štěstí do nového roku 😊.
Po ranní sauně a válení ve sněhu začala v televizi Ježíškova horká linka. Opravdický Ježíšek (Joulupukki) přijímal v přímém přenosu hovory od dětí a povídal si s nimi o Vánocích. Na konci Ježíškovy show se každý rok v televizi promítá britská animovaná pohádka Sněhulák (Lumiukko) z roku 1982, jejíž ústřední melodii byste možná mohli znát ve verzi od Nightwish. https://www.youtube.com/watch?v=ubeVUnGQOIk Jinak ale smršť pohádek na český způsob nečekejte, to je asi opravdu libůstka jen Čechů 😊
Po Sněhulákovi jsme se odebrali navštívit luteránský kostel a zapálit svíčky na hřbitově ve Virojoki a pak už to konečně mohlo vypuknout.
Takže co všechno jsme měli na štědrovečerním stole kromě šunky?
Začnu třeba od tzv. laatikko– přílohy k masu na bázi kaše zapečená v troubě. Dá se dělat například z mrkve, brambor, tuřínu, a nebo taky z jater, například hovězích, nebo losích 🙂 To, jaké děláte doma na Vánoce druhy laatikko, je velmi nosným tématem pro společenskou konverzaci například s kolegy na obědě (hned za tím, jak velkou koupíte šunku a jestli bude s kostí nebo bez). My měli pro jistotu všechny druhy laatikko a taky to z losích jater.
Další vánoční specialitou je rosolli – salát z červené řepy, brambor, vařené mrkve, nakládaných okurek a cibule doplněný šlehanou smetanou s přídavkem šťávy z červené řepy, octa, cukru a soli. Když jsme u těch salátů, na našem nechyběl ten z nasolených hub vlastnoručně nasbíraných v lese, salát klasický zeleninový a ještě italský, s majonézou, mrkví, hráškem a těstovinami.
Dále následovala karjalanpaisti alias karelská pečeně. To je pokrm, který se na Vánoce podává spíš ve východní části Finska. Tady se musím přiznat, že naše karelská pečeně u mě z celé vánoční tabule vyhrála, kam se hrabe šunka! Nakrájené kousky vepřového a hovězího masa jsme společně s mrkví, cibulí, novým kořením, solí a bobkovým listem nechali táhnout v troubě stejně dlouho jako tu šunku a výsledkem byla opravdu znamenitá chuť i křehkost masa. Víc karelské pečeně z trouby Villeho rodičů, prosím!
Tak jedem dál, co jsme tam teda ještě měli. Ano, správně, lososa jsem ještě nezmínila. Nesmí chybět graavilohi, čili pár dní dopředu nasolený syrový a na plátky nakrájený losos. Takže k šesti kilům vepřového a x kilům zapečených tuřínů a mrkví ještě jednoho celého nasoleného lososa prosím!! A pro jistotu ještě kousek lososa uzeného, kdyby někomu nebyla syrová ryba po chuti. A když teda máme toho lososa, tak si ho nejlépe naaranžujeme na karelský piroh (karjalanpiirakka) namazaný hustou vrstvou směsi vytvořené z vajíček natvrdo a másla! A kdyby někdo měl málo, může se vždy dojíst třeba chlebem. Finové jak nejí nikdy chleba ke klobáse, tak ke všemu ostatnímu ano. Pozoruhodné.
O karelském pirohu už jsem tady na blogu mluvila několikrát, ale možná jsem ještě pořádně nevysvětlila jeho podstatu. Takže je to pečivo skládajícího se z těsta z žitné mouky a typicky náplně z rýžové nebo bramborové kaše. Tohle je jedna z finských věcí, které můžu jíst pořád. Na zátiší se šunkou pirohy najdete vpravo a „vajíčkové máslo“ neboli munavoi hned za ním.
Dva druhy dortů jako zákusek už jsme si naštěstí nechali na příští den. Takže tak, co se jídla týče, ufff. Tohle všechno jsme jedli tři dny v kuse, takže věřte, že jen málokomu se podaří se toho nepřejíst. Na zapíjení jsme měli pivo, bílé a červené víno a nějaký ten likér z lékořice či glögi, o kterém jsem psala tady. https://podseverkou.com/2017/11/18/den-otcu/
Po večeři jsem byla svědkem návštěvy finského Ježíška u Villeho příbuzných. Joulupukki dorazil i se skřítkem pomocníkem k dětem kolem šesté večer, nechal si zazpívat písničku, rozdal dárky a šel zase podarovat děti o dům dál. Tohle je běžná praxe v rodinách s malými dětmi.
Zbylý čas jsme v Taavetti trávili jezením, pitím a saunováním, ale zlatým hřebem volnočasových aktivit se staly … běžky!! Podmínky byly přímo ideální a dokonce můj styl nebyl zas až tak tragický, ještě pár tréninků, a dokážu třeba souvisle vystoupat na nějaký ten kopeček a nesupět po pár kilometrech jako parní lokomotiva 😀 (Fotka je z úseku, kde trať křižovala cesta, proto to vypadá, že je sněhu jen pár milimetrů. Zdání klame.)
Moje první finské Vánoce byly výborné. Doufám ale, že ty příští budou na Valašsku, aby můj drahý mohl konečně ochutnat toho kapra, když jsem o něm furt tak básnila 😊
P.S. Perlička na závěr: při pečení šunky takové velikosti se pochopitelně uvolní značné množství tuku. A ten můžete různě po Finsku odnést na sběrná místa, jelikož poslouží pro výrobu pohonných hmot. Z tuku z jedné šunky prý auto ujede kolem tří kilometrů!
.
Pod Severkou 