V pondělí jsme přivítali květen, měsíc zamilovaných lidí, řvoucích ptáků a pod nohama se motajících káčat. K příchodu jara tady u nás v severských končinách jsem se po předchozích zkušenostech stavěla značně skepticky, a vodu na mlýn mi naháněl ještě v sobotu 29. dubna tenhle bezútěšný výhled z našeho balkónu, kam očividně chystat gril a podobné propriety bylo ještě nějaký ten pátek bezpředmětné:
Naštěstí o pár desítek hodin později v neděli večer se už na obloze začalo rýsovat sluníčko a teplota poskočila asi čtyři čárky nad nulu – ideální čas navštívit venkovní koncert při příležitosti otevření letní sezony v partyareálu Hernesaaren ranta, která se nachází na mořském břehu jen co bys kamenem dohodil od proslulé sauny Löyly, o které jsem psala tu: Sauna Day Helsinki Areál pro pořádání nejrůznějších akcí spustil svoji činnost v roce 2015 a stále se blýská novotou. Zcela zaručeně příhodné místo pro nejrůznější letní aktivity typu koncertování, festivalování, popíjení, poflakování. Stránky podniku můžete prozkoumat tady http://www.hernesaarenranta.fi/en/.
No takže v neděli jsme se do areálu vydali kulturně se občerstvit na koncert týpka, co si říká Stig, produkuje sympatický kántry popík, nosí cool brýle a hlavně – knírek! Stig je tady celkem pojem, a i v kose, která na pobřeží panovala, se pod pódiem sešla celkem početná fanouškovská základna. Nezbývalo, než chlad zahánět křepčením v davu a občasným občerstvením se vydatným alkonápojem. Celkem mě přepadla až dojemná nálada z toho, že i kdyby se čerti ženili, Finové si oslavu příchodu jara nenechají ujít ani náhodou. Za což celkem smekám 🙂
A dáme si taky jednu od podlahy 😀
No a druhý den ráno to bylo konečně tady: oslavy prvního máje, svátku studentů, práce a příchodu toho prej opravdového jara – říká se tomu tady VAPPU a je to FAKT VELKÉ. Tohle bylo mimochodem poprvé, kdy jsem na Vappu byla ve Finsku osobně přítomna. Čekala jsem sice, že oslavy budou bujaré, ale že to bude až taková davovka – to jsem si neuměla představit.
Vappu obnáší značné množství věcí. Tak třeba ti studenti. Ti, kdo v životě někdy odmaturovali, vlastní typickou bílou pokrývku hlavy (jmenuje se ylioppilaslakki), kterou jednou do roka, právě na Vappu, vyvedou do společnosti. Vidíte v nich staré i mladé – ti první mají čapku většinou zažloutlou zubem času, ti druzí si na ní kolikrát nesou stopy po různých alkoholických eskapádách z minulých let. Je to fakt sranda, aspoň tady v Helsinkách jsem měla pocit, že maturitou prošlo asi 95% lidí (a nikdo z nich si pokrývku hlavy na prvního máje nezapomene doma; dokonce jsem viděla lidi, co si v ní šli zaběhat (?!) :D). Čapka stojí do sta eur a dá se objednat třeba tady, kdybyste pro ni našli doma nějaké využití 😉
https://clseifert.com/fi/ylioppilas/ylioppilaslakki/?gclid=CJ6BwNi-2dMCFUpeGQodBE0AxA
Další součásti prvomájového oděvu jsou MONTÉRKY. Ano, nelžu, důkaz místo slibů přímo zde:
Vysokoškolští studenti si pořizují montérky (finsky haalarit) na začátku studia jako studentský symbol, a pak si je oblékají při různých studenstkých akcích – takže je to praktické, páč je využijete mnohem častěji než čapky. Navíc určitě hřejí, takže pokud se někomu poštěstí usnout při divočejší noci někde v příkopě – žádný strach! Barvy montérek se liší podle studijního oboru a nášivky si na ně studenti obstarávají sami podle svého vkusu a zaměření. Proč my nic takového v Česku nemáme??
Inu takže čapku a lacláče do pozoru a pak hurá na piknik (i kdyby mrzlo jak praštělo nebo pršely z nebe kobylky – piknik na Vappu je (téměř) povinný ;). Naštěstí letos svítilo a teplota se blížila celým deseti stupňům. V helsinském parku Kaivopuisto bylo tím pádem celkem narváno.
S sebou pochopitelně deku, občerstvení a pitíčko, případně zdroj hudby, spoustu balónků a barevných konfet. Náš arzenál vypadal následovně:
To bílé je teda kupovaný bramborový salát… Bramborový saláte se zeleninou, vajíčkem, hořčicovou zálivkou, nahoře ozdobený vajíčkem a nakládanou kápií, můj majstrštyku – kde je ti konec??? 
A pak šumivé šampíčko a salátek v asijském stylu. Holt jsme nestačili uklohnit nic kloudnějšího, příště se musíme pochlapit. K dalším typickým pochutinám na přelomu dubna a května patří:
A/ Koblihy – malé či velké, v cukru či čokoládě
B/ Sima – jemně alkoholický nápoj vyrobený většinou podomácku z vody, citronů, cukru a kvasnic. Podrobnosti o tom, kterak jsem tento nápoj připravila doma, budou brzy následovat, takže stay tuned!
Pikniková pohodička už opravdu trochu zaváněla jarem – dalo se i opalovat „na finský způsob“ 😀
Jo a ještě jedna tradiční aktivita k Vappu patří – bílá čapka se v předvečer prvního máje za přihlížení davů nasadí na hlavu soše Amandě alias Manttě na náměstí Kauppatori. Leto jsme tuto ceremonii zmeškali, ale příště třeba 🙂 Tak jsem aspoň nahatou Amandu vyfotila doopravdy nahatou.
P.S. Po rozkvetlých třešních tu nebylo ještě ani památky, sakryš, snad to platí i bez stromů 😉
Pod Severkou 