Trajektem do Tallinnu

Víte, co dělají Finové, když si chtějí o víkendu trochu odfrknout?  No přece vyrazí trajektem do Tallinnu 😎 Za dvě a půl hodinky jste na místě, to se stihnete po cestě pořádně poveselit na palubě, nakoupíte nějaké ty estonské sýry, kančí klobásy a pořádnou dávku alkoholu a můžete odpoledním spojem zase zpátky. Nebo se pořádně rozšoupnete, zabookujete hotel na pevnině, či vyrazíte večer a noc strávíte na lodi. Shodou okolností se mi v poslední době podařilo navštívit Tallinn hned dvakrát, takže se můžu podělat o čerstvé zážitky.

Minulý víkend jsme do Tallinnu vyrazili očekovat oslavy stoletého výročí estonské nezávislosti. Po loňském humbuku Suomi100 byli teď na řadě Estonci a tento rok se asi máme na co těšit i v jiných evropských zemích 😉 Estonským oslavám ale věnuju samostatný příspěvek později.

dav

dav

Naše loď Finlandia společnosti Eckerö Line od břehu odrazila v sobotu v devět ráno. Do jednoho takového trajektu se lehce vejde dva tisíce cestujících a přes šest set aut. I když cesta trvá jen něco přes dvě hodiny (záleží na konkrétním spoji a velikosti lodi, některé jedou tři hodiny, některé hodinu a půl), nenecháte samozřejmě cestující jen tak sedět a pozorovat vlny na Baltském moři. Takže současně se zvednutím kotvy začíná na palubě pré. Káva teče proudem, lahve perlivého vína bouchají, plechovky s pivem se vyprazdňují rychlým tempem, krevetové chlebíčky mizí v lačných ústech. Netrvá dlouho a z několika pódií se začíná linout živá hudba. S rostoucí hladinou alkoholu v krvi někteří jedinci vyrážejí na taneční parket, další zazpívat si karaoke, jiní se vydávají rozmnožit své jmění na hracích automatech. Ve Finsku mimochodem najdete automaty na každém kroku, jsou například téměř ve všech supermarketech… Maty v sámošce, to by jim tu šlo, ale protlačit do obchodů krapet silnější pivo, to už vyžaduje téměř nadlidské úsilí, aneb vítejte ve Finsku :D.

dav

dav

Osazenstvu sobotní dopolední plavby dominovala hlavně postarší generace. Nedokážu říct, jaká část z našich spolucestujících zůstala na noc v Tallinnu, ale tipuju, že málo jich nebylo. Lodní společnosti nabízí k palubním lístkům i výhodné hotelové balíčky, takže už si rovnou dopřejeme, když se zvedneme z gauče, no ne? Estonsko je pro Finy lákavé nejen díky levnějšímu jídlu a alkoholu, ale i například i wellness procedurám. A jo, Finky si do Estonska jezdí nechat udělat nové prsa 😉.  Co se týče ceny přepravy, jedna cesta trajektem stojí kolem pětadvaceti eur na osobu (bez auta), ale v akci můžete jízdenky pořídit i mnohem levněji. Údaje za rok 2017 uvádějí, že denně se mezi Helsinkami a Tallinnem lodí přepraví téměř 25 tisíc cestujících a 5 tisíc aut.  To dělá ročně přes 9 milionů lidí. Čile kvetou i obchody, zejména s alkoholem: z Estonska do Finska ho cestující denně přepraví 170 000 litrů, a to hlavně vína a tvrdého.

dav

dav

dav

Druhou kapitolou je pak ona noční plavba. Říkáte si jaká noční plavba, když za tři hoďky jste v cíli? Snadná pomoc: loď vyrazí z Helsinek v sedm večer, v deset je v Tallinnu, ale svoje brány otevře až ráno, kdy mají cestující možnost navštívit pevninu, než se trajekt vydá zase zpátky. Měla jsem to štěstí, že na trajektu se v prosinci konal náš firemní vánoční večírek, navíc příhodně v noci z pátku na sobotu, což je vynikající příležitost poznat i druhou, už zdaleka ne tolik zdrženlivou a stydlivou tvář jindy seriózních Finů.

Vidím to před sebou, jako by to bylo včera. Úderem sedmé večerní loď vyráží z přístavu a zároveň se otevírají brány duty free shopu. Kvanta žíznivců bere regály s pitivem útokem, u kas se tvoří dlouhé fronty. Strategie je jasná – kdo nechce utratit za nápoje v lodních barech, nakoupí několik kartonů piv či jiného tekutého občerstvení a kajutní párty může začít. V osm večer je před výtahem nablito. Osazenstvo lodi je o poznání mladší než při sobotní plavbě. Někteří týpci vypadají, že jim osmnáct ještě rozhodně nebylo. Jejich krok je dosti vratký a nemyslím si, že na tom má podíl mírné kýváním lodi na otevřeném moři.

Kdo si chce pořádně nacpat břicho, nenechá si ujít tradiční lodní raut. Švédské stoly od zdi ke zdi, sněz a vypij co můžeš. Už půl hodiny před otevřením restaurace je před vchodem hustá tlačenice, je totiž potřeba zajistit si výhodné startovací pozice, aby vám náhodou někdo nevyžral kaviár a nasoleného lososa, než se k nim dostanete. Jídlo fakt stálo za to, spousta všelijakých ryb, mas, klobás, salátů a dezertů, uff.  Následuje párty až do rána, případně návštěva lodní sauny, kadeřnictví nebo kina. Ráno jdou odváženější jedinci rozchodit kocovinu do Tallinnu, jiní si naordinují jinou medicínu – pár piveček nebo siderů to spraví a po přistání v přístavu můžete rovnou pokračovat někam na další mejdlo.

dav

Takový trajekt je zkrátka svět sám pro sebe a určitě plavbu doporučuji všem zájemcům o sondu do života Seveřanů. Je na tom něco fascinujícího, hlavně pro nás Čechy bez přístupu k moři 🙂   A příště si řekneme něco víc o tom Estonsku, takže zůstaňte připojeni 😊

Beránčí ostrov Lammassaari

Minulý víkend se zas jednou stal zázrak. Probudím se ráno úderem osmé, rozhrnu závěsy a na obzoru vidím slabou oranžovou záři, neklamné znamení toho, že dnes opět spatříme slunce. Naposledy jsem tento úkaz zažila na 1. svátek vánoční a předtím přesně 2. prosince při naší návštěvě chatky v Nuuksio (https://podseverkou.com/2017/12/03/vikend-v-zasnezene-prirode-nuuksio/). To, že si pamatuju dny, kdy svítilo slunce, vypovídá mnohé o zdejších klimatických podmínkách. Mimochodem jsem na Vánoce četla v novinách, že v Lappeenrantě svítilo za období 1.-25.12. slunce přesně 24 minut :D.

Takže jsem jako raketa vystřelila z postele, naházela do sebe snídani a krátce před desátou už jsem si vykračovala po přírodní stezce na ostrov Lammassaari alias Ovčího ostrova.  Já jsem se mu ale rozhodla říkat ostrov Beránčí nebo dokonce Beránkův 😉

Ostrov není nijak daleko od centra Helsinek, takže ideální cíl na pořádnou procházku, aniž byste se museli někam dlouze přepravovat autem či hromadnou dopravou.

mapa

Podařilo se mi zastihnout slunce zrovna, když se vynořilo nad horizont. Vzhledem k tomu, to se tady děje až po půl desáté, pozorování východu slunce nevyžadovalo žádné heroické výkony co se brzkého vstávání týče.

dav

bty

Na ostrov vede stezka z tzv. pitkospuut – dřevěných desek umožnujících pohyb v hodně podmáčeném terénu. Na takové narazíte ve finské přírodě často, protože vody v půdě je tu všude až až. Většinou se jedná o dvě desky vedle sebe, na kterou se vejde jeden chodec, u Lammassaari ale vede dřevěná stezka dost řiroká např. pro kočárky.

dav

Takhle „brzo“ dopoledne nebyla na ostrově skoro ani noha, jen klid, pohoda a slunce. Ostrov je chatařským místem a rájem ornitologů. Ptáky je možné pozorovat ze dvou rozhleden i z tohoto k těmto účelům určeného přístřešku. Celkem jsem se zapotila, než jsem se dovnitř dostala. Před vchodem bylo dosti kluzko a vidina pádu do ledového moře mě zrovna nelákala.

dav

dav

dav

Zase jsem musela jednou uznat, že příroda je na Helsinkách ta nejlepší věc. Hlavní město, a přesto tolik zeleně a vody, pro milovníky přírody velice příhodná destinace 🙂

dav

dav

dav

Laponská odysea, část první.

Tak mi před týdnem nastala další dovolená, uff! Náročné to léto, když člověk pořád musí někde trajdat.. Ale zvládli jsme to, zmokli jsme a už jsme tu, zase zpět ve víru všedních kancelářských dní. Trip stál rozhodně za to, takže by byla škoda se nepodělit o tipy a triky na dovolenou ve finské a norské části Laponska. Čili území, které obývají Sámové a které se rozprostírá na území Finska, Norska, Švédska a Ruska. Neplést s Japonskem (heh).

Sámové jsou jeden z původních národů na území Evropy. Jejich počet se odhaduje na asi 60 tisíc, z toho zhruba desetina jich žije ve Finsku.  Sámové mají svoji vlajku, samosprávu a mluví sámskými jazyky, které se dají rozdělit do několika skupin. Původně Sámové žili kočovným způsobem života  a způsobem obživy pro ně byl chov sobů, rybolov a sběr bobulí. Dnes je však tradiční způsob života na ústupu.

Předtím jsem z Laponska viděla jen město na polárním kruhu Rovaniemi  a od té doby už uplynulo pěkných pár let. Až teď se mi konečně podařilo vyrazit na sever Severu na dobu delší než dva dny. Protože času bylo ale i tak omezeně, vzali jsme to na z Helsinek nočním vlakem rovnou do Rovaniemi. Nalijme si čistého vína, na téhle trase zas tak moc nepropásnete, pokud pojedete jinak než autem, ba naopak, ušetříte si mnohahodinové řízení v krajině, kde nenarazíte téměř na nic jiného než na les a jezera. Je téměř k nevíře, že ačkoli pocházím ze železničářské rodiny využívající vlaky i na cestu do porodnice (:)), nikdy jsem nejela v lůžkovém voze! Konečně na prahu třicítky jsem se letos dočkala, a bylo to žůžo. Spala jsem jako v bavlnce a samozřejmě vyzkoušela i vlakovou sprchu, když je to zdarma! #czechstyle.

 

dav

Z Rovaniemi pak započal trip autem z půjčovny. Nebyl čas se moc rozhlížet po městě, protože mé navigátorské schopnosti nás ihned zavedly na výpadovku a jen tak tak jsme se stihli zastavit v supermarketu nakoupit ”skrovné zásoby“ na několik dní dopředu. Příští stanicí se stal národní park Urho Kekkonen (Co kdybychom třeba Vysočinu pojmenovali po Zemanovi?!). V turistickém středisku Kiilopää pohodlně zanecháte auto na parkovišti (zdarma) a můžete rovnou začít zdolávat schody na stejnojmennou tunturi (táhlý kopeček bez stromů, pro finské Laponsko charakteristický).

IMG_20170819_151241.jpg

 

davdav

Tras vede v NP spousta a za den se dá ujít kilometrů podle libosti. Asi tak co 7 km je vždy na trase odpočívárna (chatka s vybavením na uvaření čaje, kamny na usušení promočeného oblečení a venkovním ohništěm, nebo tzv. kota, o které jsem už psala zde https://podseverkou.com/2017/05/29/v-lesich-kolem-mantyharju/). Některé chatky jsou určené pro přenocování a mohou být i zpoplatněné (klíč je potřeba si vyzvednout např. v turistickém centru někde poblíž), ale většina je jich volně přístupných. Jiné jsou zase spíš odpočívárny určené na krátké nabrání sil, ale spát by se v nich mělo spíše v případě, že člověk nemá s sebou stan, je špatné počasí atd. No, ale lidi (včetně Finů) v nich normálně spali, a nikdo neřešil, jestli je chata denní či noční.  Naše trasa zahrnovala první den Kiilopää – Rumakuru (asi 8 km), druhý den Rumakuru – Luulampi – Rautulampi (11km) a třetí den návrat zpět k autu do Kiilopää (12 km). Po úvodním dešti vylezlo sluníčko a výhledy začaly stát za to. Všude kam člověk dohlédne jen les nebo holé kopce, nikde ani živáčka. A to ticho. A sobi. Na člověka narazíte opravdu jen minimálně. Samozřejmě jsme ale na chatě v Rautulampi narazili na dva lidi z Opavy 🙂

davdavIMG_20170819_170406.jpgdav

Pro zájemce info o turistických trasách a jiných aktivitách v okolí Kiilopää k nalezení tady:

http://www.kiilopaa.fi/en/outdoor-activities/hiking.html

http://saariselka.com/saariselka/wp-content/uploads/2014/12/kesareittikartta.pdf

Po důkladném vyvětrání hlavy v národním parku jsme opět naskákali do auta a za pár hodin překročili finsko-norskou hranici v Näätämö. O norské části anabáze již brzy – takže zůstaňte naladěni.

Užitečné tipy:

  • Na konci srpna už je velká pravděpodobnost, že komáři již pomřeli, jinak ale rozhodně doporučuji přes léto notnou dávku repelentu s sebou!
  • Kdo hůře snáší světlo v noci, vemte si takové ty zatemňovací klapky na oči 🙂
  • V turistické základně v Kiilopää můžete po výšlapu využít sprchu za 3 eura, po x dnech putování se může celkem hodit + je zde k dispozici i kouřová sauna, která je veřejnosti přístupná v úterky, středy a pátky od 14-20 hod, cena 13e
  • Z místních specialit doporučuji ochutnat:

poronkäristys – na pánvi v tuku opékané sobí maso nakrájené na kousky, ochucené pepřem a solí, podává se s bramborovou kaší, brusinkovým džemem a nakládanýma okurkama)

juusto-savuporokeitto – sýrovou polévku s uzeným sobím masem

leipäjuusto – placatý sýr s černými skvrnami, nejlépe v doprovodu moruškového džemu (ten jsme neochutnali, ale morušky rostoucí v bažině jsme potkali).

dav

davdav

IMG_1433

Tip na výlet z Helsinek: ostrov Isosaari

Minulý víkend jsem už trávila zase zpátky v Helsinkách a jelikož se jednalo o poslední dny dovolené (+ v sobotu zavládlo vynikající počasí), zamířili jsme prozkoumat ostrov Isosaari, bývalý vojenský objekt na jihu od Helsinek letos poprvé otevřený pro veřejnost. Takže malý tip na výlet, doporučuji všemi deseti.

Na ostrov se pohodlně dostanete lodí z přístavu na Kauppatori, odkud odjíždějí lodě i na všechny ostatní ostrovy v okolí, včetně známé Suomenlinny s vojenskou  pevností z 19. století. Plavba trvá 45 minut a zpáteční lístek vyjde na 15 eur. Tajemstvím úspěchu je dorazit až navečer a přivézt si s sebou stan. Zamáváte hromadě turistů odplouvající z ostrova pryč a máte klid a pohodičku až do rána, než lodě navezou další várku návštěvníků. Noc na ostrově trávilo opravdu minimum lidí (asi 4 stany včetně toho našeho), a to uprostřed turistické sezony.

dav

Po uvítacím nápoji na zahrádce restaurace hned vedle přístavu jsme se odebrali kochat se krajinou. Zalitá sluncem vypadala opravdu výtečně, posuďte sami. Vzhledem k tomu, že se jedná o vojenský objekt, čas od času narazíte na všelijaké udělátka, sem tam dělo, sem tam radar, občas střelnice, jindy něco, co vypadalo jako tank zakopaný ve skále (pardon za neumětelskou hantýrku, na vojně jsem jaksi nebyla).

davdavdavdavdav

Nocování na ostrově je povoleno v místním tábořišti za poplatek 10 e za stan + 2 e za osobu. Tábořiště zahrnuje tekoucí vodu, splachovací záchody, tři dost nově vypadající grily, z toho jeden plynový, a samozřejmě přístup do sauny 🙂 No neberte to! Klobásu na grilu nám ochotně obraceli jedni z našich stanových sousedů, čili jsme se v klidu mohli věnovat vyprazdňování lahve s vínem. Výborný servis 🙂

dav

Efektní byl i západ slunce ve 21:55 a večerní koupel v dosti osvěžující vodě.

dav

Ostrov Isosaari zafungoval jako výborný prostředek aklimatizace po návratu z české dovolené. V pondělí mě pak v práci čekaly neméně zajímavé výhledy na štosy papírů nahromaděných na mém stole během mé nepřítomnosti. Návraty do práce jsou prostě nejlepší 🙂

dav

Velikonoční čas

Minulý víkend se nesl nejen ve znamení Velikonoc, ale také první zahraniční návštěvy v našem příbytku, kterou jsem přivítala na Velký pátek kolem půlnoci. Nejednalo se o nikoho jiného než o drahou přítelkyni a kolegyni od finského fochu Katku. Té patří metál jako první osobě, která se sem za námi odvážila 🙂 Doufám, že další zájemci budou následovat co nejdřív, takže kdo se hlásí?

Ville se radši na víkend vydal navštívit maminku a tatínka na rodnou hroudu, aby nám tak umožnil naplno se věnovat našim babským klevetám a slečinkovským aktivitám, za což mu patří díky 😉

Velký pátek před příjezdem návštěvy jsem strávila v poklidu a usebrání a večer se vydala podívat se do centra na dramatické ztvárnění Ježíšovy poslední cesty v podání herců a dobrovolníků v průvodu procházejícím městem. Pomyslnou Golgotou se staly schody u katedrály na Senátním náměstí, kam Ježíš s křížem na zádech vystoupal za přihlížení 20 tisíc diváků kolem půl jedenácté večer. Toto představení se v Helsinkách konalo po dvaadvacáté, a letos se stalo o to zajímavějším, že všechny postavy včetně Ježíše ztvárnily ženy. Zpracování bylo také výrazně moderní, v některých pasážích v doprovodu elektronické hudby, jindy přesahující rámec biblického příběhu do dnešní doby plné konfliktů. Za mě palec nahoru.

IMAG3141

Z města jsem se rovnou vydala vyzvednout návštěvu k autobusu. Shledání po dlouhé době jsme musely decentně okořenit vzorkem slivovice, která prošla kontrolou v příručním zavazadle v těchto miniaturních flaštičkách hodících se pro podobné účely první nebo poslední záchrany:

IMAG3167

(Ostatně co se slivovice týče, na suchu tu v poslední době nejsme, jelikož se moji přátelé dobře starají o to, abychom si měli čím mazat aparát 😉 Tímto patří velké díky za půllitr v poštovním balíku Adél D. a Martina U.)

No takže zpět k velikonočnímu programu – v sobotu následovala pochopitelně sauna, tentokrát v prostorách bývalé léčebny pro duševně choré, kde se chodívali v minulosti saunovat pacienti. V téhle sauně většinou člověk natrefí na mezinárodní společnost, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V sauně se sešli dva Finové, jeden Ind a dvě Češky. Nutno podotknout, že do ledového moře opodál se šli svlažit právě jen ti přespolní – finské pány nějak ozýbalo či co 😀 Komparz při lezení do vody nám zase dělal dav turistů málem si ťukající na čelo, že lezeme do takové ledárny. Pro ty, co neměli s sebou plavky (chlapec z Indie), musela jejich přítomnost být obzvlášť žádoucí.

17974769_1659859967365035_828739875_n

Večer následoval průzkum zábavních podniků, alias v merku jsme měly jít si zatančit. Protože jsme si obě naposledy navštívily taneční parket někdy v dávné minulosti, s přípravami jsme si daly záležet:

IMAG3143

17966025_1659859160698449_1415680437_n

Tentokrát volba padla na restauraci a bar Kaarna přímo v centru, kde měla být akce na perlivé víno..No jako bylo za cenu dvaceti eur za láhev, což je samozřejmě přímo „nekupto“-cena.. no ale holt levnější asi neseženete. Posléze jsme vyrazily do čtvrti Kallio známé svým pestrým kulturním životem a složením obyvatel. Prvotní záměr navštívit klub Kaiku ztroskotal na frontě před vstupem do podniku dlouhé několik desítek metrů. V té kose tam čekat, než se vevnitř někdo uráčí odejít, a vpustí vás tam, zavání tak nějak angínou (v našem věku už přeci jen některé věci bereme jinak, než když nám bylo dvacet :D). Za vděk jsme tudíž vzaly barem Siltanem, nacházejícím se příhodně hned vedle. Navíc se v něm neplatilo vstupné ani otravný poplatek za šatnu (který je zvykem vybírat téměř ve všech podnicích a pohybuje se obvykle kolem 3 eur). Na parketě už po půlnoci bylo celkem živo a tak jsme se s chutí vmísily do osazenstva a domů se dostaly někdy nad ránem. Opět velmi pozitivní hodnocení, doporučuji všem, kdo se chtějí jít rozšoupnout za rozumný peníz.

V neděli následoval výlet do Turku, města vzdáleného od Helsinek asi 150 km směrem na západ, které v minulosti bývalo finským hlavním městem. Tam nám dělal společnost Katčin britský kamarád žijící dnes na Ålandských ostrovech – autonomní, švédsky mluvící provincii Finska směrem na jihozápad od finského pobřeží. Z celého výletu se mi do paměti nejvíc vryla ukrutná sibérie, která tam panovala – dokonce i v péřových bundách nám byla kosa. Proto jsme si čas krátili zejména popíjením kávy či čaje a pojídáním zákusků. Na návštěvu turkuské katedrály, nejstarší stavby svého druhu ve Finsku s historií sahající do třináctého století, jsme si však čas našly.

IMAG3144.jpg

IMAG3153

Vzhledem ke stupni únavy jsme se už v neděli večer uchýlily do postele kolem jedenácté. Návštěva ráno posnídala a vydala se zpátky do Prahy, výlet byl vskutku megarychlý. Brzy, doufám, na shledanou!

Na velikonoční pondělí se tento rok žádné valašské zvyky ani obyčeje nepraktikovaly, místo toho ke slovu přišel odpočinek. Finové Velikonoce tráví Velikonoce pokojně, návštěvou kostela, a pak ve společnosti jehněčí pečínky a sklenky červeného. O velikonoční pochoutce mämmi už jsem psala zde https://podseverkoublog.wordpress.com/2017/03/07/fasanky-po-finsku/. Koledníci chodí také, ale už na Květnou neděli, čili poslední neděli před Velikonocemi, kdy se připomíná příjezd Ježíse do Jeruzaléma. Koledování (narozdíl od českých praktik) zde patří výhradně dětem, které s větvičkou kočiček ozdobenou stužkami obcházejí domy v sousedství. Za odměnu dostávají čokoládová vajíčka. Někdy bývají převlečeny za tzv. velikonoční čarodějnice. Koledující čarodějnice je tak spojením dvou zvyků – odhánění zlého, které mělo nejpříhodnější podmínky pro škodění právě v období mezi Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním, a koledováním přinášejícím do domu zdraví a plodnost, tak jak to známe i z Česka. Na žádné hardcore aktivity typu polévání vodou nebo šleháním karabáčem tu však nenarazíte. To možná třeba napřesrok v Brumově 🙂