V zemi podivných kratochvil

O dlouhých zimních večerech mají šprýmaři Finové dostatek času na vymýšlení kratochvil na “léto”, se kterými se stojí zato obeznámit. Takže co všechno nás tuto sezónu čeká?

  1. Kopaná v bažině (suopotkupallo)

Info: http://suopotkupallo.fi/

Sportovní odvětví se ve Finsku vyvinulo na konci devadesátých let. Jedná se o zvláštní verzi fotbalu hranou v dostatečně vlhkém bažinatém terénu. V roce 1998 se v Hyrynsalmi uskutečnilo první mistrovství Finska, ze kterého se postupně vyvinul světový šampionát. V současnosti se ho účastní kolem 300 družstev, kromě Finska i z Británie, Švédska, Ruska či Islandu. Namátkou některé odlišnosti od klasického fotbalu: rozměry hřiště jsou 60×35 metrů, hrací doba 2 x 10 minut, v jednom družstvu je brankář + 5 hráčů. Ofsajd se nepraktikuje 😉 Letos se světový šampionát uskuteční 14.-15.7, kdy ke vší smůle budu popíjet levné a dobré pivo v Česku. Ale snad bude k dispozici nějaký online přenos .

Navnaďte se na bahenní vlnu už teď: https://www.youtube.com/watch?v=G5xnuRZ3jqk

  1. Soutěž v přenášení manželky (eukonkanto)

Info: http://eukonkanto.fi/en/

Ano, není to nic jiného, než závod v běhu s ženskou na zádech, kdy je potřeba překonat 253,5 metrů tratě obsahující metr hluboký vodní příkop a dvě bariéry k přelezení. Žena musí mít minimálně 17 let, vážit víc než 49 kilo a může být vlastní, nebo někoho jiného 🙂 Světový šampionát s pětadvacetiletou tradicí se každoročně koná na začátku července v Sonkajärvi  ve středním Finsku, letos událost připadá na 30.6-1.7. Loni se turnaje zúčastnilo kromě Finska dalších 13 států (mimo jiné třeba Mexiko či Srí Lanka). Světový rekord na trati vytvořili v roce 2000 Estonci Margo Uusorg a Birgit Ullrich v čase 0.55,5. Možná by stálo za to trochu potrénovat a vydat se poměřit síly na sever? 😀

https://www.youtube.com/watch?v=i1la1l8gv00

A tady  ještě reportáž o tom, kterak  si závod na vlastní kůži přijeli vyzkoušet borci z Ameriky.

https://www.youtube.com/watch?v=adi1kwcaFlk

  1. Mistrovství světa v hodu mobilem (kännykänheiton maailmanmestaruus)

Info: http://www.mobilephonethrowing.fi/

Nevíte co se starým mobilem? Přijďte si zaházet na šampionát v Savonlinně. Teda vlastně letos si nezahážete, páč soutěž má zrovna pauzu. Asi jak už Finsko není tou mobilovou velmocí…:/ No každopádně se závody těšily velké oblibě a první mistrovství světa se uspořádalo v roce 2000. Soutěžilo se v několika kategoriích, z nichž některé zahrnovaly tradiční styl hodu “přes rameno”, jiné zase free style exhibici, kdy nejdůležitější byla vizuální stránka podaného výkonu. Nejlepší hody létají přes sto metrů daleko.  Tahle disciplína se ovšem provozuje i v Česku! V roce 2012 se v pražských Žlutých lázních uskutečnilo mistrovství ČR v hodu mobilem, kdy byl dokonce na chvíli pokořen  světový rekord hodem Tomáše Bendy v délce 97,34 m. Dlouho se na výsluní nehřál, jelikož jej o pár týdnů později nejprve v Savonlinně přehodil Fin Ere Karjalainen, potom britský oštěpař Chris Hughff hodem 102,68 m a nakonec  dva roky později Belgičan Dries Feremans, který drží světové prvenství dodnes za výkon 110,42 m.

  1. Mistrovství světa ve hře na imaginární kytaru (ilmakitarasoiton maailmanmestaruus)

Info: http://www.airguitarworldchampionships.com/en/program/

Město Oulu se každoročne v srpnu stává místem, kam zamíří milovníci imaginárních kytar z celého světa na velkolepou podívanou v rámci finále mistrovstí světa. Nechť video vítězného američana Matta Burnse z loňského roku promluví za vše.

https://www.youtube.com/watch?v=T071wzJmseU

  1. Sjíždění řeky s pivem v ruce (kaljakellunta)

Info: http://www.kaljakellunta.org/kaljakellunta-2017/

  • šup do nafukovacího člunu s vychlazeným pivem v ruce a hurá do pětitisícového davu na řeku Keravanjoki. Bývá tam celkem husto.

https://www.youtube.com/watch?v=PNF6BPpJBf8

 

Doplnila bych ještě na sezóně nezávislé aktivity:

  1. Hobbyhorsing (keppihevoilu)

Info: http://viuhku.net/sky/sky_english.html

Sociální média, youtube kanály, ale i titulky ve velkých zahraničních denících obletěly v posledních měsících videa a fotky z mistrovství Finska v hobbyhorsingu – rajtování na koni na tyči (koníkovi se říká keppihevonen). Z toho, co na počátku nového tisíciletí vzniklo jako záliba několika málo nadšenců, kteří si začali koňské hlavy sami šít, se v posledních letech rozvinulo v nový fenomén, kterému se věnuje údajně kolem desítky tisíc lidí – převážně mladých slečen, pro které se tahle záliba stala nejen sportovní aktivitou či ukázkou zběhlosti v ručních pracích, ale i ztělesněním odvahy, boje proti předsudkům  a ženské nezávislosti.

https://www.youtube.com/watch?v=imW7EGQcJck

  1. A nebylo to by to pochopitelně ono, kdybych do článku nepropašovala nějakou tu SAUNU! 😀 Takže co jiného se ve Finsku může pořádat, než mistrovství světa v saunování, alias v tom, kdo v nažhavené sauně vydrží nejdýl. Čili 110 stupňů a půl litru vodu na horké kameny každých 30 vteřin. Ke vší smůle se soutěž musela zrušit po té, co v roce 2010 během saunování zemřel ruský účastník Vladimir Ladyženski a Fina Tima Kaukonena museli hospitalizovat na dlouhé týdny kvůli popáleninám (dnes už je čiperný a saunuje se dál). Trošku hardcore. 80 stupňů v sauně fakt stačí!

 

Takže příjemné rozmarné léto nám všem 🙂

Udělej si sám: sima

Jak jsem slíbila, podělím se s vámi o zkušenosti s přípravou májového pitíčka SIMA, které neodmyslitelně patří k atmosféře svátku Vappu. Jako správná hospodyně jsem tohle nemohla zanedbat (narozdíl od koblih, na které jsem se vyprdla). Takže: Simu je dobré připravit několik dní před požadovaným datem konzumace, aby kvasnice stačily splnit svůj úkol a dodat nápoji jemný obsah alkoholu. Vzhledem k tomu, že první máj připadl na pondělí, na nápoj jsem podle toho zadělala o šest dní dřív  v úterý.

Začla jsem oloupáním dvou citronů a nakrájením dužiny na malé plátky. V návodu se samozřejmě mluvilo o biocitronech, ale ty jsme zrovna ke vší smůle neměli, takže jsme si určitě způsobili pořádnou zdravotní újmu.

No nic, dál jsem svařila dva litry vody v hrnci a nechala v nich rozpustit 250 gramů krupicového cukru a 250 g cukru, kterému se tady říká fariinisokeri, a je to cukr smíchaný se třinovým sirupem:

IMAG3263.jpg

Do cukrového roztoku jsem pak přidala další dva litry studené vody, citrony a jeden sáček českých sušených kvasnic, které mi dorazily v balíčku z Czechie 🙂

IMAG3181.jpg

Tuhle směs jsem pak nechala 24 hodin kvasit v pokojové teplotě v těchto vzhledných kbelících, které jsem ukořistila v naší závodní jídelně v práci 😀 (Pozn. v kýblu vlevo byla dříve vskutku smetana, ale ta tady ve Finsku znamená něco, co připomíná naši zakysanou smetanu, ale má obsah tuku přes 40 %. „Obyčejná“ smetana se pak řekne kerma. Všelijakých druhů těchto mléčných produktů je tu tolik, že jsem dávno vzdala snahu se v nich vyznat :P)

IMAG3183.jpg

Druhý den večer jsem si vymyla lahve, vsypala do každé trochu cukru, vhodila pár rozinek a zalila přecezenou tekutinou. V této podobě sima kvasila opět při pokojové teplotě do pátku, kdy jsme ochutnali první vzorky. Celkem mi to šmakovalo, mělo to osvěžující chuť s příměsí kvasnic a bylo to plné bublinek.

IMAG3187.jpg

Někdo tvrdí, že sima je hotová, když rozinky vyplavou na povrch. Nám vyplavaly prakticky hned po přelití do flašek, takže si tímhle pravidlem nejsem jistá. V některých návodech se říká, že kvašení v lahvích by mělo probíhat v chladu, ať to kvasnice moc nepřestřelí – my měli lahve celou dobu v obýváku, tak možná proto mi připadalo, že to celkem i stoupalo do hlavy 😀 V úterý už lahve vypadaly tak nakvašené, že jsem neměla odvahu zbytek dopít, kdo ví, možná by z toho byl celkem zábavný stav mysli (nebo tentononc na záchodě).

Tak na zdraví! Kippis!

První máj – lásky (ne)čas

V pondělí jsme přivítali květen, měsíc zamilovaných lidí, řvoucích ptáků a pod nohama se motajících káčat. K příchodu jara tady u nás v severských končinách jsem se po předchozích zkušenostech stavěla značně skepticky, a vodu na mlýn mi naháněl ještě v sobotu 29. dubna tenhle bezútěšný výhled z našeho balkónu, kam očividně chystat gril a podobné propriety bylo ještě nějaký ten pátek bezpředmětné:

IMAG3188

Naštěstí o pár desítek hodin později v neděli večer se už na obloze začalo rýsovat sluníčko a teplota poskočila asi čtyři čárky nad nulu – ideální čas navštívit venkovní koncert při příležitosti otevření letní sezony v partyareálu Hernesaaren ranta, která se nachází na mořském břehu jen co bys kamenem dohodil od proslulé sauny Löyly, o které jsem psala tu: Sauna Day Helsinki  Areál pro pořádání nejrůznějších akcí spustil svoji činnost v roce 2015 a stále se blýská novotou. Zcela zaručeně příhodné místo pro nejrůznější letní aktivity typu koncertování, festivalování, popíjení, poflakování. Stránky podniku můžete prozkoumat tady http://www.hernesaarenranta.fi/en/.

No takže v neděli jsme se do areálu vydali kulturně se občerstvit na koncert týpka, co si říká Stig, produkuje sympatický kántry popík, nosí cool brýle a hlavně – knírek! Stig je tady celkem pojem, a i v kose, která na pobřeží panovala, se pod pódiem sešla celkem početná fanouškovská základna. Nezbývalo, než chlad zahánět křepčením v davu a občasným občerstvením se vydatným alkonápojem. Celkem mě přepadla až dojemná nálada z toho, že i kdyby se čerti ženili, Finové si oslavu příchodu jara nenechají ujít ani náhodou. Za což celkem smekám 🙂

IMAG3190IMAG3191

A dáme si taky jednu od podlahy 😀

No a druhý den ráno to bylo konečně tady: oslavy prvního máje, svátku studentů, práce a příchodu toho prej opravdového jara – říká se tomu tady VAPPU a je to FAKT VELKÉ. Tohle bylo mimochodem poprvé, kdy jsem na Vappu byla ve Finsku osobně přítomna. Čekala jsem sice, že oslavy budou bujaré, ale že to bude až taková davovka – to jsem si neuměla představit.

Vappu obnáší značné množství věcí. Tak třeba ti studenti. Ti, kdo v životě někdy odmaturovali, vlastní typickou bílou pokrývku hlavy (jmenuje se ylioppilaslakki), kterou jednou do roka, právě na Vappu, vyvedou do společnosti. Vidíte v nich staré i mladé – ti první mají čapku většinou zažloutlou zubem času, ti druzí si na ní kolikrát nesou stopy po různých alkoholických eskapádách z minulých let. Je to fakt sranda, aspoň tady v Helsinkách jsem měla pocit, že maturitou prošlo asi 95% lidí (a nikdo z nich si pokrývku hlavy na prvního máje nezapomene doma; dokonce jsem viděla lidi, co si v ní šli zaběhat (?!) :D). Čapka stojí do sta eur a dá se objednat třeba tady, kdybyste pro ni našli doma nějaké využití 😉

https://clseifert.com/fi/ylioppilas/ylioppilaslakki/?gclid=CJ6BwNi-2dMCFUpeGQodBE0AxA

Další součásti prvomájového oděvu jsou MONTÉRKY. Ano, nelžu, důkaz místo slibů přímo zde:

IMAG3220IMAG3223

Vysokoškolští studenti si pořizují montérky (finsky haalarit) na začátku studia jako studentský symbol, a pak si je oblékají při různých studenstkých akcích – takže je to praktické, páč je využijete mnohem častěji než čapky. Navíc určitě hřejí, takže pokud se někomu poštěstí usnout při divočejší noci někde v příkopě – žádný strach! Barvy montérek se liší podle studijního oboru a nášivky si na ně studenti obstarávají sami podle svého vkusu a zaměření. Proč my nic takového v Česku nemáme??

Inu takže čapku a lacláče do pozoru a pak hurá na piknik (i kdyby mrzlo jak praštělo nebo pršely z nebe kobylky – piknik na Vappu je (téměř) povinný ;). Naštěstí letos svítilo a teplota se blížila celým deseti stupňům. V helsinském parku Kaivopuisto bylo tím pádem celkem narváno.

IMAG3213IMAG3216

S sebou pochopitelně deku, občerstvení a pitíčko, případně zdroj hudby, spoustu balónků a barevných konfet. Náš arzenál vypadal následovně:

IMAG3208.jpg

To bílé je teda kupovaný bramborový salát… Bramborový saláte se zeleninou, vajíčkem, hořčicovou zálivkou, nahoře ozdobený vajíčkem a nakládanou kápií, můj majstrštyku – kde je ti konec??? :/ A pak šumivé šampíčko a salátek v asijském stylu. Holt jsme nestačili uklohnit nic kloudnějšího, příště se musíme pochlapit. K dalším typickým pochutinám na přelomu dubna a května patří:

A/ Koblihy – malé či velké, v cukru či čokoládě

B/ Sima – jemně alkoholický nápoj vyrobený většinou podomácku z vody, citronů, cukru a kvasnic. Podrobnosti o tom, kterak jsem tento nápoj připravila doma, budou brzy následovat, takže stay tuned!

Pikniková pohodička už opravdu trochu zaváněla jarem – dalo se i opalovat „na finský způsob“ 😀

IMAG3212.jpg

Jo a ještě jedna tradiční aktivita k Vappu patří – bílá čapka se v předvečer prvního máje za přihlížení davů nasadí na hlavu soše Amandě alias Manttě na náměstí Kauppatori. Leto jsme tuto ceremonii zmeškali, ale příště třeba 🙂 Tak jsem aspoň nahatou Amandu vyfotila doopravdy nahatou.

IMAG3225.jpg

P.S. Po rozkvetlých třešních tu nebylo ještě ani památky, sakryš, snad to platí i bez stromů  😉

Velikonoční čas

Minulý víkend se nesl nejen ve znamení Velikonoc, ale také první zahraniční návštěvy v našem příbytku, kterou jsem přivítala na Velký pátek kolem půlnoci. Nejednalo se o nikoho jiného než o drahou přítelkyni a kolegyni od finského fochu Katku. Té patří metál jako první osobě, která se sem za námi odvážila 🙂 Doufám, že další zájemci budou následovat co nejdřív, takže kdo se hlásí?

Ville se radši na víkend vydal navštívit maminku a tatínka na rodnou hroudu, aby nám tak umožnil naplno se věnovat našim babským klevetám a slečinkovským aktivitám, za což mu patří díky 😉

Velký pátek před příjezdem návštěvy jsem strávila v poklidu a usebrání a večer se vydala podívat se do centra na dramatické ztvárnění Ježíšovy poslední cesty v podání herců a dobrovolníků v průvodu procházejícím městem. Pomyslnou Golgotou se staly schody u katedrály na Senátním náměstí, kam Ježíš s křížem na zádech vystoupal za přihlížení 20 tisíc diváků kolem půl jedenácté večer. Toto představení se v Helsinkách konalo po dvaadvacáté, a letos se stalo o to zajímavějším, že všechny postavy včetně Ježíše ztvárnily ženy. Zpracování bylo také výrazně moderní, v některých pasážích v doprovodu elektronické hudby, jindy přesahující rámec biblického příběhu do dnešní doby plné konfliktů. Za mě palec nahoru.

IMAG3141

Z města jsem se rovnou vydala vyzvednout návštěvu k autobusu. Shledání po dlouhé době jsme musely decentně okořenit vzorkem slivovice, která prošla kontrolou v příručním zavazadle v těchto miniaturních flaštičkách hodících se pro podobné účely první nebo poslední záchrany:

IMAG3167

(Ostatně co se slivovice týče, na suchu tu v poslední době nejsme, jelikož se moji přátelé dobře starají o to, abychom si měli čím mazat aparát 😉 Tímto patří velké díky za půllitr v poštovním balíku Adél D. a Martina U.)

No takže zpět k velikonočnímu programu – v sobotu následovala pochopitelně sauna, tentokrát v prostorách bývalé léčebny pro duševně choré, kde se chodívali v minulosti saunovat pacienti. V téhle sauně většinou člověk natrefí na mezinárodní společnost, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V sauně se sešli dva Finové, jeden Ind a dvě Češky. Nutno podotknout, že do ledového moře opodál se šli svlažit právě jen ti přespolní – finské pány nějak ozýbalo či co 😀 Komparz při lezení do vody nám zase dělal dav turistů málem si ťukající na čelo, že lezeme do takové ledárny. Pro ty, co neměli s sebou plavky (chlapec z Indie), musela jejich přítomnost být obzvlášť žádoucí.

17974769_1659859967365035_828739875_n

Večer následoval průzkum zábavních podniků, alias v merku jsme měly jít si zatančit. Protože jsme si obě naposledy navštívily taneční parket někdy v dávné minulosti, s přípravami jsme si daly záležet:

IMAG3143

17966025_1659859160698449_1415680437_n

Tentokrát volba padla na restauraci a bar Kaarna přímo v centru, kde měla být akce na perlivé víno..No jako bylo za cenu dvaceti eur za láhev, což je samozřejmě přímo „nekupto“-cena.. no ale holt levnější asi neseženete. Posléze jsme vyrazily do čtvrti Kallio známé svým pestrým kulturním životem a složením obyvatel. Prvotní záměr navštívit klub Kaiku ztroskotal na frontě před vstupem do podniku dlouhé několik desítek metrů. V té kose tam čekat, než se vevnitř někdo uráčí odejít, a vpustí vás tam, zavání tak nějak angínou (v našem věku už přeci jen některé věci bereme jinak, než když nám bylo dvacet :D). Za vděk jsme tudíž vzaly barem Siltanem, nacházejícím se příhodně hned vedle. Navíc se v něm neplatilo vstupné ani otravný poplatek za šatnu (který je zvykem vybírat téměř ve všech podnicích a pohybuje se obvykle kolem 3 eur). Na parketě už po půlnoci bylo celkem živo a tak jsme se s chutí vmísily do osazenstva a domů se dostaly někdy nad ránem. Opět velmi pozitivní hodnocení, doporučuji všem, kdo se chtějí jít rozšoupnout za rozumný peníz.

V neděli následoval výlet do Turku, města vzdáleného od Helsinek asi 150 km směrem na západ, které v minulosti bývalo finským hlavním městem. Tam nám dělal společnost Katčin britský kamarád žijící dnes na Ålandských ostrovech – autonomní, švédsky mluvící provincii Finska směrem na jihozápad od finského pobřeží. Z celého výletu se mi do paměti nejvíc vryla ukrutná sibérie, která tam panovala – dokonce i v péřových bundách nám byla kosa. Proto jsme si čas krátili zejména popíjením kávy či čaje a pojídáním zákusků. Na návštěvu turkuské katedrály, nejstarší stavby svého druhu ve Finsku s historií sahající do třináctého století, jsme si však čas našly.

IMAG3144.jpg

IMAG3153

Vzhledem ke stupni únavy jsme se už v neděli večer uchýlily do postele kolem jedenácté. Návštěva ráno posnídala a vydala se zpátky do Prahy, výlet byl vskutku megarychlý. Brzy, doufám, na shledanou!

Na velikonoční pondělí se tento rok žádné valašské zvyky ani obyčeje nepraktikovaly, místo toho ke slovu přišel odpočinek. Finové Velikonoce tráví Velikonoce pokojně, návštěvou kostela, a pak ve společnosti jehněčí pečínky a sklenky červeného. O velikonoční pochoutce mämmi už jsem psala zde https://podseverkoublog.wordpress.com/2017/03/07/fasanky-po-finsku/. Koledníci chodí také, ale už na Květnou neděli, čili poslední neděli před Velikonocemi, kdy se připomíná příjezd Ježíse do Jeruzaléma. Koledování (narozdíl od českých praktik) zde patří výhradně dětem, které s větvičkou kočiček ozdobenou stužkami obcházejí domy v sousedství. Za odměnu dostávají čokoládová vajíčka. Někdy bývají převlečeny za tzv. velikonoční čarodějnice. Koledující čarodějnice je tak spojením dvou zvyků – odhánění zlého, které mělo nejpříhodnější podmínky pro škodění právě v období mezi Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním, a koledováním přinášejícím do domu zdraví a plodnost, tak jak to známe i z Česka. Na žádné hardcore aktivity typu polévání vodou nebo šleháním karabáčem tu však nenarazíte. To možná třeba napřesrok v Brumově 🙂

Fašanky po finsku

Minulý týden se únor přehoupnul v březen, což kromě tradiční účetní závěrky v práci přineslo i jisté zajímavé tradice a obyčeje. Na 28. února připadl konec masopustu, což pod názvem fašanky známe na Moravě taky.  U nás v Brumově chodí průvod masek provázejících „alegorický vůz“, což obvykle připadá na sobotu. Smaží se koblížky, zabíjí se prasátko, pořádají se dětské karnevaly a fašankové plesy a určitě se popíjí slivovice. Bujarou zábavu ukončuje masopustní úterý, po kterém následuje popeleční středa, den přísného půstu, který zahaje čtyřicetidenní postní období trvající až do Velikonoc.

Ve Finsku se masopustem (finsky LASKIAINEN) myslí masopustní neděle a masopustní úterý, z nichž úterý je dnem významnějším. K tradičním pokrmům patří zejména delikátní vdolek s mandlovou náplní a šlehačkou (alternativou je jahodový džem a šlehačka), kterému se říká laskiaispulla. Těsto se jen rozplývá na jazyku, opravdu doporučuji. Čert vem kalorie 😀

laskiaispulla

Další specialitou je ….olalá… hrachová polévka. Ta už není tak lákavého vzezření, ale chuťově je výborná. Její nespornou výhodou je, že se dá koupit hotová v plechovce, stačí jen chvíli ohřát v hrnci na plotně a dobrota je hotova. Většinou jsou v polévce kousky masa, mrkev jsem tu zas až tak moc neviděla, ale budiž, obrázek je asi zástupcem nějaké lokální varianty 🙂

hernekeitto

Hlavní masopustní atrakcí je pak sáňkování 🙂  Hlavně děti, ale i dospělí, se vydávají sjíždět kopečky všechy tvarů a velikostí. Také se můžete setkat s tzv. ledovým kolotočem, čili jevem, který se stal před několika týdny hitem sociálních síti a youtube kanálů. Na to, abych popsala tuhle roztodivnost dostatečně barvitě, asi nemám při večerní únavě dost bohatou slovní zásobu, takže za sebe nechám opět promluvit video:

https://www.youtube.com/watch?v=G9Xd0xn7AHs

Popeleční středa je důležitým dnem spíš pro katolickou církev. Ve zdejším evangelickém prostředí se tento den zas až tak nepřipomíná. Je však považován za počátek předvelikonočního půstu. V naší jídelně v práci byl ale zrovna kebabový den, takže tam si z popeleční středy očividně moc nedělali. No, já samozřejmě chtěla půst dodržet, proto jsem si střídmě nandala salátu a nechala kolegy, ať se nacpou hovězím. No a přijdu pro práci domů a nevědomky sežeru chleba se šunkou, ups :/

Další pochoutka, která se mi dostala minulý týden pod ruku, je sice až velikonočním pokrmem, ale vzhledem k tomu, že jsme rozežraní, a že v obchodech se tyhle speciality objevují asi tak dva měsíce před tím, než se mají jíst, tak jsme neodolali. Představuji vám MÄMMI:

IMAG3005

Dělá se to z žitné mouky, žitného sladu, vody, soli a sušené pomerančové kůry a podobnost s hovínkem je čistě náhodná. Teda jen ta konzistence je taková prapodivná. Chuťově je to překvapivě dobré. Pojídá se to s mlékem a cukrem (případně smetanou, vanilkovou omáčkou nebo vanilkovou zmrzlinou). Návrh servírování vidíte na obrázku. Nechte si! 😀

IMAG3008